foto: Tripadvisor.com / public domain/Hershey vlak
Milton Hershey byl vizionář a filantrop, který věřil v technologický pokrok jako nástroj prosperity, ovšem jeho elektrická železnice nakonec nepřežila střet s neúprosnou ideologií. Diskuse čtenářů o zkáze Hersheyho odkazu trefně pojmenovávají kubánský paradox.
Nedávno jsme v našem článku informovali o železniční trati s anglickým názvem Hershey electric Railway. Ta byla svého času známá díky jedinému elektrickému vlaku, který kdy Kubou projížděl. Dříve významná železnice, postavená úspěšným americkým podnikatelem, už dnes slouží spíš jako atrakce pro turisty.
Jediná elektrická trať na Kubě, o délce 92 kilometrů, vznikla primárně pro převoz cukrové třtiny, potom dlouho sloužila i pro osobní přepravu. Vybudována byla v roce 1920, ještě před nástupem revolucionáře Fidela Castra, současný komunistický režim se ale postupně na stavu železnice zásadně podepsal. Dnes je linka údajně stále v provozu, ale člověk se nikdy nemůže spolehnout, že plánovaný odjezd skutečně proběhne, respektive že souprava dorazí až do požadované destinace.
Cestující tak často volí raději alternativní způsoby dopravy a na raritní elektrický vlak jsou zvědaví hlavně turisté. Vlak jezdí po trati spojující Havanskou čtvrt Casablanca a téměř sto kilometrů vzdálené město Matanzas. Důležitá je ale i zmínka o podnikateli, který se zasadil o vznik železnice. Jerdnalo se o amerického výrobce cukrovinek Miltona Hersheye.
Psali jsme
Železniční trať s anglickým názvem Hershey electric Railway byla svého času známá díky jedinému elektrickému vlaku, který kdy Kubou projížděl. Dříve…
Horší než krach kasina v Las Vegas! Co říkají na kubánský skanzen čeští čtenáři?
Debata pod článkem o zkáze Hersheyho impéria se rozhořela s nevídanou ostrostí. Čtenáři nešetří vtipem ani ironií. Milton Hershey na Kubě vybudoval zázrak - jedinou elektrickou železnici na ostrově. Jenže pak přišel Fidel Castro, všechno znárodnil a z ambiciózní vize nic nezbylo. Čtenáři v diskusi pod článkem se shodují, že takový úpadek je až fascinující. „Systém, který dokáže přivést ke krachu i cukrovar v zemi cukrové třtiny, je hoden obdivu,“ píše jeden z nich a dodává, že je to podobný výkon, jako „dokázat přivést ke krachu kasino v Las Vegas.“
Jak bylo zmíněno, dnes už tato raritní trať slouží spíš jako bizarní atrakce pro turisty. Pamětníci v komentářích barvitě vzpomínají, jak vypadala realita v praxi. Jeden čtenář ve svém příspěvku vzpomíná na cestování v 80. letech na cestě z Havany do Matanzas, kdy se do vagonu nastupovalo přes plošinu, na které na schůdcích stála strojvůdcova dřevěná židle. „Rámy oken byly všelijak vyspravené od oka naštípanými prkénky, takže výhled byl jako z králíkárny,“ popisuje drsnou estetiku kubánského cestování a dodává: „Jinak se ale jelo docela pohodlně, sedačky měly opěradla, která se na konečné překlopila, aby všichni mohli sedět ve směru jízdy. Americká vychytávka.” Celkový dojem zmaru to zřejmě ale nezachránilo.
.jpg "Herhey vlak, Tripadvisor.com/ public domain")
Úpadek Hersheyho impéria čtenáři vnímají také jako důsledek dosazování lidí bez kvalifikace do vysokých funkcí. Zatímco dříve byl zdejší cukr s jemnými zrny vyhlášený po celém světě, dnes se na Kubě řeší spíše přídělový systém. Další čtenář v diskusi trefně glosuje, že „kdyby komunisti vládli na Sahaře, byl by tam brzo i písek na příděl.“ Tato nadsázka přesně vystihuje stav, kdy z města s vlastní školou a sportovišti zbyl jen skanzen stagnace.