foto: Twitter Kateřina Konečná, se souhlasem, public domain/Katerina Konečná
Jak se staví europoslankyně Kateřina Konečná k výstavbě vysokorychlostních tratí a k ambicióznímu projektu Green Deal? Exkluzivní rozhovor pro redakci RAILTARGET nám odkrývá její pohled na aktuální směřování Evropy i možné alternativy.
Velkým tématem dopravního sektoru jsou vysokorychlostní tratě a jejich výstavba v ČR. Má tento projekt Vaši podporu?
Vysokorychlostní tratě je další oblast, kde vláda neskutečně zaspala. Vše je hudba velmi vzdálené budoucnosti. Přitom silná a kvalitní infrastruktura je jedním ze základních momentů, které vedou k investicím, a tedy i novým pracovním místům. V tomto ohledu je nutné jim věnovat maximální pozornost. A hlavně se snažit urychlit jejich budování, protože – když to srovnám se zbytkem světa – nám i zde tento pomyslný vlak ujíždí.
Green Deal je aktuálně velmi skloňovaným tématem. Jste Vy osobně pro Green Deal nebo proti Green Dealu? Co by se případě podle Vás mělo změnit a jaké kroky mohou noví europoslanci podniknout?
To je velice obsáhlá a složitá otázka. Nicméně se pokusím odpovědět krátce. Ve formě, jak v současnosti tzv. Green Deal a legislativa jej provádějící vypadá, jsem jednoznačně proti. Změnit by se mělo prakticky vše od zrušení nebo omezení (pokud by zrušení nebylo možné) systému obchodování s emisními povolenkami – EU ETS, přes zrušení zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem, konče povinnými renovacemi budov a zrušení zákazu používání fosilních paliv (čistě plyn a uhlí) pro topení v kotlech rodinných domů. Určitě je nutné zabránit jakémukoliv dalšímu rozšiřování systému obchodování s emisními povolenkami o sektory dopravy, nebo budov (rodinné domy především) či placení povolenek z benzínu, uhlí a dalších fosilních paliv. Nutné je dokončit i řešení tzv. uhlíkového cla, aby byl náš průmysl chráněn před nekalou konkurencí ze zahraničí. Vázne budování infrastruktury pro vozidla na vodík a elektřinu, prohlubuje se energetická chudoba. Těch věcí na Green Dealu, které je nutné změnit nebo zrušit, je strašně moc. Noví europoslanci mohou využít tzv. revizní klauzule, které veškerá legislativa ke Green Dealu obsahuje a které začnou nabíhat nejčastěji v letech 2026-2027. A to především k tomu, aby jednotlivou úpravu buď zrušily, nebo zjemnily.
Nezpochybňuji nutnost chránit životní prostředí, nicméně nikoliv za cenu, že EU sama sebe ožebračí na úkor okolního světa, který se nám již teď směje a počítá zisky, kterých se dobrovolně EU vzdává. Což mimochodem bude mít primární dopad na peněženky občanů.
Aktuálně máme systém emisních povolenek, tématem se stává i uhlíkové clo. Je to podle Vás žádoucí nástroj evropské politiky?
Jak jsem uvedla v předchozí odpovědi. Dlouhodobě se ukazuje, že se jedná o slepou cestu. Nástroj je to značně kontroverzní a dvojsečný. EU - ETS je v lepším případě potřeba kompletně zrušit, v tom horším alespoň zabránit jeho rozšiřování do dalších sektorů a snížit jeho ambici, stabilizovat a snížit cenu povolenky (to v současnosti nejvíc škodí našemu průmyslu). Systém uhlíkového cla je dobrý za situace, kdy existuje EU ETS. Alespoň trochu chrání naše hospodářství před nekalou konkurencí ze třetích zemí, kde se nerespektují tak vysoké emisní standardy. Pokud by EU-ETS neexistoval, není důvod, aby existovalo uhlíkové clo, protože hlavní důvod jeho zavedení odpadne. V současnosti, dokud existuje EU-ETS je naopak nutné systém uhlíkového cla dále vylepšovat a rozšiřovat, ať si uchráníme vlastní průmysl.
Evropské zdroje jsou zcela klíčové pro financování mnoha projektů. Můžeme se na ně pořád spolehnout nebo je lepší být v této oblasti více střízlivý?
Dle mého názoru především Česká republika, na rozdíl třeba od Polska, nedokáže evropské dotace dostatečně využívat. Rozvoj dopravní infrastruktury je přímo ukázkovým rozdílem schopností tyto zdroje (ne)využívat. Tím nechci říci, že by se Česká republika měla stát na zdrojích z EU závislou, určitě je třeba usilovat o co největší soběstačnost a schopnost financovat své vlastní projekty. V situaci, kdy je ČR členským státem Evropské unie je však důležité tyto zdroje využívat v případě, kdy jsou dostupné.
Psali jsme
Přinášíme exkluzivní rozhovor s Zbigniewem Szafrańským, nově jmenovaným předsedou dozorčí rady CPK SA, investiční společnosti polské vysokorychlostní…
Elektromobily, vlaky na bateriový nebo vodíkový pohon. Mají tyto nové zdroje pohonu vozidel Vaši podporu?
V první řadě chci zdůraznit, že odmítám všudypřítomnou propagaci elektromobility jako jediné možné cesty budoucí osobní přepravy a nepromyšlený zákaz výroby spalovacích motorů po roce 2035. Za naprostou drzost pak považuji fakt, že lidé s vozovým parkem v průměru 16 let starým se pak ze svých daní mají skládat na nové elektromobily pro podnikatele.
Navíc statistiky jednoznačně ukazují, že tam, kde nedochází k masivnímu dotování elektroaut, tak lidé – ba dokonce firmy – dávají přednost spalovacím motorům či hybridnímu pohonu.
Elektromobily mají zcela jístě své místo na trhu s vozidly, nicméně nesou s sebou také celou řadu otazníků. Nejen v jejich “ekologičnosti”, o níž se diskutuje, zda vůbec elektromobil vychází v zátěži na životní prostředí za celý životní cyklus lépe než moderní automobil s konvenčním pohonem, ale také například v otázce nároků na přenosovou soustavu a jejich nabíjení. A také na to, co by masivní nárůst elektromobility udělal například s cenou elektrické energie.
Zdroj: Redakce RT