foto: RAILTARGET/Věra Kovářová
S první místo předsedkyní sněmovny, Věrou Kovářovou, která kandiduje na druhém místě kandidátky STAN ve Středočeském kraji, pořídil RAILTARGET rozhovor příznačně na berounském nádraží v průběhu její kampaně.
Jaké jsou podle Vás největší výzvy a příležitosti na české železnici?
Největší příležitostí české železnice, která zároveň otevírá prostor pro kvalitní a rychlé napojení České republiky na systém železniční dopravy zejména v západní Evropě a zároveň uvolní kapacitu stávající železniční sítě v České republice pro posílení regionální dopravy ve velkých městských aglomeracích je výstavba vysokorychlostních tratí. Jedná se z pohledu České republiky o naprosto klíčový krok, díky kterému se výrazně zkrátí dojezdové vzdálenosti mezi jednotlivými klíčovými městy a regiony, což ve svém důsledku zvýší mobilitu obyvatel a zvýší šanci pro uplatnění na trhu práce. Jako obyvatelka Středočeského kraje vnímám výstavbu vysokorychlostních tratí jako jedinou možnost pro uvolnění přetížených stávajících železničních tratí s možností zvýšení frekvence a kapacity regionálních vlaků mířících do Prahy. Pokud budu mít příležitost se v dalších letech podílet na tvorbě české dopravní politiky, bude to jedno z mých hlavních témat společně s prohlubováním tarifní integrace železnice, která musí vytvořit páteř obsluhy ve vazbě na všechny ostatní druhy veřejné dopravy.
Je podle Vás důležité, aby bylo nastavení podmínek tendrů v osobní železniční dopravě co nejvíce transparentní?
Samozřejmě, že je to jeden z nejdůležitějších prvků celého procesu výběru dopravců na české železnici. Transparentnost podmínek zadávacích řízení vyvolává tlak na dodavatele požadované služby, nicméně nejedná se pouze o samotné dopravce, ale také o výrobce vozidel, kteří mají díky otevřenosti požadovaných technických parametrů dostupné všechny potřebné údaje k poptávanému typu vozidla. Nabídková řízení na dopravce v železniční dopravě jsou jedny z největších zakázek, které jsou v rámci veřejné dopravy objednateli vypisovány, a proto je jejich otevřenost v zájmu nejen výrobců a dopravců, ale také objednavatelů dopravy, kteří za výsledné dodané služby zaplatí.
Psali jsme
Redakce RAILTARGET udělala před časem exkluzivní rozhovor s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petrem Mlsnou. Ten ve svých odpovědích…
Myslíte si, že včasné vypisování tendrů a spolupráce krajů může přispět k větší transparentnosti veřejných zakázek?
Tato otázka velmi úzce souvisí s tou předchozí, ale je umocněná ještě spoluprací více zadavatelů, resp. objednavatelů dopravy. Jejich vzájemná spolupráce a dohoda nad parametry celé veřejné soutěže ve svém důsledku dokáže nejen výslednou poskytovanou službu zlevnit, ale navíc zjednodušuje nabídku veřejné dopravy pro cestující. Mám na mysli zejména jednotné technické podmínky pro vlaky, ale také přístupnost železniční dopravy z pohledu odbavovacích systémů a především možnost získání množstevní slevy při vyšším počtu dodaných souprav. Je obecně známo, že kusové zakázky bývají cenově méně výhodné než zakázky na dodávky více kusů techniky. Na takovém přístupu mohou v konečném důsledku vydělat úplně všichni.
Největším tématem v osobní železniční dopravě jsou aktuálně vypisované veřejné soutěže. Vévodí jim rekordní tendr Prahy a Středočeského kraje za 142 miliard. Jak tendr a spolupráci těchto krajů vnímáte?
Jak jsem řekla v předchozí odpovědi, společné tendry na dopravce v rámci více krajů mohou přinést výsledné ekonomické benefity pro všechny účastníky celého procesu. Na příkladu Středočeského kraje a Prahy se ukázalo, že i takto velká zakázka je realizovatelná, a že i přes některá rozdílná stanoviska či požadavky obou krajů, existuje a zvítězila vůle na společné dohodě v zájmu vyššího cíle, a tím je kvalitní a kapacitní regionální železniční doprava za dlouhodobě ekonomicky udržitelných podmínek. Bez této dohody by železniční doprava mezi oběma kraji nebyla schopná do budoucna nabídnout tolik potřebné služby pro stále rostoucí počet obyvatel Středočeského kraje a Prahy, který bude do budoucna generovat stále větší počet dojíždějících obyvatel za prací, do škol a za volnočasovými aktivitami.