Koleje široké 76 cm, ale žádné ořezávátko. Korytnička zvládla 300 staveb a 75metrový most

Koleje měla široké pouhých 760 milimetrů, přesto nešlo o žádnou železniční hračku. Korytnička spojovala Ružomberok s lázeňskou Korytnicí téměř 66 let, vozila dřevo do místního průmyslu i lázeňské hosty a při její stavbě vzniklo kolem 300 umělých staveb včetně 75 metrů dlouhého mostu přes Váh. Provoz ukončila až v roce 1974, kdy ji definitivně vytlačila silniční doprava.

Byla úzká, pomalá a na první pohled skoro dětská. Přesto téměř sedm desetiletí spojovala Ružomberok s Korytnicí a pomáhala zásobovat město dřevem. Úzkorozchodná železnice s rozchodem pouhých 760 milimetrů se stala jednou z nejzajímavějších kapitol železniční historie Liptova. Místní jí říkali jednoduše Korytnička nebo Korýtko. Dnes už po jejích kolejích vlak nejezdí.

 

Byla malá, ale šikovná

Před více než sto lety se dalo z Ružomberoku do Korytnice cestovat vlakem. Ne klasickým vlakem, jaký známe z hlavních železničních tratí, ale malou úzkorozchodnou železnicí, která se klikatila údolím řeky Revúce a pokračovala směrem ke Korytnici. Její koleje měly rozchod pouhých 760 milimetrů. Pro srovnání, běžné slovenské železniční tratě mají rozchod 1 435 milimetrů. Korytnička tak byla téměř dvakrát užší než klasická železnice. A právě v tom spočívala její výhoda.

Příběh Korytničky začal velkolepějším plánem, než jaký se nakonec podařilo uskutečnit. Původně měla vzniknout železniční trať mezi Ružomberokem a Banskou Bystricí. Takové spojení by propojilo Liptov se středním Slovenskem a vytvořilo významnější severojižní železniční trasu. Z velkého projektu však nakonec vznikla jen jeho část. V roce 1899 město Ružomberok uvažovalo o železnici vedoucí údolím Revúce do Korytnice a dále směrem k Banské Bystrici.

Město bylo ochotné poskytnout pro stavbu pozemky, materiál a dokonce i finanční příspěvek. Později však bylo jasné, že velká železniční trať se realizovat nebude. Místo ní vznikla menší místní železnice. V roce 1906 byla založena akciová společnost Místní železnice Ružomberok–Korytnica. Jejím úkolem nebylo pouze zajistit dopravu lidí. Důležitou roli hrálo také hospodářství.

Vlak potřeboval Ružomberok a Ružomberok potřeboval dřevo

V okolí Ružomberoku fungoval významný průmysl, především papírny a podniky zpracovávající dřevo. Dřevo z okolních lesů se předtím přepravovalo povozy nebo plavbou po vodě. Takový způsob dopravy byl pomalý, kapacitně omezený a drahý. Železnice proto nabízela jednoduché řešení. Trať měla přivážet dřevo z lesů do Ružomberoku a zároveň umožnit přepravu dalšího nákladu. ŽSR uvádějí, že její výstavba si vyžádala přibližně 300 umělých staveb.

Mezi nimi byl také přibližně 75 metrů dlouhý ocelový most přes Váh a další mosty. Celkové stavební náklady dosáhly 1 663 000 korun. Na železnici tak nelze pohlížet jen jako na turistickou atrakci, která měla vozit lidi do lázní. Korytnička byla především pracovní železnicí. Úzký rozchod nebyl náhodný. U místních a lesních železnic umožňoval lépe přizpůsobit trasu náročnému terénu a snižovat stavební náklady.

