foto: Wikimedia Commons / Public Domain /SVL
Před více než 50 lety se Rusové pustili do neuvěřitelného experimentu – vytvořit vlak, který by jezdil rychlostí až 250 km/h. Příběh sovětského vlaku SVL připomíná sci-fi, ale v roce 1971 tento stroj skutečně vyrazil na tratě.
Boj o rychlost na tratích není úplně tak výdobytkem moderní doby. Historie ukazuje, že nejen před více než 50 lety bylo téma rychlosti ožehavým tématem. Hodně se proto v této oblasti experimentovalo. Příkladů je jistě mnoho, ale my tentokrát zabrousíme do Ruska. V roce 1971 odhalili stroj pojmenovaný SVL, který v té době vypadal jako převezený z budoucnosti. Jeho futuristický vzhled byl příčinou jistých pochyb, jestli takový mimořádný vlak skutečně existuje, ale hlavně zda opravdu dokáže přepravovat reálně existující cestující. Ruští inženýři pojmenovali tento tryskový zázrak SVL.
Psali jsme
Stalinův sen, vězeňská noční můra. Ano, řeč je o mrtvé trati. Uprostřed nehostinné sibiřské tajgy se nacházejí pozůstatky opuštěné železnice.…
Studená válka: Motiv jasný. Nejrychlejší dopravní prostředek
Cílem bylo stvořit nejrychlejší dopravní prostředek svého druhu. „Základem byla lokomotiva ER22, s úpravami pro lepší aerodynamiku, takže trochu připomínala japonský Šinkansen, který tehdy jezdil už sedm let rychlostí až 210 km/h. Rusové ale chtěli dál a bez elektřiny, která byla vzhledem k rozvoji infrastruktury pochopitelně limitujícím faktorem,“ konstatuje ke konstrukci server autoforum.cz.„Nejnápadnějším a dominantním prvkem lokomotivy byly dva mohutné proudové motory Ivchenko AI-25 namontované na vrcholu vlaku. Celá jednotka vážila 54,4 tuny,“ upozorňuje pak na nejen estetickou, ale i funkční dominantu vlaku web Railtarget.eu.
Psali jsme
Spojit Moskvu s Vladivostokem nebylo jen o kilometrech, ale o odvaze, utrpení a geopolitických hrách. Výstavba Transsibiřské magistrály…
Sovětský proudový vlak SVL: Rychlost 250 kilometrů za hodinu
Nutno podotknout, že rychlost, jakou dokázal sovětský proudový vlak v té době jet byla vskutku ohromující. Nejvyšší rychlost byla dosažena 250 km v hodině. Méně fascinující už ale je, že to netrvalo ani rok a od projektu se začalo ustupovat. Přestal být životaschopný. „Důvody se dají pochopit, vlak s proudovým motorem z podstaty nemohl být ani efektivním ani bůhvíjak praktickým dopravním prostředkem,“ říká k tomu dále autor. V době Studené války zřejmě nemohl být klíčový dopravní prostředek závislý na elektřině. To ale nic nemění na tom, že zajisté měl svou strategickou hodnotu.
Rusové kopírovali USA
Jak bylo v té době často zvykem, Rusové tento kolosální projekt „okopírovali“ od svých největších rivalů. V roce 1966 totiž vzniknul nápad připevnit na lokomotivu proudové motory již v USA. A rázem projekt Black Beetle byl na světě. Tato experimentální lokomotiva s tryskovým pohonem vznikla ve společnosti New York Central Railroad. Black Beetle využíval již existující motorový vůz Budd Rail Diesel Car (RDC-3), avšak s rozdílem přidaného zjednodušeného předního krytu, který zakrýval konvenčně otupený nos RDC-3 společně s dvojicí použitých proudových motorů General Electric J47-19.
Psali jsme
Obrněné vlaky severokorejských vůdců představující vrchol bezpečnosti. Opředené tajemstvím se staly symbolem Kimovy rodiny.
Rusové to vnímali jako hozenou rukavici a o pár let později přišli s podobně fascinujícícm vlakem. Na závěr si připomeňme jedno. Jak se říká, když dva se perou, třetí se směje. To bychom mohli přenést i do kolejové rychlostní rétoriky. Nemusíme totiž připomínat, že obě supervelmoci předčilo Japonsko, kde se běžně svezete vlakem s třísetkilometrovou i vyšší.
Reklama a veřejný odiv stojí před skutečným experimentem?
I přes shromáždění obrovského množství technických údajů o vysokorychlostní železniční dopravě a s ní spojeným opotřebením tratě byl projekt považován za spíše reklamní trik než za seriózní výzkum.
Zdroj: Autoforum.cz; RAILTARGET.eu,