Dálnice jako lekce. U VRT to bez jasně stanovených priorit nepůjde

Rozhodování o podobě vysokorychlostních tratí se stává jedním z prvních velkých testů nového ministra dopravy Ivana Bednárika. Ten chce před zahájením výstavby prověřit ekonomickou udržitelnost projektu a i další možná rizika.

Výstavba vysokorychlostních tratí (VRT) patří k největším infrastrukturním projektům, o nichž bude v následujících letech rozhodovat nová vláda a ministr dopravy Ivan Bednárik. Základní politická shoda na tom, že Česká republika VRT potřebuje, dnes existuje napříč spektrem. Právě proto se však do popředí dostává klíčová otázka: v jakém pořadí a podle jakého klíče by se měly jednotlivé tratě stavět.

Po svém nástupu na ministerstvo dopravy dává Bednárik jasně najevo, že nechce pokračovat v přípravě projektu VRT bez důkladného vyhodnocení ekonomické návratnosti. Považuje za nutné nejprve podrobit VRT detailním analýzám, které by měly ukázat, zda jejich provoz nebude v budoucnu vyžadovat masivní každoroční dotace ze státního rozpočtu. „Všichni se těšíme na vysokorychlostní tratě, ale nikdo ještě nespočetl, zda nebudou muset být dotovány miliardami ročně, aby byla zajištěna provozuschopnost,“ uvedl ministr na začátku prosince po jednání na Pražském hradě. Podle něj proto nedává smysl stavět infrastrukturu, která by se později ukázala jako dlouhodobě nevýhodná.

Poučení z dálnic zní jasně: Je třeba si stanovit priority

Právě otázka správného nastavení priorit a realistického plánování přitom není v české dopravní politice nová. Odpověď na ni lze do značné míry hledat v jiné části dopravní infrastruktury. Česká dálniční síť nabízí poměrně jasné poučení o tom, jaké důsledky má absence dlouhodobě dodržovaných priorit. Dlouhodobě se v Česku rozestavuje velké množství úseků současně, aniž by se systematicky dokončovaly klíčové tahy. Výsledkem je stav, kdy je po celé republice rozpracováno mnoho dálničních projektů, často s omezeným dopadem na celostátní dopravu, zatímco základní páteřní síť zůstává nedokončená. Počet plánovaných kilometrů se tak stále více vzdaluje počtu kilometrů skutečně zprovozněných.

Opakování této zkušenosti by se Česká republika měla u vysokorychlostních tratí vyvarovat. VRT totiž nejsou běžnou dopravní stavbou, kterou lze hodnotit izolovaně úsek po úseku. Jejich skutečný přínos vyplývá ze systémového fungování, z návaznosti na konvenční železniční síť a především z mezinárodního propojení. Jednotlivé úseky mohou fungovat samostatně, jejich efekt je však omezený, pokud nejsou součástí jasně definované páteřní sítě. Snaha postupovat na všech směrech současně by v podmínkách omezených finančních i personálních kapacit státu vedla k prodlužování přípravy, tlaku na rozpočet a oddalování reálných přínosů.

Bednárik: VRT na Drážďany mi smysl dává

Z této logiky přirozeně vyplývá, že klíčovou otázkou není rozsah plánů na papíře, ale jejich postupná realizace. Z dopravního i ekonomického hlediska dává smysl soustředit se přednostně na páteřní síť s mezinárodním přesahem. Právě tyto trasy přinášejí největší užitek v podobě zkrácení cestovních dob, uvolnění kapacity na stávajících tratích, ale především lepšího napojení České republiky na evropskou železniční síť. Bez funkčního napojení na zahraniční vysokorychlostní tratě by totiž celý projekt ztrácel podstatnou část svého smyslu.

Tento závěr se ostatně promítá i do současné politické debaty. „Největší logiku má napojení na německou VRT, preferuji směr Drážďany,“ uvedl pro Seznam Zprávy ministr dopravy Ivan Bednárik. Právě na trase do Německa se koncentrují největší přepravní proudy i potenciál pro mezinárodní konkurenceschopnost železnice. Vybudování takové páteřní tratě by zároveň vytvořilo stabilní základ, na který by bylo možné v dalších etapách navazovat další větve.

Ministerstvo dopravy nesmí podléhat tlaku regionů

S postupující přípravou VRT se však do debaty stále výrazněji promítají i jiné zájmy než čistě dopravní logika. V některých případech se vysokorychlostní tratě začínají chápat jako spouštěč širšího regionálního a městského rozvoje. Typickým příkladem je Brno, kde se projekt VRT propojuje s rozsáhlými rozvojovými záměry. Na místě plánovaného terminálu VRT Vídeňská roste nová čtvrť pro zhruba 15 tisíc obyvatel, která má právě nové nádraží obklopit. Správa železnic však zakázku v hodnotě 1,5 miliardy korun na projektování nádraží minulý měsíc stopla, což ve vedení města probudilo značnou nejistotu.

Právě v takových situacích vzniká riziko, že tlak regionálních aktérů povede k prosazování konkrétních projektů bez ohledu na jejich význam v celostátní dopravní logice. Pokud by se vysokorychlostní tratě staly především nástrojem k realizaci lokálních investičních záměrů, hrozilo by, že se jejich původní smysl rozmělní. VRT by pak přestaly být primárně řešením kapacitních problémů a mobility a staly by se prostředkem pro podporu jednotlivých rozvojových projektů, jejichž přínos pro celý systém může být sporný.

Opatrnost ministra Bednárika je na místě, projekt VRT nesmí být nedotažený

Stanovení jasných priorit přitom neznamená, že by některé regiony nebo směry měly být z projektu zcela vyřazeny. Jde především o časové pořadí a o koncentraci zdrojů. Nejprve je třeba vybudovat páteřní síť, která začne přinášet systémové přínosy, a teprve následně rozvíjet další větve a návazné projekty. Takový postup snižuje riziko zpoždění, umožňuje lépe kontrolovat náklady a zvyšuje pravděpodobnost, že jednotlivé etapy budou skutečně dokončeny a uvedeny do provozu v rozumném čase.

Pokud se Česká republika chce u vysokorychlostních tratí vyhnout chybám, které provázejí výstavbu dálnic, musí se poučit právě v otázce priorit. Nedělat vše najednou, ale postupovat systematicky a s jasnou představou o tom, co má být hotové jako první. Bez této disciplíny hrozí, že i VRT zůstanou slibem na papíře než skutečně funkční součástí dopravní infrastruktury. Právě v tomto kontextu dává Bednárikova opatrnost smysl: snaha nejprve spočítat reálné přínosy a náklady projektu může být klíčovým předpokladem toho, aby se vysokorychlostní tratě nestaly dalším příkladem ambiciózního, ale nedotaženého infrastrukturního plánu.