foto: Redakce RAILTARGET/Roman Štěrba (vlevo) a Samuel Volpe
Železniční megatendr pro Středočeský kraj a Prahu vyvolal vášnivou debatu o tom, zda měli zastupitelé při jeho projednávání dostatek informací. Roman Štěrba (ANO) kritizoval opakované odvolávání na důvěrnost, zatímco Milan Schweigstill (STAN) a Samuel Volpe (Piráti) postup zadavatelů spíše hájili.
Třicetiletá smlouva na dopravní obslužnost pražské metropole a jejího okolí, nové elektrické jednotky EMU 400 a částka přesahující 160 miliard korun. Megatendr Prahy a Středočeského kraje byl jedním z hlavních témat debaty RAILTARGET o dopravě ve Středočeském kraji. Vedle výsledné ceny se diskutovalo o dostupnosti informací, délce kontraktu nebo o tom, zda měla být zakázka rozdělena na menší části.
Debaty se zúčastnili středočeský zastupitel a člen výboru pro dopravu Roman Štěrba (ANO), člen výboru pro dopravu Středočeského kraje Milan Schweigstill (STAN) a poslanec a předseda středočeských Pirátů Samuel Volpe.
Celou debatu si můžete pustit pod článkem.
Štěrba: Více informací jsem se dozvěděl z tisku
Nejvýraznější výhrady k informování zastupitelů vznesl Roman Štěrba. Podle něj se dotazy na podrobnosti zakázky opakovaně setkávaly s vysvětlením, že informace nejsou veřejné a během soutěže je nelze poskytovat: „Když budu upřímný, tak já jsem z toho v rozpacích“. Když se podle svých slov ptal důrazněji, dostal odpověď, že takový postup doporučili právníci. Zastupitelé se podle Štěrby dozvídali, kteří externí odborníci zadavatelům pomáhají nebo že průběh zakázky řídí společný odborný tým Prahy a Středočeského kraje. Konkrétní podrobnosti však postrádal: „Víc informací jsem se dozvěděl z tisku.“
Kritika se týkala také jednání středočeského výboru pro dopravu na konci srpna. Předložený dokument podle něj obsahoval pouze obecné, veřejně dostupné informace. Neveřejný materiál měl být k dispozici až pro zastupitelstvo rozhodující o výsledku zakázky. Štěrba nicméně zdůraznil, že výhrady k informovanosti pro něj neznamenaly odmítnutí výsledku: „Hlasoval jsem pro výsledek toho tendru, takže na druhou stranu nemám důvod se domnívat, že by tam bylo něco špatně.“
Schweigstill připustil nedostatek informací
S výtkou k rozsahu informací částečně souhlasil i Milan Schweigstill. „Těch informací na výboru pro dopravu bylo relativně málo,“ připustil. Nedokáže však posoudit, nakolik jejich poskytování skutečně omezovala doporučení právníků. Za určitou záruku řádného průběhu soutěže označil zapojení Transparency International. Podle Schweigstilla měla organizace dohlížet na to, aby zakázka proběhla v souladu s pravidly a zákony.
„Já zatím nemám žádné indicie, že by tam probíhalo něco nějakým způsobem špatně, ale je pravda, že ta informovanost určitě mohla být větší,“ shrnul svůj postoj. V debatě tak zaznělo rozlišení mezi dvěma otázkami: zda měli zastupitelé a členové výboru dostatek podkladů a zda samotná soutěž proběhla správně. Výhrady k prvnímu bodu podle Štěrby ani Schweigstilla automaticky nedokládají pochybení v tom druhém.
Volpe hájil zadavatele, Štěrba zpochybnil rozsah kontroly
Samuel Volpe připomněl, že transparentnost při nakládání s veřejnými penězi považuje za zásadní. Současně upozornil, že není členem středočeského zastupitelstva ani jeho výboru pro dopravu, a průběh jednání tedy nemohl sledovat přímo. Před debatou podle svých slov konzultoval zakázku s pirátskými kolegy, kteří ve výboru působili v minulém volebním období. Na základě těchto informací hájil postup radních a připomněl také mlčenlivost členů komise a expertního týmu.
„Nebyl tak skeptický ve smyslu, že by se něco v tendru zatajovalo a zamlčovalo. Zároveň se v tom prostředí nepohybuji, takže to nemůžu vidět na vlastní oči,“ uvedl. Volpe poukazoval na zapojení výboru do počáteční fáze přípravy soutěže, včetně tržních konzultací. Právě na hodnocení rozsahu tohoto zapojení však Štěrba reagoval nesouhlasně. Podle něj nešlo o detailní dohled, který by členům výboru umožňoval znát zakázku v celé její šíři. Dostupné informace podle jeho zkušenosti odpovídaly především tomu, co bylo známo veřejně.
Třicetiletou smlouvu? Kopíruje životnost vlaků
Další část debaty se věnovala kritice, která se objevovala v médiích, k ceně, délce smlouvy a rozsahu zakázky. Schweigstill třicetiletý kontrakt obhajoval dlouhou životností pořizovaných souprav. Podobně argumentoval Štěrba, podle něhož je pro dopravce výhodné, když má při nákupu nových vozidel zajištěno jejich využití po celou dobu ekonomické životnosti. „Pokud pořizuje nové aktivum, tak ho pořizuje pod garantovanou smlouvou na celou dobu té ekonomické životnosti,“ vysvětlil Štěrba.
Ten se podle svých slov na zastupitelstvu také ptal, zda kraj bude podobně postupovat i u dalších zakázek: tedy uzavírat delší smlouvy a soutěžit větší soubory linek. Z odpovědi radního však ke svému smutku zjistil, že se z tohoto přístupu obecný standard nestane. Volpe si informace zjišťoval u svých kolegů. Podle informací, které od nich dostal, se expertní tým délkou kontraktu zabýval a třicetiletou variantu vyhodnotil jako nejvýhodnější.
Rozdělit zakázku? Schweigstill upozornil na provázanost dopravy
Schweigstill odmítal také představu, že by rozdělení soutěže na menší části bylo jednoznačně přínosné. Argumentoval provázaností železniční dopravy v Praze a Středočeském kraji a potřebou organizovat oběhy souprav: „Doprava v rámci středočeského regionu a Prahy je natolik provázaná, že potom i z hlediska oběhu těch souprav si myslím, že je dobře, když to spravuje jedna společnost.“
U ceny připustil otázku, proč byl původní odhad nižší než výsledné nabídky. Připomněl však, že do soutěže přišly dvě nabídky a zadavatelé vybrali tu levnější. Volpe v souvislosti s kritikou poznamenal, že neúspěch v zakázce může posilovat motivaci její výsledek napadat. Zároveň ale zdůraznil, že vypořádání námitek a odpovědi na kritické otázky patří k odpovědnosti radních vůči veřejnosti. Jeho podporu projektu tak doprovázel požadavek, aby zadavatelé kritiku vysvětlovali a reagovali na ni.