foto: Český rozhlas/Strojvedoucí Marie Sehnalová
Strojvedoucí Marie Sehnalová chválí legendární Brejlovce a vysvětluje, proč dává přednost klidné trase Posázavského pacifiku.
Z Prahy do Čerčan se dá vlakem dostat za méně než hodinu, pokud vyrazíte ve směru na Benešov. Přesto řada lidí dává přednost druhé trase přes Jílové u Prahy, která dobu strávenou ve vlaku protáhne téměř o hodinu a půl. Řeč je samozřejmě o dolní části legendárního Posázavského pacifiku, který nabízí úchvatné výhledy podél Vltavy a Sázavy. Právě tuto trať má nejraději i strojvedoucí Marie Sehnalová.
.jpg "Historický vlak s parní lokomotivou \"Čtyřkolák\" projíždějící úsekem mezi Davlí a Jílovým u Prahy")
Brejlovec v akci: Strojvedoucí chválí legendární lokomotivy
„Jezdit po lokálkách sice není tak prestižní, na druhou stranu, na Pacifiku je klid a člověk si podle mě užije řízení vlaku víc než na koridorech,“ uvedla Sehnalová v rozhovoru pro iDnes. Nejraději prý tuto romantickou stezku projíždí s tradičním Brejlovcem, tedy jednou z lokomotiv T 478.3, které v 60. a 70. letech vyráběla společnost ČKD.
Psali jsme
Houkání lokomotiv není jen varovný tón, ale unikátní akustický podpis každého stroje. Rozdíl mezi Brejlovcem a Orchestrionem určuje frekvence, tlak…
„Jsou silné, mašinfíra má lepší přehled, protože sedí výš než v motoráku. Nikdy mě nenechaly ve štychu, ať už byla sněhová vánice, nebo na koleje napadalo listí,“ uvedla Sehnalová ve zmíněném rozhovoru na konto starších, ale stále spolehlivých Brejlovců. Přesto se jedna z mála strojvedoucích-žen těší na příval nových motorových Regiofoxů, které mají letos dorazit do libeňského depa. Podle Sehnalové by mohly nové stroje přilákat další cestující. Se „štamgasty“ z brzkých ranních spojů se totiž strojvedoucí prý již zná.
Sehnalová svou oblibu regionálních tratí vysvětluje také v rozhovoru pro Český rozhlas: „Abych pravdu řekla, vůbec mně to tady nevadí. Je tady klid, je to taková rodinná atmosféra. Zatím není důvod jít dál.“ Elektrifikované tratě a dálkové spoje zkrátka Sehnalovou nelákají.
Psali jsme
Jana, na sociální síti Twitter známá jako „Ajznpoňačka“ ve svém rozhovoru pro online železniční magazín RAILTARGET prozradila, jak se ke své…
Sny o létání nahradila kariéra strojvedoucí
Marie Sehnalová vystudovala dopravní fakultu na pražské ČVUT. Jejím původním snem bylo létání, což ovšem ze zdravotních důvodů nebylo možné. Plán B tedy byla železnice – Sehnalová začínala jako vlakvedoucí, později krátce pracovala jako vlakový revizor. Zjistila však, že práce s lidmi jí nevyhovuje, zkusila to proto jako strojvedoucí. „Výhoda je, že je to práce, kde člověk nese vlastní odpovědnost za to, co dělá. Není to tak, že by se nutně na někoho musel spoléhat, což je pro mě na té práci pozitivum,“ uvedla Sehnalová v rozhovoru pro Český rozhlas.
Žen v roli strojvedoucí v Česku přibývá, stále ale tvoří jen 1 %
Ženy jsou u nás jako strojvedoucí stále v menšině, jejich počty však v posledních letech přibývají. V roce 2014 mělo podle informací ČT24 licenci pouhých 14 žen, o deset let později jich bylo již 110. I tak jsou v porovnání s muži stále v menšině – podle Českého rozhlasu u nás jezdí přibližně 10 tisíc strojvedoucích – ženy tak v této skupině tvoří jen 1 %.
Podle Sehnalové je tento nepoměr způsoben kombinací několika faktorů, od genderových předsudků, přes obecný nepoměr žen v technických oblastech, až po složité skloubení práce strojvedoucí s rodinným životem z důvodu směnovosti. Obecně ale Sehnalová vnímá, že předsudků vůči ženám na této pozici ubývá: „Osobně si myslím, že doba těch největších dinosaurů je pryč. Mladí to podle mě vnímají jinak. A tak se to v podstatě vyvažuje,“ uvádí pro Český rozhlas.