foto: Redakce RAILTARGET/Stanislav Kovář, obchodní manažer pro Českou republiku a Slovensko ze společnosti OLTIS
Tatravagónka na veletrhu InnoTrans představila vylepšený Smart Wagon, na jehož vývoji spolupracuje se společnostmi OLTIS Group a LEVEL Systems. Stanislav Kovář, obchodní manažer pro ČR a SR ve společnosti OLTIS Group, v rozhovoru pro RAILTARGET vysvětluje, jak mohou senzory a software pomoci s údržbou nákladních vozů, předcházením škod i efektivnějším využíváním jednotlivých dílů.
Proč je důležité sledovat technický stav nákladních vozů přímo během provozu?
Digitalizace postupuje všemi možnými odvětvími a samozřejmě dorazila také na železnici, včetně nákladních vozů. Držitelé, majitelé i výrobci potřebují sledovat jejich technický stav. Během provozu totiž může dojít k poškození, kvůli kterému vůz zůstane odstavený někde v průběhu přepravy. Závadu pak musíte řešit na dálku, což přináší náklady a komplikace.
Senzory umístěné na voze mohou zhoršující se stav indikovat dopředu. Správce vozového parku tak dostává možnost reagovat s předstihem a naplánovat opravu dříve, než vůz zůstane stát na půli cesty. Cílem je také předcházet vážnějším poškozením a případným haváriím.
Psali jsme
Tatravagónka na veletrhu InnoTrans představila vylepšenou verzi projektu Smart Wagon, na jehož vývoji se podílejí také společnosti LEVEL…
Jak vznikla spolupráce na Smart Wagonu a jakou roli v ní má OLTIS Group?
Projekt vznikl z podnětu Tatravagónky, která nás k účasti přizvala společně s firmou LEVEL Systems. OLTIS zastřešuje softwarovou část, tedy zpracování, vyhodnocování a prezentaci dat ze senzorů. Kolegové z LEVEL Systems se věnují vývoji hardwaru.
Jednotlivé senzory sledují různé parametry a prostřednictvím Bluetooth předávají údaje centrální jednotce na voze. Ta je vybavená solárním článkem, který zajišťuje zásobování elektrickou energií. Na nákladním voze totiž běžně nemáte k dispozici elektrické napájení. Centrální jednotka následně odesílá data na náš server, kde je software zpracuje a zpřístupní uživatelům.
Co mohou tato data přinést samotnému výrobci vozů?
Pro Tatravagónku je zajímavá například možnost sledovat, zda zákazník dodržuje předepsané provozní podmínky u nově vyrobených vozů, které jsou ještě v záruce. Může jít o přetěžování nebo jízdu vyšší rychlostí, než na jakou je vůz konstruovaný. Takové zacházení může způsobit poškození, která jsou následně reklamována. Údaje ze senzorů mohou výrobci pomoci zjistit, v jakých podmínkách byl vůz skutečně provozován.
Můžete uvést konkrétní příklad škody, které dokáže senzor pomoci předejít?
Dobrým příkladem je senzor ruční brzdy. Jízda se zataženou ruční brzdou může způsobit škodu v řádu desítek tisíc eur. Z praxe víme, že takové případy nastávají, a to relativně často. Senzor, který sleduje zatažení ruční brzdy a má také vizuální signalizaci přímo na voze, může pomoci těmto škodám předejít. Cena senzorů se přitom řádově pohybuje v jednotkách tisíc korun. Instalace samozřejmě znamená určité náklady, ale díky včasnému upozornění a servisu lze ušetřit značné prostředky na následných opravách.
Úspory tedy nespočívají pouze v předcházení poruchám, ale také v lepším využití jednotlivých dílů?
Ano. Příkladem jsou brzdové špalky. Dokážeme indikovat jejich opotřebení a následně sledovat také vzdálenost, kterou vůz ujel od okamžiku, kdy systém tento stav ohlásil. Obsluha tak dostává informaci, na jejímž základě může řešit výměnu.
Při běžné revizi se může stát, že se špalek vymění, přestože by teoreticky mohl najet ještě dalších deset tisíc kilometrů. Důvodem je, že do následující revize už nevydrží. Díky sledování jeho skutečného stavu můžeme lépe využít jeho životnost a výměnu načasovat podle potřeby.
Jak se uživatel dozví, že některý ze senzorů zaznamenal problém?
Software musí data zobrazovat v přehledné podobě, ale zároveň uživatele aktivně upozorňovat na problematické stavy. Pokud senzor signalizuje, že něco není v pořádku, v aplikaci se objeví výrazné červené upozornění. Současně odchází e-mail na nastavené adresy. Počítá se také s upozorněním prostřednictvím SMS. Obsluha tak nemusí neustále sledovat obrazovku, aby se o problému dozvěděla.
V čem je tento projekt pro OLTIS náročnější než dosavadní sledování vozů?
Dříve jsme řešili sledování vozů prostřednictvím GPS jednotek. Šlo především o polohu, rychlost a podobné údaje. Takto rozsáhlé zapojení dalších senzorů jsme ale dosud neřešili. V první etapě pracujeme přibližně s deseti až jedenácti senzory. U každého musíme zajistit příjem dat, jejich zobrazení i vyhodnocování. Na řešení pracujeme zhruba rok a stále máme co dělat. To, co jsme nyní představili, je první etapa. V dalších se bude nabídka senzorů rozšiřovat.
Jaké další funkce chcete do projektu postupně zapojit?
Budeme se zabývat například měřením opotřebení profilu kol. To už je technicky složitější úloha. Nestačí pouze něco změřit a porovnat výsledek s výchozím stavem. Musíme řešit také podmínky běžného provozu. Pokud má senzor optiku, může se zašpinit, a je proto potřeba zajistit, aby spolehlivě fungoval i po určité době používání.
Jedním z konečných cílů projektu je také automatická zkouška brzdy. Pokud budou vozy v soupravě vybaveny tlakovými senzory v brzdové soustavě, mohl by strojvedoucí pomocí aplikace přímo z kabiny ověřit, zda všechny vozy po zabrzdění správně reagovaly. Odpadla by tak potřeba obcházet soupravu a kontrolovat jednotlivé vozy.