foto: Archiv/Martin Kolovratník
Přinášíme Vám exkluzivní rozhovor s poslancem hnutí ANO Martinem Kolovratníkem, který kandiduje v Pardubickém kraji. Kolovratník je velkým podporovatelem a propagátorem železnice. Má železniční přeprava v Čechách dostatečnou podporu? Jak je to s bezpečností na českých tratích? Co si Martin Kolovratník myslí o privatizaci Českých drah? Vše se dozvíte v našem rozhovoru.
Pravidelně jste hlavním pořadatelem Železniční konference v Pardubicích, na které se vždy setkají všechny špičky české železnice. Poslední konference se konala v polovině září. Plánujete uspořádat železniční konferenci i v příštím roce a v čem je podle Vás hlavní přínos této konference?
Na 1000 % ano. Mohu potvrdit divákům, že už teď víme, že železniční konference Pardubice 2022 stoprocentně bude a shodou okolností teď před hodinou, než jsme natáčeli tento rozhovor, jsem odesílal děkovný e-mail všem partnerům a spolupracovníkům, kde jsem měl velikou radost z toho letošního a slíbil jsem jim tam, že ji zase uspořádáme a bude to za rok zase v září, to září mají lidé rádi a je to dobrý termín po prázdninách. Tedy si vyhrnout rukávy a pustit se do práce. Takže stoprocentně bude, my jsme to měli letos už sedmý ročník, je to tradice a vlastně i to, co mě přesvědčilo v té tradici pokračovat a teď řeknu nezávisle na politickém dění i výsledcích, které jsou těsně před námi, tak je reakce těch účastníků. Oni opravdu všichni ti odborníci, specialisté z oboru, ať to byli politici, političtí reprezentanti, zástupci firem, dodavatelů, jednotliví dopravci, ale i třeba lidé z akademické sféry, kteří se věnují plánování dopravy, sledují evropské trendy, si cenili toho, že tady v Pardubicích se během dvou dnů můžou setkat a nejenom si povídat o tom, co je hezké a krásné, ale řešit reálné problémy, popisovat konkrétní problémy a proto si té pardubické konference cení, je spojena i s tímto prostředím, s nádražím, s železničním uzlem, s Janem Pernerem, se vším, co k pardubické železnici paří, takže stoprocentně budeme pokračovat a už dneska vidím silná témata, právě na ten příští rok to bude to, co teď rezonuje. To znamená větší bezpečnost železnice, příprava vysokorychlostních tratí, a hlavně dostatek financí pro dopravce, ať osobní nebo nákladní.
V Pardubicích Vám přezdívají nový Perner, protože jste prý převzal jeho železniční geny. Co si o této přezdívce myslíte vy?
Tak to jsem velmi poctěn, slyším to od Vás poprvé a musím říct, že mě to těší a děkuji tedy s velkou pokorou a důvěrou. Co vím ze své rodiny, tak si nepamatuji, že by tam byly nějaké příbuzenské vztahy, i když jak se říká, svět je malý. Ale co je také pravda a vím od své rodiny, že já jako dítě jsem těmi vláčky byl trochu odchován, protože jsem se narodil a dodnes bydlím v rodinném domku necelých 100/150 metrů od toho hlavního koridoru. Takže ty vlaky vidím, slyším celý život, od dětství jsem se na ně chodil dívat na procházky, mával jsem mašin führerům, kteří na mě houkali, vystudoval jsem dopravní fakultu Jana Pernera, stojíme tady teď na náměstí Jana Pernera a pravda je, že ten odkaz Jana Pernera je hrozně silný ve spojení s Pardubicemi a železnicí. Prozradím že tady od tohoto místa, kde natáčíme naproti nádraží, má vzniknout nové obchodní centrum a když jsem hovořil s těmi investory, tak byli potěšeni, že udělali tady v Pardubicích anketu, jak by se měla ta obchodní zóna jmenovat a lidé v anketě odhlasovali „Pernerka“. Takže opět se nám objevuje Perner. To, co já na něm obdivuji jsou dvě věci. On zaprvé postavil tu hlavní spojnici, ten koridor mezi Prahou, Pardubicemi a Olomoucí během velmi krátké doby v polovině 19. století a stihl to v mladém věku. On tragicky zemřel ve věku třicátých let, byla to tragická smrt právě na koridoru. Takže já ho doháním, mně už je přes čtyřicet. Ale abych se s tím popasoval, beru to jako velikou výzvu, ty projekty, které tady chystáme, plánujeme na české železnici, teď nejenom v Pardubicích, ale v republice, tak myslím, že Jan Perner, pokud se na nás seshora dívá, že by měl velikou radost a já za sebe, ať už tam ta příbuznost je nebo není, mu mohu veřejně slíbit, že tohle beru jako nějakou výzvu a že tu zarputilost, která se o něm říkala že měl, tak že já jí určitě taky mám a budu v ní pokračovat.
