foto: Redakce RT / public domain /Karel Havlíček
Místopředseda sněmovny a exministr dopravy Karel Havlíček poskytl redakci RAILTARGET rozhovor, jehož tématem byly především finance v sektoru železnic. Ufinancuje ČR současné vize infrastrukturních staveb?
Setkáváme se na konferenci v Pardubicích, kterou dlouhodobě organizuje poslanec Martin Kolovratník. Před malým okamžikem byly velkým tématem finance pro výstavbu infrastruktury v ČR. Jak by podle Vás infrastrukturní projekty v ideálním případě měly být financovány?
V ideálním případě by to mělo jít pochopitelně ze státního rozpočtu a pokud se budou brát peníze úvěrové, tak poté se musí brát zdroje takové, které jsou nejlevnější a pokud možno i takové, které se nebudou muset v následujících letech splácet. Takže jestliže budeme brát třeba z Evropské investiční banky, tak to nás velmi brzy doběhne, protože se bude jednat o úvěry, které se musí splácet velmi rychle. Stejně tak, pokud budeme budovat PPP projekty, jakkoliv jsem jejich fanouškem, tak to musí být v přiměřené míře. Z mého pohledu, pokud na to nebude mít stát ve smyslu státního rozpočtu, tak je nejjednodušší dluhové financování přes dluhopisy, které vypisuje Ministerstvo financí ČR. Pochopitelně se bude kombinovat se zdroji z rozpočtu, ze zdrojů, které se vyberou na běžných poplatcích a samozřejmě s evropskými zdroji. O co více tam budeme dávat dluhového financování, které je rychle návratné, za vyšší úrokové sazby, o to větší problém si budeme vytvářet do budoucna.
Vy jste přirovnal některé infrastrukturní projekty, například vysokorychlostní tratě, k tomu, když si chce průměrná rodina pořídit RollsRoyce. Jak vidíte financování VRT a utáhne to ČR?
Utáhne? Všechno se dá utáhnout. Je to jen otázka toho, o kolik chceme zvýšit dluh. Já jsem to záměrně dával do rovnítka toho, že máte průměrný příjem a chcete si pořídit RollsRoyce. A pokud se rodina shodne na tom, že chce jezdit tímto autem a shodne se na tom, že si na to musí půjčit, protože nic jiného nezbývá, s průměrným příjmem to neodfinancuje. Tak budete třeba dalších 40 let splácet. A pokud rodina řekne ano, nám to takhle vyhovuje, pak je to v pořádku. Ale musíme vědět o tom, že se zvýší dluh rodiny. Nemůžeme se tvářit, že tady budeme chtít gigantické stavby, ať už vysokorychlostní tratě nebo jádro nebo F35 atd. Což bude znamenat třeba dva biliony korun v pořizovacích cenách. A na to stát nemá. To jsou peníze navíc k současnému rozpočtu, který už se také lepí s jazykem na vestě. Pak si musíme říct ano, ale bude vyšší státní dluh. Jinými slovy vyšší zadluženost. Nemůžeme říkat my budeme snižovat dluh a současně investovat hyper stavby. A pak možná dojde k tomu, že se budou muset některé přehodnotit, nebude to úplně o všech a třeba vysokorychlostní tratě budou jenom v základní síti a nepůjde se prostě do dalších větví, které dneska má pan ministr Kupka vymyšlené, ale už neříká to B, z čeho je zaplatí.
Psali jsme
Účastníci 10. ročníku tradičního jarního setkání železničářů se mohou těšit nejen na řešení strategických otázek, ale i na ukázky špičkových…
Velkým tématem je také modernizační fond a zdroje z emisních povolenek. Dopravci se samozřejmě ptají, jestli z nich budou například moci pořídit nová železniční vozidla. Kam by podle Vás výnosy měly být rozdělené? Měla by jít část právě na železnici?
Ano určitě. Ono tam jde část, ale z mého pohledu ta relativně jaksi malá část. Do modernizačního fondu by to mělo přijít přibližně 500 miliard korun a pokud do celkové dopravy jde necelých 50 miliard korun, pak se domnívám, že to není úplně výhra v loterii. Uznávám, že se zdroje z modernizačního fondu musí směřovat do aktivit spojených s čistou energií nebo do aktivit, které nezatíží klima. To beru, ale tam bychom toho našli rozhodně v dopravě více. Ale pokud budeme i nadále budovat fotovoltaiky, z toho budeme dávat peníze do zateplování, do tepláren atd. Jakkoliv chápu, že ruka natažená je ze všech směrů. Poté se nemůžeme divit, že v dopravě pak budou chybět peníze. To je jednoduché. Je to jen otázka priorit.