Ivan Bednárik: Chci vrátit ŽSR profesní hrdost a obnovit důvěru zaměstnanců

Nový generální ředitel ŽSR Ivan Bednárik v exkluzivním rozhovoru popisuje první kroky v čele ŽSR, priority pro následující měsíce i dlouhodobé směřování. Zdůrazňuje potřebu kultivace vztahu s dopravci a obnovu profesní hrdosti.

Stal jste se novým generálním ředitelem ŽSR. Jaké první kroky jste v nové funkci podnikl a co plánujete v nejbližších týdnech?

Nejsem v ŽSR úplný nováček – už od srpna jsem se snažil rozhýbat firmu. Bohužel to ale z pozice poradce šlo pomalu. Teď už jedeme tempem, na které jsem zvyklý. Přeci jen si neříkáme „modrá armáda“ jen tak pro nic za nic. Firma je plná skvělých lidí – když přesně vědí, co mají dělat, tak to i šlape. Fázi seznamování mezi generálním ředitelem a týmem jsme zvládli během hodin, ne týdnů. Věřím, že se mi podaří uklidnit zaměstnance – situace kolem sociálního smíru byla napjatá. Celá země konsoliduje a my musíme taky.

Jaké jsou Vaše cíle v rámci ŽSR? Na co se chcete v dlouhodobém horizontu nejvíce zaměřit?

Už jsem dvě firmy naučil, že „náš zákazník, náš pán“. Teď to musím naučit i správce infrastruktury. Neříkám, že dopravci to budou mít snadné, ale slušný dialog se zákazníkem je dnes celosvětový standard. A potřebujeme oprášit profesní čest. K tomu potřebuju všechny kolegyně a kolegy. Za víc než 150 let jsme pro civilizaci udělali hodně. Máme být na co hrdí – a tu hrdost na profesi musíme znovu probudit.

3) Jste zkušený železniční manažer, vedl jste ČD Cargo i České dráhy. Kde vidíte budoucnost ŽSR v příštích letech?

„Hlásím se do služby“ – to vystihuje naši podstatu. Nejsme tu od toho, abychom tvořili zisk, ale abychom sloužili – ne krátkodobým zájmům, ale republice, obyvatelům a průmyslu. To je trochu jiný úkol než v akciových společnostech. Jako dlouholetý zákazník a uživatel železniční infrastruktury mám dost zkušeností na to, abych uměl posoudit kvalitu služeb. Máme co dohánět a bude to chtít roky tvrdé práce – ať už se mnou, nebo beze mě. Ale je nutné se touto cestou vydat.

Probíhá výměna zkušeností mezi ŽSR a evropskými partnery, jako je česká Správa železnic? A jak se díváte na vysokorychlostní tratě, které Slovensko zatím neplánuje?

Česko je pro nás vzorem. Správa železnic je taková „starší sestra“, co žije už 30 let ve velkoměstě v zahraničí, zatímco my jsme zůstali na vesnici. Asi rozumíte, co tím myslím. I před mým nástupem byla Správa železnic k nám vstřícná a vždy pomohla, když jsme se na ni obrátili. Dnes je to ještě jednodušší. České železnice „čtu“ téměř bezchybně a děkuji kolegům v Česku, že mi stále zvedají telefon a komunikujeme.

K vysokorychlostním tratím – máme hotovou studii a čekáme na její posouzení zřizovatelem. Poté půjde na ministerstvo financí a uvidíme. Jsme zhruba čtyři roky pozadu za Českem, ale nikdy jsme nebyli tak ambiciózní jako vy. Takže stihnout se to dá, ale stejně jako u vás – problém jsou peníze.

Za Vašeho vedení ČD vznikl nadační fond Železnice srdcem. Plánujete podobný projekt i na Slovensku?

Ano, dnes jsem čestným prezidentem nadačního fondu Železnice srdcem. Je to mé „dítě“ a těší mě, že se mu daří – a že empaticky pomáhá tam, kde akciové společnosti nemohou, i kdyby chtěly. Něco po mně zůstalo, a to mě těší. Vždy je hezčí dávat než dostávat – i když dostávám i já, třeba dopisy a fotky od dětí, sirotků a polosirotků ze železničářských rodin. V takových chvílích si řeknu, že se dobrý skutek podařil.

Na Slovensku máme podobu tohoto fondu – jmenuje se Solidarita. Bohužel zatím neměl žádného lídra, nebo řekněme mecenáše, a i proto má jeho rozpočet jen zlomkovou velikost. Uvidíme, co přinese čas – je to jedna z mých priorit. Ale teď mám před sebou krátkodobý cíl: spokojenější zaměstnance a lépe fungující firmu. Železnici zdar!