Setkali jsme se společně na hlavním nádraží v Pardubicích, tento železniční uzel prošel zásadní modernizací. O modernizaci jste se také zasadil vy osobně. Jaké další železniční projekty budou mít Vaši podporu?
Ona ta modernizace probíhá a ještě bude probíhat. Je rozdělena na dvě části. To, co teď tady v záběru není vidět, je tedy modernizace železničního uzlu, to znamená všech nádraží, kolejí, zabezpečovacího zařízení. A to je zajímavost, ono to bylo zastaralé ze sedmdesátých let, tato stanice se nedělala. Měli jsme velké problémy s rozpočtem, protože tak jak už rok/rok a půl rostou ceny ve stavebním sektoru, tak i tady se to začalo poměrně prodražovat a byly obavy, aby nějaké centrální orgány třeba nerozhodly o snížení, škrtnutí nákladů. To byl ten můj osobní vklad, že jsem opravdu zajistil a pohlídal, jak na státním fondu, tak hospodářském výboru, aby byl do této akce dostatečný rozpočet, mimochodem jeho součástí je, aby byla i lávka přes nádraží směrem na Duklu, která propojí severní část města s jižní, s velkým sídlištěm a je v projektu, už se staví, už je to tam vidět. A to, co je možná v kameře za mnou malinko vidět, odpovídám na otázku, je druhá část rekonstrukce, a to je rekonstrukce budovy. My celou tuto krásnou budovu budeme modernizovat, mělo by to vypuknout někdy na konci příštího roku, nejpozději v roce 2023. Je historická, je chráněná právy pana architekta Řepy, syna původního architekta Karla Řepy, který to tady vyprojektoval, jsme s ním v úzké spolupráci a je to krásné, protože na jednu stranu, a to lidem slíbím, chceme zachovat ten historický, krásný ráz, ale na druhou stranu chceme do toho nádraží vložit moderní prvky, to, co známe ze světa, zkuste si představit třeba z letišť salónky, takzvané lounge, odpočívárny pro maminky s dětmi, ale třeba také nějaké restaurace, občerstvení, i služby pro lidi, kteří nepůjdou jenom na vlak a neodjedou, ale budou to nádraží využívat trošičku jako obchodní nebo společenské centrum. Tak to je první takový veliký plán. A druhá výzva, zůstaňme v tom rozhovoru v tomto regionu, ohromná výzva pro mě je plnohodnotné dvoukolejné propojení z Pardubic až do Hradce Králové, my polovinu trati už máme hotovou, další řekněme čtvrtina se teď staví tady u Pardubic, ale bohužel u Hradce Králové na té druhé straně ještě není hotovo. Jsou tam problémy s ochránci přírody a tak dále, ale to si beru jako osobní prioritu a chci, řeknu někdy do tří/čtyř let, tohle mít hotové, aby ty dvě metropole Pardubice Hradec byly opravdu propojeny plnohodnotně dvoukolejně.
Rok 2021 je Evropským rokem železnice. Mělo by tedy mimo jiné dojít k přesunu silniční dopravy na železnici. Myslíte si, že má v ČR nákladní železniční doprava dostatečnou podporu?
No, nemá, respektive určitou má, ale mělo a mohlo by to být mnohem lepší. Ty myšlenky evropské, ale i naše národní, i my to máme ve státní strategii, jsou správné. My prostě musíme a potřebujeme odvézt kamiony na železnici, vrátit je na ty koleje, ale, a možná budu i trochu sebekritický, nedaří se nám to tak, jak bychom chtěli. Tím asi největším problémem je u hlavních koridorů přetíženost, nedostatečná kapacita, opět tady v Pardubicích je to vidět a tady to třeba až tolik krátkodobě nezlepšíme. Prostě není možné během několika měsíců nebo jednoho roku postavit třetí nebo čtvrtou kolej, to jsou projekty na dlouho dobu. To, co by mohlo pomoci v nějakém rozumném horizontu, je zavedení ETCS, modernějšího systému řízení, které díky té technologii tomu počítačovému hlídání umožní, když to zjednoduším, projet většímu množství vlaků vyšší rychlostí blíže k sobě, takže se zvýší celková kapacita. To, co ale je nevyužité, jsou regionální tratě, lokálky, místa po republice, kde my historicky z dob Rakouska-Uherska, a i Jana Pernera máme opravdu tu síť velmi hustou, širokou, ale není příliš využívaná. Důvodem k tomu je příliš vysoký náklad, příliš velké peníze na tu nákladní dopravu a tady můžu říct, že jsem rád, že jsem alespoň osobně já třeba trochu pomohl s tím prominutím poplatku za obnovitelné zdroje v energiích, ale myslím si, že určitě je co řešit a zlepšit, ať už je to otázka třeba dotací na nová vozidla, na vyšší zabezpečení nebo ještě nějaká debata o poplatku za použití dopravní cesty.
