foto: Archiv/Strojvedoucí k nám nemusí přijít s licencí v ruce, říká náměstkyně Havelková
RAILTARGET přináší rozhovor s náměstkyní generálního ředitele ČD, členkou představenstva národního dopravce, Blankou Havelkovou. Tento lednový rozhovor je lehce bilanční, hodnotí rok 2022, mluví o výzvách roku 2023, dotýká se i personální situace v železničním sektoru.
V pozici náměstkyně generálního ředitele se zaměřujete na personální témata. Jak hodnotíte aktuální personální situaci na železničním trhu a jaké pracovní pozice aktuálně ČD hledají?
Nezaměstnanost v České republice je nízká. Poptávka po lidech, zejména v některých kvalifikovaných profesích, je výrazně vyšší, než jaký je počet uchazečů o práci. Pro firmy tak není snadné v konkurenci obstát a být atraktivní hlavně pro mladé lidi. Uchazeče o práci dnes nezajímá jen stabilita zaměstnání a výše platu, ale i další benefity, včetně vyváženosti pracovního a osobního života. My hledáme celou řadu profesí. Typicky jde o strojvedoucí, vlakvedoucí, ale také elektromechaniky, zámečníky kolejových vozidel, mechaniky elektrotechnických zařízení a podobně. Poslední dobou se nám daří více obsazovat i provozní pozice, to vnímám velmi pozitivně, zaměstnanci v provozu určují stabilitu společnosti. Jako velká firma ovšem máme výhodu v tom, že jsme schopní si zájemce sami zaškolit. Například strojvedoucí k nám nemusí přijít s licencí v ruce. S odpovídajícím vzděláním a chutí tuto práci dělat z něj strojvedoucího vychováme. Navíc, a to se možná málo komunikuje, kdo vstupuje do Českých drah, vstupuje do Skupiny ČD, kde vedle osobního a nákladního dopravce fungují vysoce specializované společnosti zabývající se IT nebo telekomunikacemi. Máme i jeden z vůbec nejlepších zkušebních okruhů, kde testujeme vozidla nejen pro Evropské výrobce. Perspektiva uplatnění pro šikovné lidi se tak výrazným způsobem zvětšuje.
Českým drahám se podařilo vyjednat s odbory novou kolektivní smlouvu. V aktuální situaci bylo toto jednání asi velmi náročné. Můžete našim čtenářům novou kolektivní smlouvu přiblížit?
My jsme loni kolektivní vyjednávání uzavřeli relativně brzy, protože jsme chtěli ještě po prázdninách vyplatit zaměstnancům mimořádnou odměnu. Od prvního ledna 2023 jsme pak na základě nové kolektivní smlouvy zvýšili platy o 5,2 %. Víme, že to není dost a že navýšení nekryje inflaci. Po dvou letech Covidu a v důsledku prudkého zdražování vstupů si nicméně nemůžeme dovolit dát lidem víc. Ztráty, které České dráhy utrpěly, jsou příliš velké. Výsledek kolektivního vyjednávání je proto kompromis mezi tím, co bychom pro své zaměstnance chtěli, a tím, co jim reálně můžeme vyplatit.
Ve vedení ČD působíte po dlouhých letech jako první žena. Je složité prosadit své cíle v mužském světě železničního sektoru?
Nejsem jediná žena v této branži. Na různých úrovních řízení je u nás poměrně hodně manažerek. Pokud chcete své záměry prosadit, musíte mít dostatečně pádné a smysluplné argumenty. To platí stejně pro ženy jako pro muže.
Kdybyste měla bilancovat nad rokem 2022, co se podle Vás Českým dráhám nejvíce povedlo?
Z mého pohledu je to právě udržení sociálního smíru v této nelehké době. Máme přes 13 tisíc zaměstnanců a většina z nich nám zůstává věrná. I když to sami nemají lehké, chápou souvislosti a ekonomickou realitu, ve které se jako firma pohybujeme. A toho si vážím. České dráhy zároveň obsadily krásné 26. místo v žebříčku nejžádanějších zaměstnavatelů mezi studenty technických oborů vysokých škol, na což jsem opravdu hrdá a samozřejmě budeme pracovat na tom, abychom se v budoucnu posunuli ještě více dopředu.
Za dveřmi je ale i rok 2023. Jaké jsou Vaše cíle v rámci Vaší gesce, a na co se v příštím roce hodlají zaměřit České dráhy?
Musíme se zaměřit na nábor. I když jsme atraktivní zaměstnavatel a máme lidem co nabídnout, na trhu jich zkrátka není dostatek. Je potřeba je aktivně hledat, podporovat jejich výchovu na školách, ale také pracovat na tom, aby se nastupující generace železničářů dokázala ztotožnit s hodnotami, které značka České dráhy představuje. Protože, jak jsem se již zmínila, mladí u svého zaměstnavatele neřeší pouze výši platu. Zajímá je vliv naší činnosti na životní prostředí, firemní etika, vztah k lidem s handicapem a tak dále. Nestačí tedy být spolehlivý zaměstnavatel a každého desátého v měsíci poslat výplatu. Je třeba být společensky odpovědná firma a aktivně přispívat k lepšímu životu komunity, kde působíme. To samozřejmě platí obecně, nejen pro České dráhy. Stanovila jsem si také jeden velmi ambiciózní cíl, a tím je nový systém odměňování. Ten by měl být mnohem více motivační a rozvojový.