Lhal režim o vlakové katastrofě ČSR? Ze strojvedoucích udělali ožraly, aby utajili krutou pravdu

Šokující zvrat v pohledu na tragédii, která o Vánocích roku 1953 otřásla celým Československem. Oficiální verze komunistů tvrdila, že za srážku vlaků u Brna mohla jen opilá posádka. Novinář Jaroslav Mareš ale na svém YouTube kanálu Badatelé.net upozorňuje na objevené soudní spisy, které podle něj ukazují, že pravda byla mnohem mrazivější.

Známý novinář na svém YouTube kanálu Badatelé.net nedávno promluvil o zajímavostech ohledně železniční katastrofy u Brna, která otřásla Československem v minulém století. Exkluzivní soudní záznamy, evidence a nečekaný kontext proměňují vizi celého příběhu.

V noci z 23. na 24. prosince 1953 došlo k jedné z nejtragičtějších železničních nehod v české historii. Elitní rychlík tehdy narazil do přeplněného osobního vlaku. Neštěstí si vyžádalo 102 obětí a dalších 106 lidí utrpělo zranění. Tragédie zasáhla desítky rodin, které přišly o své blízké jen několik hodin před Štědrým dnem.

Podle Jaroslava V. Mareše se tehdejší režim snažil případ uzavřít co nejrychleji a bez hlubší debaty o skutečných příčinách. Pozůstalí navíc údajně dostávali osobní věci obětí za ponižujících podmínek a samotné vyšetřování provázela řada nesrovnalostí i manipulací s informacemi.

Opilost nebo vyčerpání: v jakém stavu byli zaměstnanci rychlíku?

Za nehodu byli odsouzeni tři železniční zaměstnanci. Strojvedoucí Ambrož Růžička dostal pět let vězení, tehdejší maximální trest, topič Štefan Adamec čtyři roky a vlakvedoucí Josef Hubáč tři roky. Oficiální soudní závěr zněl, že „duševní únava a vyčerpání byly důsledkem požívání alkoholu“, což mělo vést k tomu, že Růžička s Adamcem během jízdy usnuli.

Podle soudních dokumentů vypili Růžička s Adamcem před směnou přibližně 2,5 litru vína. Sami však tvrdili, že opilí nebyli a svou práci zvládali normálně. Obhajoba založená na přetížení a nedostatku spánku soud nepřijal. Růžička navíc odmítal, že by usnul, tvrdil, že šlo o náhlé selhání smyslů ve střízlivém stavu.

Alkohol symbolem epochy

Mareš ale upozorňuje, že alkohol podle něj nehrál hlavní roli. Připomíná, že dvacetihodinové směny byly v 50. a 60. letech na železnici běžné, což samo o sobě vytvářelo extrémně nebezpečné podmínky. Podobné nehody tehdy navíc nebyly výjimkou a alkohol býval často používán jako jednoduché vysvětlení. „Nikdy za to nemohl systém, ale vždy konkrétní strojvedoucí nebo topič,“ naznačuje Mareš tehdejší přístup režimu.

Podle něj je důležité vnímat i dobový kontext. Konzumace alkoholu byla mezi železničáři mnohem běžnější než dnes — podobně přirozená, jako je pro současnou společnost závislost na mobilních telefonech.

Co říká evidence?

Klíčovým důkazem měl být odběr krve provedený ráno 24. prosince krátce po nehodě. Z dostupných údajů podle Mareše vyplývá, že hladina alkoholu u strojvedoucího ani topiče pravděpodobně nepřesahovala ani jedno promile.

Alkohol podle něj situaci bezpochyby zhoršil, za hlavní příčinu však považuje extrémní vyčerpání. Obvinění se podle něj mohli dostat do mikrospánku poté, co byli téměř 25 hodin bez odpočinku. Mareš zároveň připomíná, že tragédie nabyla tak obrovských rozměrů i kvůli načasování. Odehrála se těsně před Vánocemi, kdy byly osobní vlaky přeplněné lidmi vracejícími se za rodinami do menších měst a vesnic. Právě tato nešťastná shoda okolností proměnila další železniční nehodu v katastrofu, která se zapsala do československé historie.

Zdroj: Badatele.net