foto: Ministerstvo dopravy ČR/Výnos z emisních povolenek by se měl sektoru dopravy vrátit. Na železnici by měl směřovat hlavně do nových kolejových vozidel, říká předseda dopravní sekce HK ČR Sechter
RAILTARGET přináší exkluzivní rozhovor s předsedou dopravní sekce Hospodářské komory ČR, Janem Sechterem. Tématem rozhovoru jsou emisní povolenky, které jsou velmi aktuálním tématem pro celý sektor dopravy. Jaké budou důsledky emisních povolenek pro železniční sektor?
Považujete emisní povolenky za dobrý nástroj klimatické politiky a Green Dealu?
Emisní povolenky a obchodování s nimi se měly stát nástrojem pro snižování emisí skleníkových plynů. Kdo redukoval emise, mohl uspořené emisní povolenky prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější. Obchodovat mezi sebou mohou státy. Každý podnik v energetice, výrobě oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramickém průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a letecké přepravy řeší otázku, zda je výhodnější investovat do čistších technologií, nebo raději při dané ceně nakoupit emisní povolenky. Za vysoce sporné považuji obchodování emisních povolenek na kapitálových trzích, protože cena povolenky podléhá vlivům, které jsou mimo podnikové, odvětvové i investorské relace, chybí předvídatelnost, a tedy i investiční jistota pro výměnu zařízení na nízkoemisní. EU bohužel nevyužívá stanovení maximální ceny ETS, i když by mohla.
Oblast emisních povolenek s cílem snížit emise produkované na území EU začíná být jedním z nejaktuálnějších témat, protože se chystá jejich rozšíření do dopravní politiky. Co to znamená pro dopravní odvětví a speciálně pro nákladní a osobní železniční dopravu?
Doprava je již dnes zatížena emisními povolenkami, a to zejména doprava nejekologičtější – elektrická. Vybírá se od energetických podniků za výrobu elektřiny. V rámci Green Dealu se přes odpor několika států od roku 2027 rozšíří systém obchodování s emisními povolenkami pro paliva v dopravě a také pro bydlení. Silniční doprava a část železniční dopravy bude tedy dodatečně zatížena platbami, které bude odvádět prodejce paliv. Již dnes je tedy nezbytné, aby každý dopravce podle skladby svých dopravních výkonů odhadl budoucí zátěž a začal i promítat ceny povolenek do svých modernizačních a investičních plánů.
Cena povolenek neustále roste a s tím i příjmy do státního rozpočtu. Kam by podle Vás měly vybrané finance v nejlepším případě být investovány a kam se reálně dávají?
V ČR se podíl na celkových emisích CO2 zhruba rozděluje na 1/3 do dopravy, průmyslu a domácností. Podle „povolenkové“ směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/87/ES náleží jednotlivým státům 88 % výnosů z dražeb emisních povolenek. V článku 10, odstavec 3 f je uvedeno využití těchto výnosů „na podněcování k přechodu na ty způsoby dopravy, které produkují nízké emise uhlíku, a na veřejnou hromadnou dopravu“. V našich poměrech ale výnos do dopravy nesměřuje vůbec. Podle §7 zákona č. 383/2012 Sb. je výnos z dražeb emisních povolenek příjmem státního rozpočtu a pouze o část výnosu se dle zákona dělí Ministerstvo průmyslu a obchodu (4 miliardy korun) a Ministerstvo životního prostředí (4 miliardy korun). Jestliže bude od roku 2027 zatížena doprava emisními povolenkami, výnos z nich by se měl do dopravy a její modernizace, v případě železnice zejména do kolejových vozidel, vrátit.
Jaký význam bude mít podle Vás Sociální klimatický fond?
Fond vytvořila Evropská komise pod tlakem členských států, které v jednáních o Green Dealu dávaly výrazně najevo nesouhlas s tím, aby čistá mobilita a bydlení generovalo negativní sociální důsledky – energetickou chudobu a sociálně nedostupnou mobilitu. I zde je na místě velká obava, aby cena povolenek a její nepředvídatelnost neprodražila dopravu. Osobní i nákladní železniční doprava sjednává se zadavateli a s objednateli dlouhodobé smlouvy, které vyžadují předvídatelnost. Sociální klimatický fond by tedy v našich podmínkách měl sloužit především osobní železniční dopravě a MHD. Samozřejmě někoho napadne nařizovat lidem chodit pěšky nebo utrácet peníze za cyklostezky, protože si myslí, že lidé budou jezdit do práce na kole. Takto „čistou“ mobilitu má dnes ovšem jen Severní Korea.