Kraftwerk: Mašinfírové popu „hacknuli” hudební historii

Luxusní železniční doprava po Evropě se stala hlavní inspirací alba Trans-Europe Express od skupiny Kraftwerk. Najdeme na něm i jednu z nejvlivnějších elektronických skladeb, která ovlivnila budoucnost populární hudby.

Železnice a populární hudba k sobě patří už více než 150 let: od tzv. amerických železničních lidových písní z 19. a 20. století, přes blues, country a rock'n'roll, až po elektronickou hudbu. Navzdory širokému žánrovému rozpětí je ale cestování vlakem v písních nejčastěji spojováno se třemi významy: svobodou, dobrodružstvím a pokrokem.

Právě slovo pokrokové nejlépe vystihuje album Trans-Europe Express od skupiny Kraftwerk. Německá čtveřice na nahrávce z roku 1977 představila vizi Evropy propojené pomocí železnice. Tomu odpovídalo i futuristické hudební ztvárnění a vizuální stylizace skupiny do robotů.

Hudební publicista David Stubbs ve své knize Mars by 1980: The Story of Electronic Music označil Trans-Europe Express za „album, které jako by pokládalo koleje vedoucí zároveň do minulosti i budoucnosti“. Skvěle tak vystihl nejen myšlenku alba, ale zároveň filozofii samotné skupiny, která svou neotřelou hudbou i image načrtla pevnou linii propojující průmyslovou Evropu s technologiemi zítřka.

Luxusní vlaky jako symbol nové Evropy

Titulní písni alba dominují mechanický rytmus připomínající lokomotivu, monumentální syntezátory a zefektovaný hlas opakující mantru Trans-Europe Express – skoro jako z nádražního rozhlasu. Kraftwerk názvem písně odkazují na vlakovou síť Trans Europ Express (TEE), která vznikla v roce 1957.

Podle magazínu Železničář bylo cílem projektu TEE propojit nejvýznamnější města kontinentu rychlými mezinárodními spoji, například Paříž, Brusel, Amsterdam, Curych, Mnichov nebo Milán. Síť TEE tak byla považována za symbol poválečné evropské spolupráce a technického pokroku. Ve své době však nešlo o běžnou železniční dopravu, jak ji známe dnes. Vlaky nabízely výhradně první třídu a byly určeny především obchodníkům a movitějším cestujícím.

Podle serveru Financial Times vedla jedna z tratí TEE nedaleko studia Kling Klang v Düsseldorfu, kde Kraftwerk nahrávali svá alba. Železniční motivy se tak přirozeně vepsaly do jejich tvorby, což vyvrcholilo právě na albu Trans-Europe Express. Ve videoklipu k titulní skladbě sedí čtveřice muzikantů ve skvěle střižených oblecích v kupé vlaku, jako manažeři na služební cestě – přesně v duchu luxusní nabídky vlaků sítě TEE.

Elektronická hudba jako kronika moderní Evropy

Chladná elegance, minimalismus i fascinace technologiemi byly součástí pečlivě budované identity skupiny. Kraftwerk založili na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Ralf Hütter a Florian Schneider. V době, kdy rockové kapely stavěly na elektrických kytarách a živelných vystoupeních, oni vsadili na syntezátory, sekvencery a strohou „kancelářskou“ estetiku. Jak uvádí Pascal Bussy v knize Kraftwerk – Man, Machine and Music, Hütter k tomu poznamenal: „Nejsme umělci ani hudebníci. Jsme především pracovníci.“

Jednotlivá alba Kraftwerk přitom tvořila ucelenou kroniku moderní Evropy. Autobahn zachycovalo jízdu po německých dálnicích, Radio-Activity se věnovalo rádiu a jaderné energii, a Computer World nástupu počítačů. Dnes se může zdát samozřejmé, že elektronická hudba přirozeně reflektuje technologie. V polovině sedmdesátých let však šlo o zcela nový přístup – obzvlášť v kombinaci s chladnou image kapely.

Kraftwerk míří z Düsseldorfu do Bronxu

Samotná skladba Trans-Europe Express se kromě pravidelného rytmu a robotického hlasu opírá o jednoduchý, hypnotický motiv, který vznikl pomocí syntezátoru Vako Orchestron. Právě tato část se stala ikonickou – svou největší slávu však nezažila v Evropě, ale ve Spojených státech amerických.

Jak popisuje hudební historik Jeff Chang v knize Can't Stop Won't Stop, revoluční nahrávka od Kraftwerk se dostala do klubů v New Yorku, kde je začali objevovat DJs rodící se hip-hopové scény. Jedním z nich byl Afrika Bambaataa. Společně s producentem Arthurem Bakerem znovu nahráli hlavní motiv z písně Trans-Europe Express a s pomocí legendárního bicího automatu Roland TR-808 vytvořili v roce 1982 skladbu Planet Rock.

Chang ve zmíněné knize označuje Planet Rock za „univerzální pozvánku do světa hip hopu – hypnotickou vizi jednoho světa sjednoceného hudebním groovem, přesahující rasové i společenské rozdíly, chudobu i zeměpisné hranice. […] Právě tehdy se z hip hopu stal celosvětový fenomén.“ A tak odstartovala sláva Kraftwerk za hranicemi Evropy.

Hudební koleje, které fungují dodnes

Od té chvíle se hudební Trans-Europe Express vydal na vlastní cestu. Samply z písně se podle serveru WhoSampled objevily ve více než stovce písní, a Kraftwerk svým zvukem ovlivnili řadu interpretů, jako jsou Depeche Mode nebo New Order. Tvorba německé čtveřice měla navíc přímý dopad na vznik detroitského techna, jehož průkopníky byli Juan Atkins, Derrick May a Kevin Saunderson.

Samotná síť vlaků Trans Europ Express během devadesátých let zmizela z evropských jízdních řádů. Nahradily ji spoje EuroCity, které rozšířily standard mezinárodního cestování i na cestující druhé třídy. To, co bylo dříve výsadou úzké skupiny pasažérů, se tak stalo dostupným mnohem širší veřejnosti.

Původním cílem vlaků Trans Europ Express bylo propojit Evropu prostřednictvím železnice. Kraftwerk, kteří tuto myšlenku přenesli do hudby, netušili, že se jim podaří mnohem více. Ústřední motiv písně Trans-Europe Express díky Planet Rock zásadně ovlivnil zvuk vznikajícího hip hopu – žánru, který postupně pronikl do globálního mainstreamu. S trochou nadsázky lze říct, že hudební koleje, které Kraftwerk svou písní položili, pomohly propojit celý svět.