foto: RAILTARGET/Václav Vislous
Václav Vislous, 1. místopředseda krajského sdružení Pirátů Praha, podporuje vysokorychlostní tratě i férové podmínky mezi dopravci. V rozhovoru zdůrazňuje potřebu systémových změn a podpory domácího průmyslu.
Pane místopředsedo, právě jste se zúčastnil debaty na téma dopravy v Hospodářské komoře. Jak ji zpětně hodnotíte?
Jsem určitě rád, že jsme se potkali i v tomto formátu. Když to není úplně veřejnosti na očích, pak je to méně politické a více se bavíme o obsahu, který je opravdu důležitý. Na druhou stranu si myslím, že tam bylo opravdu hodně témat a to mi neumožňovalo jít do potřebné hloubky, abychom ty věci reálně posouvali. Takže to byla spíš prezentace základních postojů, protože reálně jsme měli každý pár minut, abychom se ke každému tématu vyjádřili.
Velkým tématem české železnice jsou vysokorychlostní trati. Podporujete jejich výstavbu? A jaké novinky vnímáte v této oblasti?
Za Piráty jednoznačně výstavbu vysokorychlostních tratí podporujeme. A to nejenom pro osobní přepravu, ale vnímáme i velký benefit pro nákladní dopravu. Moravská brána teď získala EIA, zároveň doufáme, že se podaří podepsat smlouvu na Krušnohorský tunel. Německá vláda už se etablovala, tak věřím, že se to podaří ještě do voleb dotáhnout. Další věcí, která je za nás prioritní a kterou dlouho opakujeme, je, že chceme kapacitní elektrifikované spojení na Bavorsko. U nás se momentálně pracuje v Domažlicích – myslím, že tam jsou projektanti –, ale my to chceme dotáhnout až k hranicím a za hranice tak, abychom se příměji napojili na německou síť. Možná se k tomu dostaneme, ale potřeba závleků přes Děčín pro velkou část nákladní železniční dopravy způsobuje problémy v konkurenceschopnosti železnice.
Psali jsme
Transparentní zadání zakázek, spolupráce krajů a včasná příprava – dopravní experti se shodli na zásadních podmínkách pro férovější tendry…
Když mluvíte o nákladní železniční dopravě, velkým tématem jsou poklesy objemů v nákladní dopravě. Jak toto vnímáte a jak si myslíte, že by měl reagovat trh?
Nejdříve je potřeba říct, že je to dlouhodobý trend, se kterým je potřeba pracovat systémově. Neřeknu vám jedno kouzelné řešení, které by to vyřešilo. Určitě mělo vliv to, že nějakou dobu trvalo, než se zrušil poplatek za obnovitelné zdroje. Ten ale hned nahradilo výrazné zvýšení poplatku za užití cest v Německu.
Pokud musíte delší cestou a ještě za to platíte víc, tak to vaši konkurenceschopnost výrazně narušuje. My bychom se rádi bavili na evropské úrovni ohledně harmonizace požadavků na dopravce, které jsou nyní často rozdílné, aby byly nějak rozumně nastavené. A na české úrovni se bavit o konkurenceschopnosti železnice vůči silniční dopravě. Možná se ještě dostaneme i k požadavkům na bezpečnost. To je taky velmi citlivá otázka, kterou by chtělo prodiskutovat a možná zkusit najít řešení.
Když mluvíte o bezpečnosti, na veletrhu Rail Business Days byla představena lokomotiva CZ LOKO s alkoholovým imobilizérem. Ta pro zahájení jízdy vyžaduje, aby strojvedoucí provedl dechovou zkoušku. Vypadá to tedy, že po ETCS je to další krok k bezpečnosti české železnice. Vnímáte to taky tak?
Vnímám to jako obecný trend v rámci evropské regulace. Vím, že se hodně mluvilo o tom, že by něco podobného mělo být do budoucna i v autech. Jestli to opravdu pomůže, tak je to dobře. Víme, co se stalo s benzenem u Hustopečí, to bylo fakt hodně velké selhání. My nevidíme nehody, které by se staly, pokud by se některá opatření nezavedla. Na druhou stranu je potřeba si říct na rovinu, že požadavky, které jsou hlavně na železniční nákladní dopravu, jsou výrazně přísnější než na silniční automobilovou. A to se promítá samozřejmě do cen. A je to otázka, na kterou bychom se měli opravdu zaměřit, a říct si, co s tím, abychom vyvážili oba zájmy, které tam jsou.
Pane místopředsedo, jak hodnotíte současné aktivity českého železničního průmyslu?
Na jedné straně vnímám, že potenciál našeho železničního průmyslu i pro export je opravdu velký. I studie, kterou nedávno dělala druhá ekonomická transformace, ukázala, že jedním z hybatelů je právě i náš železniční byznys. Konkrétně zmiňovali, myslím si, Bonatrans jako příklad úspěšné české firmy, která dokáže expandovat do zahraničí. A my jim potřebujeme pomoci.
Podobně je potřeba zajistit, aby koleje pro VRT vyráběly třinecké železárny, aby tyto společnosti zůstaly dál konkurenceschopné. A to je úkolem ministerstva průmyslu, aby podvozek našeho průmyslu a ekonomiky nám zůstal i po ekonomické transformaci, která nás čeká.
Ale na druhou stranu vnímám trošku slabiny v tom, že v některých částech ekonomiky máme lehce netržní prostředí. To do určité míry snižuje naši schopnost realizovat větší množství projektů. A my budeme chtít stavět VRT, modernizovat koridory, sjednocovat elektrifikaci, řešit zabezpečení atd… Těch projektů je hrozně moc, což je skvělé, ale bude potřeba víc firem, protože žádná jedna firma to nezvládne. A to si myslím, že vytvoří vnitřní konkurenční tlak, který potom umožní těm stejným firmám být konkurenceschopní i v zahraničí.
Když zmiňujete konkurenci, pojďme se ještě podívat na liberalizaci osobní železniční dopravy. Jak vnímáte vstup soukromého sektoru do této oblasti a jaké by měly být nastaveny podmínky, aby byly soutěže transparentnější?
Pro nás je nejdůležitější, aby se soutěže vypisovali včas. Zvlášť pokud chce zadavatel nové stroje, aby byl čas je pořádně vysoutěžit a vyrobit. Protože nedostatek času může výrazně omezit nabídku soutěžitelů, zvlášť pokud se bude ještě hrát s podmínkami, jak přesně ty stroje mají vypadat. Pokud se nepletu, v supertendru na Praha-SČK se přihlásili tři soutěžitelé. To už je číslo, kde je možné vybírat. Neznám detaily, ale je to něco, co je už teď nevyhnutelné.
My říkáme, pojďme to dělat pořádně, pojďme se soustředit nejenom čistě na cenu, ale i na kvalitu. Ale potom hlavně tu kvalitu vymáhat tak, aby lidé, kteří železnicí jezdí, měli jistotu, že jedou vagony v kvalitě, kterou jsme si objednali a zaplatili. Protože to je jeden z aspektů, který potom rozhodne o tom, jestli ti lidé budou pravidelně jezdit železnicí, pokud tu možnost mají, což nejsou všichni, anebo přesednou do auta, protože nechtějí riskovat problémy, které by mohly vzniknout.