V souvislosti se srážkou vlaků na Domažlicku zní kritika zastaralého systému kontroly provozu na českých železnicích. Jako hlavní problém se uvádí pomalé zavádění zabezpečovacího systému ETCS. Na 9000 kilometrů síti železnic v Česku je tímto systémem vybaveno jen 560 km tratí. Realizace celého zabezpečení má trvat téměř 20 let. Je to podle Vás uspokojivé tempo? Mají se takto zabezpečovat tratě, přestože to stojí miliardy korun?
Myslím, že to tempo uspokojivé je, i když by se to mohlo zlepšit. Tady je ale potřeba si uvědomit jednu věc, ono to fyzicky nejde vyrobit, zrealizovat. Vy jste to číslo řekla, my opravdu máme síť přes 9000 kilometrů a i kdyby se teď stal zázrak a my jsme najednou sehnali a teď nechci žádnou částku říkat, povím desítky nebo stovky miliard korun, které do toho dáme, tak na úrovni nejen České republiky, ale celé Evropy, potažmo celého světa, nemá kdo vyrobit takové množství těch zařízení a bavíme se nejen o těch tedy stabilních zařízeních v trati, ale také o takzvaných mobilkách, tedy té druhé části, která je na vozidlech, tak prostě není fyzicky kapacita to najednou během jednoho roku vyrobit a všechny takhle vybavit. Takže opravdu ten plán musí být dlouhodobý, musí jít postupně a správa železnic velmi intenzivně pracuje na tom, aby jako první, má nějakou strategii, logicky, aby zabezpečila hlavně koridory, ty nejhlavnější tratě a pak se bude pouště do těch tratí nižších kategorií, ale musíme si nalít čistého vína, je to prostě nějaké vážení financí a celkové kapacity takového efektu, který to přinese. A každý, i odborníci železničáři uznají, že pokud se bavíme o nějaké velmi málo využívané regionální trati, kde někdy se na těch tratích pohybuje třeba jen jedna souprava nebo dvě soupravy proti sobě, které se mohou na nějakém přesně daném místě vyhnout, tak tam asi tak pokročilé zabezpečení potřeba není, není prostor, v tomto rozměru existují jednodušší varianty a musíme být zkrátka efektivní a úsporní.
Pravidelně se stávalo, že po volbách nová politická garnitura vyhazovala vedení státních podniků a organizací bez ohledu na jejich dobré výsledky. Myslíte, že by něco takového nyní mělo nastávat na manažerských pozicích typu vedení Českých drah či Správy železnic?
Ne, jednoznačně ne. Nejdříve budu osobní. Jsem hluboce přesvědčen, že stávající manažeři, ti základní jsou dva – ředitel Správy železnic Jiří Svoboda a generální ředitel Českých drah Ivan Bednárik, jsou opravdu profesionálové a odborníci na svém místě a jsou nepolitičtí, to chci podtrhnout. Není to tak, jak to bývalo za našich předchůdců před hnutím ANO, že každá strana si tam dosadila svého spřízněnce, svého teď nechci říct kamaráda, ale svého loajálního člověka, tohle jsou opravdu nepolitičtí odborníci a zase já kdybych teď pomyslně odstoupil o krok stranou, když jsem se ptal tady na konferenci lidí z branže, tak oni si jich opravdu váží jako odborníků, kteří tu branži znají a jsou v ní, mohu říct, desítky let. Když se často bavím ve sněmovně s kolegy poslanci i z opozičních stran a někdy se hádáme, nejsme ve shodě, tak jsem ale velmi často právě na hospodářském výboru, který je tím gesčním pro dopravu, zaznamenal věc, která mě potěšila, že o obou zmíněných ředitelích i kolegové z opozice napříč těmi stranami mluvili poměrně s respektem a řeknu s důvěrou, že zkrátka je vnímají jako profíky. Takže věřím, že byť si to nepřeji, ale i kdyby se ta politická situace změnila nějak dramaticky, tak že tito kolegové zůstanou. A možná i tohle je pro mě vzkaz pro případné kolegy z opozice nebo z jiných stran, kdyby měli takové choutky, tak je prosím, ať to nedělají a pečlivě zváží. Protože to, co dopravě nejvíce škodí, je nestabilita, když se mění lidé, když se stále vyměňují, když se s tím hýbe, není nějaká jistota, kdo a jak bude pokračovat a nevěnuje se své práci. Kdežto naopak, když mají trvalé vedení, dlouhodobé vize, dlouhodobé odborníky, o kterých jsem mluvil, tak pak mají šanci tu dopravu někam posunout a já věřím, že tady se to stane.
