foto: Vojtěch Dočkal / Wikipedia / CC BY-SA 4.0/Jednoramenná návěstidla v poloze Volno a Stůj
Po generace byla neodmyslitelnou součástí železnice. Připomeňte si fascinující příběh doby, kdy bezpečný provoz na železnici závisel na poctivé mechanice.
Na české železnici dochází ke stálé modernizaci. Staré soupravy jsou nahrazovány novými řadami. Původní nádraží jsou rekonstruována, některé pracovní pozice jsou rušeny a ke změnám dochází i u zabezpečovacích zařízení. “Musíme stará návěstidla nahrazovat za nové systémy,” zaznělo v dokumentu Tratě naší republiky. V dnešním článku se podíváme právě na příběh o konci mechanikých návěstidel na našich tratích.
Na české železnici ještě donedávna patřila mechanická návěstidla k běžné součásti provozu. Po více než sto let pomáhala strojvedoucím bezpečně projíždět stanicemi i jednotlivými traťovými úseky a tvořila podstatný základ tehdejšího zabezpečení železniční dopravy. Dnes už ale z české železnice téměř mizí. Modernizace tratí a zavádění nových technologií znamenají definitivní konec zařízení, které se po dlouhá desetiletí starala o bezpečnost provozu na železnici.
Psali jsme
Případy, kdy vlaky projedou návěstidlo, zůstávají jedním z nejvýznamnějších bezpečnostních témat české železnice. Loňských 177 incidentů potvrzuje,…
Mechanická návěstidla provází železnici už od 19. století
S prudkým rozvojem železnice v první polovině 19. století začalo být stále důležitější předávat strojvedoucím jednoznačné pokyny o stavu tratě před nimi. Inspirací se staly optické telegrafy i námořní signalizace, které využívaly pohyblivá ramena nebo prapory. První mechanická návěstidla se objevila ve Velké Británii kolem 40. let 19. století a jejich princip se brzy rozšířil i do dalších evropských zemí. Na území tehdejšího Rakouska-Uherska se začala používat přibližně o tři desetiletí později a postupně se stala nedílnou součástí železničních stanic i tratí. Mnohá z nich přitom sloužila více než sto let a některé exempláře vydržely v běžném provozu až do 21. století. "Poslední mechanická návěstidla byla v provozu od přelomu 19. a 20. století, tedy klidně i 130 let. Není proto divu, že nevyhovoval současným potřebám drážní dopravy," zaznívá dále v dokumentu a pokračují: "Stará mechanická návěstidla již nešlo zakomponovat do nových moderních zabezpečovacích zařízení."
Mechanická návěstidla byla jednoduchá, ale promyšlená
Přestože dnešní pohled na mechanická návěstidla může působit zastarale, ve své době představovala velmi promyšlený bezpečnostní systém. Jednotlivá ramena byla propojena s výpravní budovou nebo stavědlem soustavou drátovodů, pomocí kterých obsluha měnila jejich polohu. Konstrukce byla navržena tak, aby při přetržení drátu nebo jiné poruše přešlo návěstidlo automaticky do nejbezpečnější polohy, tedy na návěst „Stůj“. Díky tomu nemohl vlak pokračovat do úseku, u něhož nebylo jisté, zda je volný. Tento princip tak významně snižoval riziko nehod způsobených technickou závadou.
"Pro posun se používala seřaďovací návěstidla, slangově ranžírky. Oproti hlavnímu návěstidlu byla osazena jinými prvky. Hlavní rozdíl tvořila návěstní deska ve tvaru čtverce posazeného na špičku," vysvětlují v dokumentu.
Mechanická návěstidla nedokázala odstranit lidské chyby
Ani sebelepší technické řešení ale nedokázalo zcela zabránit lidskému selhání. Bezpečný provoz závisel na spolupráci výpravčích, signalistů i dalších zaměstnanců, kteří ručně přestavovali výhybky a návěstidla podle jízdního řádu. Stačila jediná chyba nebo špatně vyhodnocená situace a mohlo dojít k tragédii. Právě některé železniční nehody z minulého století ukázaly, že budoucnost zabezpečení tratí musí spočívat nejen v mechanických prvcích, ale také v systémech, které dokážou lidskou chybu co nejvíce eliminovat. I proto se železniční zabezpečovací technika v následujících desetiletích neustále vyvíjela a přinášela stále vyšší úroveň bezpečnosti.
Mechanická návěstidla ustupují moderním technologiím
Přestože mechanická návěstidla sloužila železnici více než jedno století, dnešním nárokům už přestávají vyhovovat. Vlaky jezdí vyšší rychlostí, provoz na tratích je hustší a železniční doprava vyžaduje mnohem rychlejší přenos informací, než jaký dokáže zajistit čistě mechanický systém. Mezi problémy se řadí také náhradní díly, které se vyrábějí a shánějí velmi obtížně a údržba je stále náročnější. Mechanická návěstidla navíc nelze jednoduše propojit s moderními elektronickými zabezpečovacími systémy, které se na české železnici postupně stávají standardem. Proto při rekonstrukcích tratí a stanic mizí a nahrazují je světelná návěstidla spolu s novými technologiemi.
Psali jsme
Před jednatřiceti lety zažila česká železnice jednu ze svých nejčernějších hodin. V červnu 1995 se u Krouny střetl obsazený osobní vlak…
ETCS posouvá bezpečnost železnice na novou úroveň
Jedním z nejvýznamnějších kroků modernizace je zavádění evropského vlakového zabezpečovacího systému ETCS (European Train Control System). Jeho hlavním úkolem je nepřetržitě kontrolovat jízdu vlaku a dohlížet na to, aby strojvedoucí dodržoval povolenou rychlost i návěsti. Pokud by například přehlédl návěstidlo zakazující jízdu nebo nezareagoval na snížení rychlosti, ETCS dokáže automaticky zasáhnout a vlak bezpečně zpomalit nebo zastavit. Na rozdíl od dřívějších systémů tak nespoléhá pouze na lidskou pozornost, ale představuje další bezpečnostní pojistku, která výrazně snižuje riziko mimořádných událostí.
Zdroje: youtube.com, ct24.ceskatelevize.cz, parostroj.net, etcsinfo.cz