Křižíkova elektrická zbraň: Koloběžka drtila páru i diesel

Křižík ji stvořil pro Vídeň, ale osud ji zavál zpět do Prahy. Prošla válkami, změnami režimů i zapomněním, přesto přežila. Teď stojí v muzeu jako tichý svědek historie. Jaká tajemství skrývá tahle průkopnice elektrifikace?

Přezdívku Koloběžka si vysloužily hned dvě podobné lokomotivy. E 225 a E 212, společně sloužily na železnici téměř celé 20. století a přispěly k prvním krokům při elektrifikaci železnice. Příběh první Koloběžky se začal psát již na počátku minulého století. V rakousko - uherské Vídni se začínalo s elektrifikací městské dráhy. Český vynálezce František Křižík pro tuto dráhu dodal lokomotivu, která později dostane označení E225.

Naše bechyňská remíza láká na nový technický skvost. Minimálně do roku 2023 tu bude k vidění elektrická lokomotiva Koloběžka z roku 1906. Koloběžka, dílo Františka Křižíka, jezdila do roku 1928 po vídeňské městské dráze. #CeskeDrahy #Nostalgie #NarodniTechnickeMuzeum pic.twitter.com/9KDh9jEA5g

— České dráhy (@ceskedrahy_) October 25, 2021

Koloběžka jako průkopník ve Vídni 

Lokomotiva Koloběžka sloužila ve Vídni do konce první světové války v roce 1918. Položila tak základy elektrifikace pro trasy, ze kterých se o několik desítek let později stalo vídeňské metro. Přezdívku Koloběžka si vysloužily si vysloužily právě pro svou lehkost a jednoduchost ve srovnání s většími lokomotivami.

Po rozpadu Rakouska -  Uherska byla lokomotiva vrácena do Prahy, kde nějakou chvíli zůstala nevyužitá. Po úpravě byla od roku 1928 zařazena na Hlavním nádraží v Praze, kde sloužila jako posunovací lokomotiva. Zde sloužila až do roku 1967. Mezitím se na československou železniční scénu dostává druhá Koloběžka. Pod označením E 212 je nasazena v provozu areálu Technolen Svitavy. Byla tu až do roku 1976, poté měla být umístěna do skanzenu, to se ale nestalo a nakonec byla v roce 1991 přesunuta  do depa na Masarykově nádraží.

Po rekonstrukci byla také využívána jako posuvná lokomotiva. Díky elektrickým akumulátorům neznečišťovala vnitřní prostory depa, narozdíl od svých dieselových kolegů. Poté, co byla vyřazena z provozu na Masarykově nádraží, došlo k jejímu přesunu do muzea v Lužné u Rakovníka. Po ukončení činnosti v depu Praha Masarykovo pro lokomotivu nebylo totiž využití a tak byla umístěna v muzeu, kde je také využívána k posunu opravovaných strojů.

Elektrifikace: Křižíkovo posmrtné shledání s Koloběžkou

Otec Koloběžky, František Křižík však v mezičase nezahálel. Nejdříve Křižík vybuduje tramvajové spojení mezi Letnou a dnešní Stromovkou, následuje o něco později tramvajová linka mezi Florencem a Vysočany. Mezitím se František Křižík zasazuje i o další významný milník. Ten, který ho následně opět spojí s Koloběžkou. Potom, co vídeňské ministerstvo dopravy zamítlo stavbu železnice z Vodňan do Kutné Hory, je po nátlaku schválena alespoň část trati Tábor - Bechyně. Zároveň je rozhodnuto, že tato trasa bude elektrická a její stavbu bude zajišťovat firma Františka Křižíka. Křižík tak buduje první elektrifikovanou trať na území celého Rakouska - Uherska.

Po dokončení trasy v roce 1906 však Koloběžka na trati nasazena nikdy nebyla. Místo toho zde byly použity speciální vozy, vyrobené ve spolupráci Ringhofferových a Křižíkových závodů. Trať je v provozu dodnes. Během letní sezóny je možné zde zažít i jízdu historickým vlakem. V roce 2021 Národní technické muzeum, které původní Koloběžku z Vídně vlastní, zapůjčilo lokomotivu právě na táborsko - bechyňskou trať. Lokomotiva je k vidění na koleji v Bechyni. I když se tak za Křižíkova života na trať nepodívala, došlo alespoň na posmrtné shledání dvou křižíkových děl několik desítek let po jeho smrti v roce 1941.

V rámci seriálu historických lokomotiv, Koloběžka není jediná, na kterou jsme si posvítili. V železničním prostředí máme také Karkulku, Prasátko, Hruvínka, Banány, Bardotku, Ušatou ale také Hašišbednu či Šukafon. 

Zdroje: Univie.ac.at, Cdnostalgie.cz, Kudyznudy.cz