Nejkrásnější železniční tratě světa: Pražský Semmering

foto: Cestujeme Českem (https://cestujemeceskem.cz/vylet-do-prokopskeho-udoli-a-na-prazsky-semmering)/Pražský Semmering

Přezdívkou „Pražský Semmering“ bývá označován úsek trati vedený ze Smíchova do Jinonic, který si pro svůj kopcovitý charakter vysloužil pojmenování odvozené od horské dráhy Semmering v Rakousku. Pyšní se dvojicí památkově chráněných technických památek – železničními viadukty, svižným výstupem kolem vrchu Zlíchov a především úchvatným pohledem na okolní krajinu.

V letech 1868 až 1872 nechala společnost Buštěhradská dráha především pro potřeby nákladní dopravy vybudovat úsek spojující tehdejší Smíchovské společné nádraží a Hostivice. Období mezi rokem 1870 až 1872 patřilo výstavbě viaduktů překračujících Prokopské údolí. Provoz pro nákladní dopravu, zejména transport dřeva z lánských lesů a kladenského uhlí, odstartoval 3. července 1872 a v září téhož roku se po trati rozjely i osobní vlaky. Provoz osobních vlaků se však ukázal tak slabý, že v roce 1879 skoncoval. To však neznamená, že dráha nebyla výnosná, právě naopak. Za Rakouska-Uherska musela pro svou rentabilitu odolávat snahám o zestátnění. Po roce 1918 došlo k nečekanému obratu, kdy se hustota provozu téměř ztrojnásobila, a tak se jeden čas dokonce uvažovalo o druhé dráze. Než k tomu došlo, hustota provozu poklesla natolik, že jednoho času dokonce zazněly myšlenky trať zrušit. Tomu paradoxně zabránily povodně v roce 2002, během kterých sloužila pro transport nákladů, a dokonce nahradila pražské metro.

Pražský Semmering dosahuje délky 8 kilometrů a hlubokými zářezy a viadukty překonává výškový rozdíl 93 metrů. Nejprve pozvolna stoupá ze Smíchovského nádraží, aby překročil Prokopské údolí po dvou kamenných viaduktech, které dodnes představují vysoce kvalitní a estetické dílo a na jejichž stavbu si společnost pozvala italské kameníky. První viadukt zahrnuje i dekorativní prvky, má sedm oblouků s příhradovým polem, druhý čítá pět oblouků. Mimo viaduktů se stavaři museli poprat s řadou hlubokých zářezů a vystřílet je ve skalách. Existují záznamy, podle kterých na stavbě pracovalo zhruba 1200 dělníků s pomocí pouhých ručních kár, drážních vozíků, koleček, rýčů, lopat a několika koňských povozů.

V současnosti mohou cestující absolvovat cestu Pražským motoráčkem řady M 262.0, který celoročně jezdí v sobotu, v neděli a o státních svátcích z pražského hlavního nádraží. Mimo motoráčku lze o všedních dnech i víkendech využít linku S65.