foto: Twitter - Anna Haitmanová/Některé předsudky se stále drží. Věřím, že práce na železnici by se líbila více ženám, ale kvůli strachu to ani nezkusí, říká průvodčí historických tramvají Haitmanová
Redakce RAILTARGET vám přináší další exkluzivní rozhovor s Annou Haitmanovou, průvodčí historických tramvají v Dopravním podniku hl. m. Prahy (DPP), která zároveň nově působí v přípravě u Správy železnic. S přítelem se seznámila v tramvaji a stojí si za tím, že práce na železnici by se líbila více ženám, kdyby se nedržely stereotypních představ a předsudků.
1) Jak jste se dostala k práci průvodčí historických tramvají a co se Vám na této práci líbí nejvíce?
K téhle práci jsem se dostala víceméně náhodou. Bylo to ještě v době, kdy kolem dopravy nebylo tolik dívek, co by se o ni zajímaly a například fotily, jako já. Hromada kluků a mezi nimi metr a půl vysoká holka s baretem, brýlemi udržující si odstup. Takhle zpětně mi dochází, že jsem musela zaujmout, ať už jsem chtěla nebo ne, protože pro spoustu lidí to byl nevídaný jev. Ono i teď se spousta lidí ptá na moje zájmy, mezi které nepatří jen doprava, a jsou překvapeni.
2) Žen průvodčích v dnešní době stále přibývá, přesto žen v dopravním sektoru nepracuje zdaleka tolik. Myslíte, že přichází doba, kdy i ženy do železničního sektoru přichází více?
Je taková doba, kdy si každý může vybrat, co bude dělat, a zrovna práce v dopravě je díky sociálním sítím, kde ji propagují převážně mladí lidé, mezi nimiž je spousta žen, v novém světle. Ona je to moc hezká práce. Bohužel některé předsudky se drží stále. Třeba to, že ženy nejsou technicky založeny. Věřím, že by se ta práce líbila více ženám, ale kvůli strachu vyvolaným tímto nesmyslem to ani nezkusí, protože technika je přece mužský obor a ona si najde lepší místo jinde, něco víc “ženského”. Jde o to najít tu odvahu a opravdový zájem. Stojím si za tím, že když člověk něco chce, dokáže pro to udělat všechno.
3) V tramvaji jste se seznámila i se svým současným manželem/přítelem. Mohla byste prozradit, jak toto osudové setkání proběhlo?
S přítelem jsme se seznámili v nejstarší T3 na světě, ve voze 6102. Ten den jezdila na historické lince 41, a já, protože mám tahle stará “téčka” ráda, jsem si ji šla vyfotit a svézt se. Paradoxně mě naštval dřív, než jsme se stihli vůbec představit. Chtěla jsem si vyfotit fotku z vozu, míjení tramvají. No a on mi tam nechtěně vlezl, takže mám fotku, kde je Ringhoffer, panel tramvaje a jeho ruka. Na konečné jsme se navzájem představili a já na nějakou fotku úplně zapomněla.
4) Jste fanynkou železnice odmalička, nebo Vás tato vášeň přepadla až v průběhu let?
Železnice mě naplno chytila až teď. Vlaky se mi líbily asi vždycky, jsou zajímavé, jak některé jezdí na elektrický pohon, pak tu jsou dieselové lokomotivy… Úplný prapůvod mého zájmu o dopravu je ale u dědy. Pracoval jako řidič autobusu a já s ním hrozně ráda tím autobusem jezdila. Pamatuju si, že jsem už jako malá věděla, co je erťák. Není setkání, kdy bychom se autobusů ani jednou v konverzaci nedotkli.
5) Můžete nastínit, jaká je náplň Vaší druhé práce, a to v přípravě u Správy železnic?
U Správy železnic jsem od prosince, momentálně jsem v přípravě na pozici signalisty. Učím se předpisy, technická zařízení a jak správně ovládat výhybky, přístroje a další.