foto: Archives/Zemřela Madeleine Albrightová, historicky první žena na postu ministryně zahraničních věcí USA. Vlaky hrály klíčovou roli v životě její rodiny
Madeleine Albrightová (rozená Marie Jana Korbelová), původem z Československa, zemřela 23. března ve věku 84 let na rakovinu. Jako první žena stála v čele americké diplomacie. Před svých úspěchem, byla Madeleine podrobena útrapám, dlouhým cestám po železnici, srdcervoucím objevům o svém původu a historii její rodiny.
Narodila se 15. května 1937 v bývalém Československu do židovské rodiny diplomata Josefa Korbela a jeho ženy Anny. Babička jí říkala „Madlenka“, což jí později zůstalo během jejích studií na Kent Denver School v USA.
Během stupňující se krize s nacistickým Německem, v roce 1938 vyhlásil tehdejší československý prezident Edvard Beneš mobilizaci. Josef Korbel s celou svojí rodinou odcestoval do Bělehradu, hlavního města Srbska, aby vstoupil do armády. Kvůli protižidovským náladám se ale museli vrátit zpět domů a v roce 1939 emigrovali do Londýna. Tam Josef pracoval pro Jana Masaryka, zatímco malá Madeleine chodila do školy. Je ironií, že jediný předmět, ze kterého propadala, byl zeměpis, který se později stal nedílnou součástí její politické kariéry.
Po konci druhé světové války se celá rodina vrátila do Československa a jejich život se zdál opět normálním. Kvůli prosovětskému komunistickému režimu nastolenému v zemi musela rodina opustit svůj domov na dobro. Korbelovi emigrovali do Spojených států, kde otec začal učit na univerzitě v Denveru. Madeleine pokračovala ve středoškolském studiu a později se dostala na Univerzitu v Massachusetts, kde získala diplom z politologie.
Albrightová začala svou politickou kariéru jako aktivistka v Demokratické straně. V roce 1993 vyhrál Bill Clinton prezidentské volby a jmenoval ji stálou zástupkyní USA v OSN a členkou svého kabinetu. Tam se projevila jako zarytá a neústupná diplomatka. Novináři jí přezdívali „Železná lady“ po vzoru britské premiérky Margaret Thatcherové. Hájila rozšiřování NATO a bombardování Jugoslávie v roce 1999, což vedlo k tomu, že boje v této zemi byly označované za „Madeleininu válku“. V roce 2012 vyznamenal Barack Obama bývalou ministryni zahraničí nejvyšším civilním vyznamenáním – Prezidentskou medailí svobody, za její snahu přivést mír na Balkán.
Madeleine se dozvěděla o svém židovském původu po letech života v mlze. V roce 1997, kdy byla nominována na americkou ministryni zahraničí, se o její kandidaturu začala zajímat zejména veřejnoprávní média. Washington Post poháněla touha shromáždit informace o jejím životě, a tak provedl nezávislé vyšetřování a následně informoval Albrightovou kolik jejích příbuzných zemřelo kvůli holocaustu. Později poslala své sourozence zpět do České republiky, aby zjistili co nejvíce o jejich rodinné historii. V roce 1997 se i samotná Madeleine zapojila do pátrání po rodinné historii, když navštívila Českou republiku při příležitosti jejího vstupu do NATO.
Málokdo už ale ví, že příbuzní Albrightové dostali z velké části šanci na spásu díky vlakům, železnici a lidem riskujícím své vlastní životy pro záchranu rodin a jejich budoucích generací. Například Madeleinina sestřenice Dáša patřila mezi děti zachráněné vlaky Sira Nicholase Wintona. Ten v období mezi prosincem 1938 a zářím 1939 zajišťoval v Londýně převoz a přijímání dětí ohrožených nacistickými rasovými zákony zavedenými Československem po německé invazi v březnu 1939. První děti opustily Prahu 14. března 1939. Stalo se to pouhý den před tím, než Třetí říše napadla Československo, připojila k sobě české území a ze Slovenska udělala loutkový stát. Winton a jeho spolupracovníci během března až srpna vypravili dalších 7 vlaků plných dětí. Poslední vlak vyjel z Prahy 2. srpna 1939, pouhý měsíc před vypuknutím druhé světové války. Sir Winton zachránil 669 československých židovských dětí a za jeho zásluhy byl v roce 2002 pasován na rytíře a v roce 2013 vyznamenán Českým řádem Bílého lva. Jedním z těchto dětí byla i Madeleinina sestřenice Dáša, která pak s nimi žila v Londýně a později se vrátili do Prahy. Další sestřenice Milena, která byla o čtyři roky mladší než Dáša, se bohužel do vlaku nedostala, protože její rodiče usoudili, že je na tuto cestu příliš malá.
Z více aktuálních událostí, se Madeleine Albrigtová znovu objevila ve veřejném dění a v únoru krátce před vypuknutím války kritizovala Vladimira Putina v deníku New York Times, se kterým se poprvé setkala v roce 2000 po jeho prvním prezidentském zvolení.
„Ukrajina má právo na svou suverenitu nehledě na to, kdo jsou její sousedé,“ uvedla. „Všechny velmoci to dnes uznávají, takže vy, Pane Putine, byste měl taky.“