foto: Koláž redakce RAILTARGET/Adam Gebrian a vizualizace Pražského nádraží
Podívejte se na aktuální podobu pražského Hlavního nádraží z jiné perspektivy. Jak se dostal původně promyšlený koncept do dnešního stavu? Přečtěte si článek redakce RAILTARGET, který je inspirován komentáři známého českého architekta Adama Gebriana.
Obrovský volný prostor odbavovací haly ze 70. let hyzdí reklamy a komerční jednotky. Hala byla původně koncipována jako obrovský, otevřený, dechberoucí prostor se sloupy vytyčenými směrem ven. Výsledný pocit z tohoto místa bohužel působí v současné době zcela jinak. „Když vejdete, narazíte do prosklené komerční jednotky, která vyplňuje část prostoru,“ přibližuje dnešní podobu Hlaváku architekt. Mohlo se zdát, že místa je zde dost, a proto ho lze zahustit a doplnit o služby pro cestující. Bohužel se tak ztrácí smysl toho, jak byla budova navržena.
Podle Gebriana tu nemá být žádná reklama, protože jde o prostor komprimovaný, kde se obrovské množství lidí potřebuje rychle zorientovat. A jejich počet v blízké době ještě poroste. Jestliže se na malém prostoru vyskytuje hodně lidí, roste stres, tlak a zhoršují se podmínky pro rozhodování. Organizace placená z veřejných peněz se má postarat o to, aby proces byl co nejjednodušší a nic nerozptylovalo pozornost cestujících.
Populární propagátor architektury přitom rozlišuje firemní označení, tedy názvy komerčních jednotek, které zde být musí, a reklamu upozorňující na něco, co se odehrává mimo objekt nádraží. Vadí mu, že reklamní cedule jsou častokrát umístěny vedle informačních panelů a mnohdy mají i větší rozměry než samotné tabule. Veřejný sektor by se měl chovat jinak, reklama na takovémto prostoru nemá místo.
„Informační prvky a infografika metra jsou udělané jako v 70. letech, jsou krásné, a i po mnoha letech mají designově skvělou úroveň, barvy a čitelnost,“ konstatuje architekt a upozorňuje, že ve společnosti obrovského množství reklam tyto skvosty zanikají. Diskutabilní je také otázka omezených možností k sezení. Myšlena jsou místa, kde si lidé mohou sednout, počkat a za nic neplatit. Argumenty, že takovéto plochy lákají pochybné existence, nemohou při řešení nádražního komplexu obstát.
Odbavovací hala ze 70. let citlivě propojila historický odkaz s požadavky své doby
„Mám ji rád, myslím si, že je to skvělá architektura, že na ní spousta skvělých architektů odvedla výbornou práci,“ říká o tzv. nové odbavovací hale Adam Gebrian a zároveň dodává: „Jako nejzoufalejší bod i po poslední úpravě celého prostoru vidím středový travelátor. Pomalý, bez alternativy, vše vás směřuje přímo na něj, schody po stranách nevidíte. Plynulý průchozí prostor je narušen.“
To, co 99 % lidí považuje za vlakové nádraží, je plocha u cedulí, které informují o odjezdu vlaků. Velké množství cestujících se proto koncentruje na malém prostranství za travelátory a nemá dostatek míst k sezení. Odjíždějící čekají na informaci o nástupišti a pak odchází. Je to malá část haly, kde se těsná hodně lidí, což ve výsledku ovlivňuje jejich vnímání prostoru jako celku.
„Moje nejoblíbenější designerská část celého nádraží je červený podhled. Líbí se mi. Přitom ale počítám, kolik světel zde nesvítí, a je jich bohužel docela velký počet. Chtěli bychom dělat nové věci, ale neumíme se postarat o ty stávající,“ upozorňuje Adam Gebrian na problém většiny investic do veřejných prostor.
„Autoři si byli velmi dobře vědomi kvalit původní stavby a snažili se ji nepoškodit a někde ji ukázat, i když věděli, že je odříznutá magistrálou,“ poukazuje architekt na otvor, kterým je možné podívat se na celou kupoli původní stavby. „Jde o setkání mezi historií a stavbou, která vznikla o 80 let později a dohromady to podle mě funguje dobře,“ uzavírá.
Dílčí úpravy pozvednou kvalitu prostředí
Adam Gebrian také zmínil, že nemá moc rád prostor v chodbě, která propojuje všechna nástupiště, tedy prostřední část, kde se pohybuje největší množství lidí. Je tu relativně málo přirozeného světla a v podstatě jde o reklamní koridor. A to v místě, kde se koncentruje hodně lidí, kteří hledají vlak. Na stropní části je kryt z pororoštu, materiálu, který chytá velké množství prachu. Jeho přichycení absolutně postrádá osovou symetrii.
Na střeše nové odbavovací haly je parkoviště a autopůjčovna. „Myslím, že to není její nejlepší využití. Pokud nemusíte, tak sem nevstoupíte,“ uvádí Gebrian, podle nějž by vhodným řešením bylo umístit na střechu autobusové nádraží. Jako problematické vidí i odříznutí Fantovy budovy magistrálou. Současný stav budí dojem, že jste na okraji města na dálničním okruhu. Neřekli byste, že se jedná o historické jádro. „Proto je nová odbavovací hala pod námi a hledala způsob propojení mezi parkem a nádražím,“ konstatuje architekt. Do budoucna se počítá s přechodem přímo před secesní budovou.
Mezi původními, často grandiózními záměry, a tím, jak se návrhy nakonec doopravdy využívají, bývá značný rozdíl. Některé důmyslné detaily tak ztrácí smysl a projekt se uzpůsobuje záměrům nových majitelů. To se stalo i v případě pražského hlavního nádraží, kde přehlednost původní infografiky ustoupila všudypřítomným reklamním poutačům a rozsáhlý prostor obsadily komerční jednotky. Negativně se zde projevila také nedostatečná péče o komplex nádraží, která demonstruje fakt, že sebevětší investice bez řádné údržby nezajistí funkční a atraktivní prostředí.
Medailonek:
Ing. arch. MArch. Adam Gebrian
- Vystudoval architekturu v Liberci a v Los Angeles
- Získal titul Architekt roku (2015)
- Teoretik, propagátor, kritik i fanoušek architektury, který toto téma popularizuje v médiích
- Žil v Amsterdamu, Rotterdamu, Paříži, Londýně, Los Angeles a v Praze
- Vydal knihy Tři měsíce v Barceloně (2021), Dva měsíce v Lisabonu (2021), Sedm měsíců v Raleigh, New Yorku a Chicagu (2022)
- Na svém youtubovém kanálu pravidelně zveřejňuje videokomentáře k zajímavým objektům v České republice i zahraničí
YouTube kanál Adama Gebriana můžete sledovat zde. Celé video týkající se historie pražského hlavního nádraží najdete zde.
Zdroj: YouTube Adam Gebrian - Praha hlavní nádraží: Jak se dnes cítíte, když se tu ocitnete?