foto: Petr Štefek / CC BY-SA 3.0 / Wikimedia commons/Elektrifikace trati
V budoucnosti bychom se měli dočkat většího tempa elektrizace železničních tratí v České republice. Ministerstvo má ambiciózní plány, které by měly přinést významné změny v rozvoji elektrické trakce. O co se jedná?
Ministerstvo dopravy počítá v rámci elektrizace tuzemské železnice s několika klíčovými oblastmi. Ty mají vést k ekologičtější drážní dopravě a snížení energetické náročnosti. Dle rozvržených investic by mělo být do roku 2032 elektrizováno 1790 kilometrů tratí. Opatření pak čítají 119 miliard korun. Dominantní část z toho poputuje na konverzi ze stejnosměrné na střídavou soustavu, což činí 70 miliard korun.
Investice přináší také své benefity. Řadíme mezi ně snížení ztrát při přenosu trakčního výkonu, vyšší účinnost rekuperace a lepší podmínky pro statické nabíjení bateriových vlaků. Jinými slovy, investice mají přinést úspory ve výši stovek milionů korun.
Pro pochopení celé problematiky je potřeba také porozumět, proč je proces elektrizace tak důležitý. Na prvním místě stojí učinit dopravu ekologičtější. Přínosy elektrických vozidel oproti dieselovým není třeba pochopitelně nějak výrazně rozebírat. Ve stručnosti ale lze říct, že jde nejen o vyšší výkonnost, lepší dynamiku jízdy, ale také o čistý provoz.
Najdou se ale i odpůrci. Jejich kritický pohled je založen na tom, že jde o zbytečnou investici, protože napájení vlaků zprostředkovávají uhelné elektrárny. Pravda je taková, že čistá elektřina v energetickém mixu zaujímá 40 procent. Ministerstvo ale mluví jasně. Plánovaná elektrizace by měla přinést úspory energií přibližně 66 procent.
Vodíková mobilita
A jak toho docílit? Jsou v podstatě tři varianty. Běžné napájení z trolejí, také inovativní bateriové vlaky a vlaky poháněné vodíkovými články. Společné mají to, že jsou všechny na elektrický pohon, rozdíl je v tom, zda energii čerpají z drátu nebo ji vezou uskladněnou v bateriích či vodíkových článcích.
Vodíková mobilita je především založena na tom, že se vodík vyrábí v době, kdy je v síti dostatek energie. Také je potřeba zmínit, že vychází ze zelených zdrojů. Jinými slovy by tak byla doprava ekologicky čistá. Jediný problém je v stále vysoké pořizovací ceně, ale i té provozní. Pozitivní na tom celém ale je, že časem se cena bude snižovat, neboť lze předpokládat, že vůle udržovat ekologickou dopravu i na tratích, bude stále více žádoucí.
V rámci procesu elektrizace se také čím dal častěji rozvíjí termín prostá elektrizace, tedy elektrizace bez komplexní modernizace. Ta je často finančně a časově náročná.
„Do roku 2032 je v plánu například dlouho očekávaná elektrizace trati z Prahy do Berouna přes Rudnou, z Tišnova do Žďáru nad Sázavou, a i Mladá Boleslav snad přivítá první elektrické vlaky. A konečně prostá elektrizace, a to jak částečná v kombinaci s napájecími body parciálních vlaků, tak plná. Předpokládané náklady dosahují více než třiceti miliard korun, zahrnují ale oproti předchozím skutečně ucelená a dlouhá vozová ramena,“ uvádí Železničář.
Sečteno a podtrženo. Zdá se, že koncepce rozvoje elektrické trakce přináší ucelený plán, otázkou zůstává, v jakém horizontu lze převést úvahy do reality.
Zdroj: Železničář