Koleje široké pouhých 760 milimetrů

Korytnička se díky tomu mohla dostat do údolí, kde by byla výstavba klasické železnice mnohem náročnější. Celá realizovaná trať měřila přibližně 23,6 kilometru. Začínala v Ružomberoku a pokračovala přes Biely Potok, Podsuchou, Osadnianskou pílu, Osadu a Patočiny až ke korytnickým lázním. Na trati bylo devět stanic nebo zastávek. Pravidelná doprava byla zahájena 5. června 1908. A vlak od té doby nevozil pouze dřevo.

Korytnica byla v té době známým lázeňským místem. Lidé sem přijížděli za léčivými minerálními prameny a železnice jim cestování výrazně usnadnila. Pro průmysl představovala dopravní tepnu pro dřevo a náklad, pro lázně zase spojení s Ružomberokem a dále s hlavní železniční sítí. Cestovali s ní také lidé z okolních obcí. Železnice pomáhala obyvatelům dostat se za prací do Ružomberoku a opačným směrem přivážela lidi do Korytnice. Korytnička tak měla zvláštní dvojí identitu. Jedním směrem vozila dřevo, druhým lázeňské hosty.

Korytnička vznikla ještě v době Rakouska-Uherska. Provoz zpočátku zajišťovala Košicko-bohumínská železnice. Po vzniku Československa převzaly od roku 1921 provoz Československé státní dráhy. Železnice tak přežila velkou politickou změnu, dvě světové války i vznik nového státu.

Po druhé světové válce bylo nutné opravit škody způsobené válkou. Poškozené byly mosty, zařízení stanic i lokomotivy a vozy. Přesto se železničářům podařilo provoz obnovit. V prvních poválečných letech jezdily na trati dvě parní lokomotivy. Korytnička tak pokračovala dál.

Po kolejích dnes jezdí kola

Konec přišel s nástupem automobilů. Železnice postupně začala prohrávat souboj se silniční dopravou. Automobily a autobusy byly flexibilnější a nevyžadovaly vlastní kolejovou infrastrukturu. Nákladní doprava se postupně přesouvala na silnice a význam železnice klesal. Poslední vlak projel tratí 28. září 1974. Poté začalo odstraňování kolejí a železničního svršku. Trať, která téměř 66 let sloužila lidem i průmyslu, definitivně zmizela z běžného železničního provozu.

Paradoxně právě tehdy se z ní začala stávat legenda. Dnes už Korytničku nelze potkat jako pravidelný vlak. Část její původní trasy však zůstala zachována v krajině a na některých místech ji připomínají železniční objekty či památníky. Po části bývalého železničního tělesa dnes vede Cyklokorytnička, naučná cyklostezka z Ružomberoku směrem ke Korytnici. Trasa tak dostala novou funkci – místo vlaku po ní dnes projíždějí cyklisté a turisté.

Samotnou Korytničku připomíná také jedna z lokomotiv. U 37.006, která kdysi na této trati sloužila, dnes stojí jako památník u ružomberského železničního nádraží. Historické fotografie zachycují tento typ lokomotivy přímo v provozu na Korytničce. Korytnička nebyla nejdelší ani nejrychlejší železnicí na Slovensku. Nebyla ani hlavní dopravní tepnou. Byla však přesně taková, jakou region potřeboval.

Její 760 milimetrů široké koleje dokázaly spojit Ružomberok s horským údolím, přivážet dřevo do průmyslových podniků, vozit lidi za prací a zároveň dopravovat lázeňské hosty až do Korytnice. Když se dnes podíváme na její trasu, nabízí se zajímavá otázka: Co by se stalo, kdyby se původní plán podařilo uskutečnit a Korytnička by pokračovala až do Banské Bystrice?

Možná by dnes nebyla jen zapomenutou úzkokolejkou. Možná by z ní byla jedna z nejpozoruhodnějších horských železnic na Slovensku. Místo toho zůstal příběh malé železnice, jejíž koleje byly široké pouhých 76 centimetrů, ale jejíž význam byl svého času mnohem větší. Korytnička byla malá železnice s velkou úlohou. A přestože poslední vlak odjel už v roce 1974, její příběh z krajiny úplně nezmizel.