foto: Archiv/Petr Proft
Redakce RAILTRAGET Vám přináší rozhovor se strojvedoucím Českých drah, Petrem Proftem. Dozvěděli jsme se, jak se dostal k této práci, ale také o jejích úskalích nebo strojvůdcovských volnočasových aktivitách. Více v našem rozhovoru!
Pracujete jako strojvedoucí pro ČD. Co Vás k této práci přivedlo?
Práci u železnice jsem si vybral již v dětství, neboť od narození jsem tak nějak bydlel v nádražní budově ve stanici Svatava, kde pracoval můj tatínek. Častokrát jsem ho totiž navštěvoval, protože mě zajímala práce strojvedoucího. Ze začátku jsem se mohl alespoň vozit a při tom jsem pokukoval, jak se taková lokomotiva řídí. Potom se mi podařilo někdy jednoho ze strojvedoucích přemluvit, abych si to mohl zkusit a bylo jasno. Tehdy mi bylo 8 let.
Jaké jsou z Vašeho pohledu hlavní problémy, se kterými se strojvedoucí na tratích setkávají?
Nemohu mluvit za kolegy, ale co mě konkrétně nenechává klidným je stav některých tratí. Když se k nám do vozby v poslední době dostávají moderní lokomotivy typu Vectron, tak stav infrastruktury neumožňuje plně využít schopnosti takové lokomotivy. Jde převážně o nemožnost v některých úsecích rekuperovat energii vzniklou při brždění zpět do sítě, například úsek z Karlových Varů do Kadaně na to není uzpůsoben. Nedostatky dále vidím v koordinaci výluk a řešení mimořádností. Při jejich vzniku je řešení mnohdy zdlouhavé a trvá, než se informace dostanou ke strojvedoucím. Cestující mají pak tendence nás označovat za neschopné.
Co by podle Vás bylo řešení zvýšení bezpečnosti provozu na české železnici?
Tento problém tu s námi bude asi věčně, protože jsme lidi a chyby se dějí. Řekl bych, že pro bezpečnost se dělá celkem dost, ale aplikace do provozu je velmi zdlouhavá a finančně náročná. V první řadě pomůže dodržování pravidel ze strany cestujících, řidičů automobilů a všech, kteří se na železnici pohybují. Nezřídka bohužel přispívají ke vzniku mimořádností. Samozřejmě, určité procento připadá i na zaměstnance podílející se na provozu, ale zde nevidím až tak úplně velký problém. Každý z nás se chce vracet ze směny domů v pořádku a k pochybení většinou dochází pokaždé z jiného důvodu, nemá stejného jmenovatele.
Kromě současných vlaků vyjíždíte na koleje i historickými lokomotivami v CHV Lužná u Rakovníka. Baví Vás osobně více jízda moderním vlakem, nebo tím historickým?
Historie mě velmi baví hodně a věnuju jí spoustu volných chvil. Je to pro mě určitá forma odreagování a relaxace. Není to jen o ježdění, ale hlavně o udržení provozního stavu a s tím jsou spojené opravy a renovace. Dalším důvodem je pak radost lidí, kteří nás pochválí za úspěšnou jízdu a stav vozidel. A na čem mě baví víc jezdit je jasné – jsou to historické stroje. Nicméně i ty v mém hlavním zaměstnání mi stále imponují.
Který z vlaků vystavených v muzeu ČD je Váš favorit a proč?
Nejvíce mě fascinuje lokomotiva Sergej, to je taková moje jednička, a hned za ním další šestinápravový velikán, a to Čmelák spolu s menším sourozencem Hektorem. Poslední dobou trávím Hodně času na malém motorovém voze řady M 131.1 (Hurvínek), který mě také moc baví.