České dráhy jsou kvůli zákonné úpravě znevýhodněny oproti ostatním soukromým subjektům na trhu (například povinnost zveřejňovat smlouvy, které odhalují cenovou politiku). Myslíte, že by České dráhy měly fungovat v tomto specifickém režimu a pokud ano, měl by jim stát tuto nevýhodu nějak kompenzovat?
Myslím si, že by tak neměly fungovat a že bychom měli najít jiné lepší řešení. Velmi jednoduše, České dráhy jsou na jednu stranu klasická obchodní společnost, je to akciovka, holding, který hospodaří, má povinnost být řádným hospodářem a tak dále, pohybuje se v tvrdém konkurenčním prostředí, viz opět náš koridor, kde je v plné konkurenci a je to tak správně, vůči RegioJetu, vůči Leo Expressu, na druhou stranu má tento handicap, který jste zmínila. Spadá do toho veřejného sektoru, musí zveřejňovat, je na něj vidět, konkurence všechno vidí. Já osobně jsem přesvědčen, že toto Českým drahám škodí, že je to zkrátka znevýhodňuje, svým způsobem je to nefér soutěž. Na druhou stranu, pokud mi dáte otázku, jak to tedy udělat, tak takhle narychlo jednoznačné rychlé řešení nenajdu, určitě by to neměla být žádná kompenzace, že by stát něco více dotoval a podobně, to stoprocentně ne, ale možná by to měla být nějaká debata o zákonu o veřejných zakázkách, protože České dráhy samozřejmě mají své představenstvo, svoji dozorčí radu, svůj řídící výbor, to znamená, ta kontrola transparentnosti, efektivnosti si já osobně myslím, z hlediska těch řídících orgánů zajištěna je, ale je v tuto chvíli oslabena jejich pozice jako hráče na konkurenčním prostředí. A nezmínil jsem konkurenci ze zahraničí. Vstupují sem Španělé do České republiky, velmi agresivně se tu pohybují Němci, němečtí dopravci a pokud dráhy mají a já věřím že umí svoji pozici obhájit, tak ale musí mít silnou pozici ve vztahu k té konkurenci a v tuto chvíli jsou oslabené. Tady bych jim rád pomohl.
Podle evropské strategie chytré a udržitelné mobility (Smart and Sustainable mobility strategy) má být 30 procent veškeré dopravy přesunuto na železnici jako na jediný udržitelných typ přepravy. Podporujete v tomto duchu přesun dopravy ze silnic na železnici?
Mluvili jsme o tom před malou chvílí a ano, podporuji, železnice má pro mě jednoznačný smysl. Už dnes se díváme dopředu na vodíkové pohony, hybridní vozidla a tak dále, takže určitě ekologicky čistě po ní budeme schopni jezdit více a více, to je jednoznačný trend, ale proti tomu vidím ta omezení, která máme. Opravdu představa, že v naší republice, už tak dost zastavěné, ať tedy železničními stavbami, tak i silničními, najednou uděláme třetí koleje, čtvrté koleje, že se tam všechno vejde, to je prostě nereálné, to není možné. Takže já v obecné rovině ty trendy podporuji, ale trošku se obávám, a to není jen tento návrh, ale i další - Green deal a podobně, jestli nejsou až příliš ambiciózní, abychom to zkrátka zvládli. Takže podporuji, ale řekněme ano, trošku se selským rozumem, ne revoluce, ale evoluce.
Ještě mám v hlavě jednu věc, která se váže k Českým drahám a považuji ji za zásadní pro tento rozhovor. Zaznamenal jsem v posledních dnech od opozičních stran, konkrétně od ODS, zmínky nebo úvahy o tom, že by se měly privatizovat, nebo alespoň jejich část. Tady chci říct, že jsem tvrdým zastáncem neprivatizace, to znamená ochránění těch státních firem, ať Správy železnic nebo Českých drah před jakýmikoli snahami o privatizaci a pokud já budu mít nějakou příležitost a budu mít šanci do toho promlouvat, tak tady nahlas a důrazně možná na závěr rozhovoru říkám, že vždy budu proti takovým snahám a budu České dráhy a ty národní dopravce držet pod státem, bránit je jako zlaté vejce a nikdy nedopustím, aby se privatizovaly.