foto: Wikipedia - k volnému užití/Aérotrain Jeana Bertina: Příběh francouzského génia a jeho neúspěchu
Myšlenka Aérotrain se zrodila v 50. letech 20. století v hlavě Jeana Bertina, který v té době řídil společnost Bertin & Cie. Jeden z jeho pracovníků tehdy při práci na tlumičích výfuku motorů přišel na způsob, jak se mohou jejich vozidla vznášet několik centimetrů nad zemí.
Po delším výzkumu Bertin uvažoval, že celý proces vzdá, protože přišel na skutečnost, že by vozidla musela být obrovská, aby mohla fungovat. Později ale zjistil, že skupina anglických výzkumníků plánuje start vznášedla, vozidla, založeného na podobné technologii, jako je ta jeho. V návaznosti na to se opět pustil do procesu výzkumu a zároveň začal hledat další finanční prostředky. Nejprve tak začal pracovat na vojenském vozidlu nazvaném Terraplane BC4. Ačkoli nikdy nepřekročilo rámec prototypu, patent na jeho vozidlo považoval Jean Bertin za zrod Aérotrainu.
Konstruktéři se domnívali, že má jeho technologie obrovský potenciál, takže se dále pokoušel o vyvinutí dopravního prostředku, který by se opíral o jakýsi „vzduchový polštář“, a sloužil by k přepravě osob. Společnost RATP byla zprvu pro, nakonec ale ustoupili, protože by museli přestavět celou síť metra. Na rozdíl od konvenčních železnic by se totiž Aérotrain pohyboval po jedné betonové kolejnici ve tvaru obráceného písmene T.
Psali jsme
Milovníci historických drážních vozidel mohli zažít skvělý zážitek. Na své si přišli během turné Legiovlaku po České republice. Jde o repliku…
Objem prací však neodradil společnost SNCF, která byla další, kdo o projekt projevil zájem. Francie zoufale toužila po vysokorychlostních vlacích a Bertinův projekt provozovatele okamžitě zlákal. Vznikl oficiální výbor Aérotrain, v jehož rámci dostal projekt kódové označení C02, zatímco C03 nebylo nic jiného než všem známé TGV. Zkušební trať tak byla brzy vybudována severně od Orleánsu. Ta na délku dosahoval 18 kilometrů a skládala se ze 120 metrů dlouhých úseků, které spočívaly na 900 desetimetrových sloupech.
Díky druhému prototypu dokázal Aérotrain v roce 1969 dosáhnout rychlosti 422 km/hod, v roce 1974 pak 430,2 km/hod. Teprve v roce 1981 překonalo TGV rychlost 382 km/hod a v roce 1989 překonal Aérotrain, který dodnes drží rekord mezi všemi vozidly na vzduchovém polštáři – právě ty mohly za to, že vozidlo bylo schopno cestovat tak rychle. Jedním z hlavních faktorů, které zpomaluje všechna pozemní vozidla, je totiž tření.
V roce 1974 se však situace otočila k horšímu. Rok 1973 přinesl otřes finančním světem, když nastala první benzínová krize. Ta donutila Aérotrain a TGV přehodnotit způsob pohonu. Vysokorychlostní vlaky se však mohly spolehnout na elektřinu, Aérotrain však takovou možnost v podobě trolejí neměl. To ovšem nezabránilo podpisu smlouvy na výstavbu tratí Aérotrain z Cergy–Pontoise do pařížské La Défense.
Psali jsme
Big Boy je považován za největší parní lokomotivu na světě, a i po desetiletích od svého vzniku si udržuje primát ve velikosti.…
Georges Pompidou zemřel v roce 1974 a předal klíče od Elysejského paláce mladému Valérymu Giscard-d'Estaingovi. Ten nebyl této myšlence tak nakloněn jako jeho předchůdce a na nátlak SNCF se Cergy-La Défense dočkalo pouze standardního vlaku, který je nyní jednou z hlavních větví RER A. Jean Bertin pochopil, že jeho vynález nebude nikdy realizován, přičemž zemřel v roce 1975 na rakovinu. Aérotrain ho přežil jen o pár let, jeho poslední let se uskutečnil v roce 1977.
Zdroj informací: Midnight-trains.com; Mustard na Youtube.com; amusingplanet.com