foto: Freerange Stock, CC0/Železniční doprava vyžadovala nový systém
Před rokem 1883 si každé město v Americe jelo podle svého času. Teprve díky železnici přišla revoluce – sjednocení časových pásem. Skončil chaos, i když cesta k tomu nebyla snadná.
Ještě před rokem 1883 byste si místní čas, který platil v některých oblastech, někdy dokonce městech podle hodin kostela nebo hodin ve výloze zdejšího hodinářství. Každá obec nebo region si čas prakticky nastavoval sám podle slunce. V roce 1883 došlo ve Spojených státech a Kanadě k významnému kroku v oblasti časového řízení, když železniční společnosti zavedly standardní časová pásma. Kvůli nově vzniklému vlakovému spojení bylo totiž potřeba se domluvit na jednotném systému, o který by pak bylo možné opřít jízdní řády. Přestože nový systém přinesl zjevné výhody, jako byla zlepšená komunikace a efektivnější cestování, ne všichni ho přijali okamžitě.
Postupem času se používání standardního času rozšířilo, a to hlavně díky jeho praktickým výhodám. Přesto ale nebyl tento systém právně zakotven v americkém zákoně až do přijetí Zákona o standardním čase dne 19. března 1918. Tento zákon nejenže oficiálně zavedl standardní časová pásma, ale také poprvé zavedl letní čas, což však vzbudilo mezi obyvateli mnoho kontroverzí. Zatímco letní čas byl v roce 1919 zrušen, standardní časová pásma zůstala platná. Zodpovědnost za stanovení hranic časových pásem byla přidělena Mezistátní obchodní komisi (ICC), přičemž otázka letního času byla ponechána na rozhodnutí místních úřadů, uvádí web Wayback Machine.
Psali jsme
Pozoruhodný příběh Jamese J. Hilla, chlapce, který překonal životní rány a stal se železničním magnátem. Jeho nezdolná vůle a tvrdá práce…
Během druhé světové války byl letní čas znovu zaveden a zůstal v platnosti po celou dobu války. Po jejím skončení se situace opět stala různorodou – jednotlivé státy a města mohly samostatně rozhodovat, zda letní čas přijmou či nikoli. Poté, co v roce 1966 vstoupil v platnost Zákon o jednotném čase, byla stanovena jednotná pravidla pro začátek a konec letního času v celé zemi. Tento zákon však umožňoval, aby se jednotlivé oblasti z jeho dodržování vyňaly. ICC nadále dohlížela na hranice časových pásem.
V následujících letech Kongres převedl tuto odpovědnost z ICC na Ministerstvo dopravy Spojených států (DOT), což vedlo ke změnám ve správě časových pásem i dat letního času. Časem byly také přejmenovány tři západní časové zóny. Tyto změny odrážely postupné přizpůsobování časového systému potřebám moderní společnosti.
Hranice časových pásem se od jejich zavedení výrazně měnily a tyto změny se občas dějí i dnes. DOT vydává tisková prohlášení, když ke změnám dojde. Obecně platí, že časová pásma mají tendenci se posouvat směrem na západ. Důvodem je to, že oblasti na východním okraji časového pásma mohou efektivně posunout západ slunce o hodinu později (podle hodin) tím, že přejdou do pásma sousedícího na východě. Tímto způsobem dochází k lokálnímu posunu hranice časového pásma na západ, což v dlouhodobém horizontu vede k celkovému posunu pásma tímto směrem.
Psali jsme
Od tajného transportu presidenta Roosevelta, přes ohromné večírky Endyho Warhola až po dnešní zapomenutý squat. K tomu všemu sloužilo tajné…
Přestože tento proces pokračuje, není nevyhnutelný. Zvláště během zimního období, kdy oblasti, které se posunou do východnějšího pásma, zažívají pozdější východy slunce, mohou místní obyvatelé považovat tuto situaci za nevýhodnou. Zákon totiž stanoví, že hlavním kritériem pro změnu časového pásma by mělo být „pohodlí obchodu“. Na základě tohoto kritéria byly návrhy na změnu časových pásem jak schváleny, tak zamítnuty. Většina návrhů na změnu však bývá obvykle přijata.
Přestože se změny v časových pásmech odehrávají dodnes, železnice přinesla do Spojených států amerických řád, který se změnami funguje dodnes. Představa, že každé město má svůj čas libovolný, by tak pro nás byla dnes nepředstavitelná, ať už z hlediska cestování, obchodu i celkového globálního fungování.