foto: Total Film/Jiří Havelka
Magazín RAILTARGET přináší exkluzivní rozhovor s režisérem Jiřím Havelkou, jehož nedávný filmový počin Mimořádná událost připomněl skutečnou příhodu, během které projížděl krajinou motoráček bez strojvedoucího. Co doopravdy filmová novinka zachycuje? A do jakých dálek se přední český režisér už vypravil vlakem?
RT: K Vašemu nejnovějšímu projektu Vás přivedla skutečná událost, kdy v únoru 2019 ujel vlak s cestujícími bez strojvedoucího několik kilometrů. Jak vypadala Vaše první myšlenka, když jste se o příhodě dozvěděl? A setkal jste se osobně s některým z pasažérů?
První myšlenka byla, že je to zajímavá a v něčem bizarní událost a že nese až rysy grotesky, jakkoli to muselo být pro ty pasažéry stresující. Hned potom jsem si začal zjišťovat víc, ale jen skrze veřejně dostupné zdroje. Nepátrali jsme po skutečných pasažérech, protože jsme nechtěli věrně rekonstruovat, k čemu došlo a co se stalo. Naopak - chtěli jsme se od té v něčem úsměvné mimořádné události odrazit úplně jinam. Ale pravda je, že jsem čekal, až bude zveřejněna zpráva drážní inspekce, kde byly uvedeny technické detaily.
RT: Mimořádná událost poskytuje podobně jako Vlastníci odraz české společnosti. Ve vlaku se setkáváme s rozhádaným manželským párem, chlapeckou kapelou i fanouškem železnic. Inspirovaly Vás ke zrodu jednotlivých postav nějaké konkrétní osobnosti?
Především si myslím, že od Vlastníků se Mimořádná událost hodně odlišuje už samotným žánrem nebo minimálně jsme se nechtěli opakovat. Primárním cílem určitě nebylo nastavit zrcadlo české společnosti, ale vytvořit určitý stylizovaný a komprimovaný obraz současnosti. Postavy proto působí stereotypně až jako určité karikatury, ale pravda je, že každá z postav má svůj reálný předobraz. Ať už ze života mého nebo spoluscénaristy Davida Dvořáka, nebo i jako mediálně známější osoby. Třeba postava, kterou hraje Jaroslav Plesl, má svůj předobraz v noblesním majiteli pohřebního ústavu v Uhlířských Janovicích Ivanu Genovovi. Právě to prostor mezi uvěřitelností a neuvěřitelností nás zajímal.
RT: Jak často jezdíte vlakem a kolik času zde strávíte? Máte sám nějaké vlastní příhody, které Vámi otřásly? Nebo Vás naopak přiměly využívat veřejnou dopravu častěji?
Jezdím vlakem poměrně často, především když zkouším v divadle někde mimo Prahu a příhod mám docela dost. Třeba když jsem jel v přetopeném kupé, kde kvůli poruše klimatizace nešlo teplotu snížit a tak jsme obdrželi od průvodčího papírek, na kterém bylo napsáno něco ve smyslu "občerstvenka za teplotní diskomfort v hodnotě 30kč", za což jsme mohli žádat třeba vodu, ale uplatnit to šlo pouze v jídelním vozu a ten v tomto vlaku nebyl. A taky jsem jel jednou trasu Praha - Brno skoro 12 hodin. Ale událost, která by mnou vyloženě nějak zásadně otřásla, jsem nezažil.
RT: V souvislosti s trendem udržitelné dopravy nabývají na popularitě mezinárodní spoje, dálkové vlaky, lůžkové soupravy atd. Máte s takovým cestováním zkušenost? Plánujete nějaký zajímavý výlet vlakem?
Mám moc rád jízdu spacími vlaky, pamatuji si to třeba z cest po Vietnamu, ale mým snem je projet transsibiřskou magistrálu jako poctu československým legionářům. Ale bohužel leží v Rusku a tam se mi nechce. Takže zbývá Orient Express.