Ekonomický „pohřeb” vodíku. Holandská provincie se lekla neudržitelných nákladů

Nizozemsko opouští plány na vodíkové vlaky a přechází k bateriovým jednotkám. Ty nabízí nižší náklady, jednodušší infrastrukturu a lepší perspektivu bezemisní dopravy.

Regionální vláda severonizozemské provincie Groningen zrušila plány na pořízení vodíkových vlaků a místo toho se rozhodla pro nákup vlaků s bateriovým pohonem. Regionální vláda v dobách celosvětového klimatického aktivismu a alarmismu přijala dobrovolný závazek učinit svoji regionální veřejnou dopravu již k roku 2035 bezemisní. Provincie Groningen byla právě z tohoto ideového přesvědčení dlouhodobým zastáncem vodíkového pohonu, který teoreticky jako jediný může být bezemisní. Provincie proto také podporovala plány na výstavbu závodu na výrobu zeleného vodíku, který by se vyráběl z elektřiny vyrobené větrnými turbínami umístěnými na pobřeží Severního moře v Groningenu.

Nizozemské plány na ekologickou dopravu

Rozhodnutí o testování prototypu vodíkového vlaku iLint společnosti Alstom bylo přijato už v roce 2020 a od té doby byl v projektu jeho provoz testován. Na projektu se podílela státní nizozemská společnost pro správu železniční infrastruktury ProRail, dopravce Arriva, firma Engie jako dodavatel „zeleného“ ekologického vodíku a instalace nádrží, výrobce vlaků Alstom a DEKRA jako nezávislá zkušební organizace. Propagace projektu se kromě ekologických a klimatických přínosů soustředila i na to, že v provincii nebude muset být budováno trakční vedení.

Výsledky testování veřejnou správu přesvědčily. Stala se pak velmi optimistickým podporovatelem této technologie. Promítla je do provozních konceptů na všechny železniční tratě v provincii a tento provozní koncept odzkoušela v simulačním modelu. Začala souběžně také připravovat finanční model. Podařilo se jí jako partnera získat Evropskou investiční banku, která měla hradit zhruba 1/3 pořizovacích nákladů na vlaky. Jako první se měla dát do provozu trať Veendam-Stadskanaal.

Testy vodíkového vlaku vypadaly slibně

Testovací zpráva, která je dodnes k dispozici na stránkách výrobce kolejových vozidel Alstom, vyznívá vysoce optimisticky: doplňování vodíku do vlaku iLint lze provádět bezpečně, nedošlo k žádným bezpečnostním incidentům ani k žádným nebezpečným situacím pro životní prostředí. Test procesu doplňování paliva ukázal, že plnění nádrží vlaku pomocí mobilní nádrže je možné bez použití kompresoru na základě pouhého tlakového rozdílu mezi cisternou s vodíkem a vlakem. Vlak byl částečně doplňován palivem až do tlaku 170 barů namísto maximálního tlaku 350 barů, což bylo pro účely testování dostačující.

Během testu vlak ujel přibližně 225 km za noc. Po doplnění paliva do vlaku až do 170 barů zůstal denní zbytkový tlak po testu výrazně nad 10 bary, což bylo definováno jako minimální dolní hranice náplně. Zpráva konstatuje, že s delší přípravnou dobou plnění by bylo možné použít jiné zařízení, které by umožnilo vyšší plnicí tlak a pravděpodobně i kratší dobu plnění. Alstom konstatoval, že proces doplňování paliva se prováděl pomocí přenosné vodíkové čerpací stanice (THRS), ale do reálného provozu počítal s tím, že vlaky řady Coradi iLint se budou plnit stacionární čerpací stanicí. Plnění bude trvat jen 15 minut a vlak bude moci ujet až 1 000 km.

Reálný provoz rozhodla ekonomika a rozpočet

Nyní však provincie Groningen shledala, že navzdory podporám bude komerční životaschopnost provozu vlaků nemožná. Ve výběrovém řízení na čtyři vodíkové vlaky nebyla podána žádná nabídka, která by provincii z hlediska rozpočtu a provozních nákladů pro dopravce a pro provincii umožňovala obhájit projekt ekonomicky. Ekonomickou bariéru představovaly i náklady na vodíkovou infrastrukturu.

Groningen tak ukončil svůj vodíkový experiment a bude následovat podle nizozemského tisku sousední provincii Friesland, která se nedávno rozhodla pro elektrické hybridní vlaky s bateriovým pohonem (BEMU). Zároveň bude muset alespoň v nesouvislých úsecích převážně jednokolejné regionální trati elektrifikovat, přičemž baterie se budou dobíjet během zastávek ve stanicích pomocí krátkých dobíjecích úseků trakčního vedení.

Provincie považuje bateriovou technologii za komerčně životaschopnější než vodík, protože vlaky na bateriový pohon lze s minimálními úpravami a snadněji integrovat do stávající infrastruktury. Vlaky na bateriový pohon jsou také energeticky účinnější a lze je snadno dobíjet během zastávek ve stanicích, což snižuje potřebu složité a nákladné infrastruktury pro doplňování paliva.

Plány Groningenu na přechod k bateriovým vlakům

Regionální dopravu v současné době zajišťuje společnost Arriva, která provozuje flotilu dieselomotorových jednotek Stadler GTW. Provincie Groningen uvažuje o žádosti na nizozemskou vládu a Evropskou unii (EU) o finanční podporu pro svou novou flotilu bateriových vlaků.

Nizozemsko bylo po Německu druhým členským státem v EU, který začal od roku 2020 testovat vodíkové vlaky. Zkušenost je relevantní i pro Českou republiku. Správa železnic disponuje plánem elektrifikace tratí, nicméně zkušenosti z testování vodíku a také z provozu bateriových jednotek, které se nabíjejí ve vybraných zastávkách by měly být základem jakéhokoliv uvažování o budoucnosti železnice v ČR nejen pro správce infrastruktury a dopravce, ale také Ministerstva dopravy a Průmyslu a obchodu, která rozhodují o dotačních programech na rozvoj vodíkové infrastruktury.

Zdroj: UIC, Alstom a nizozemský tisk