Europoslanec Kovařík: Investice do dopravní infrastruktury musí být prioritou

Railtarget přináší exkluzivní rozhovor s europoslancem Ondřejem Kovaříkem, který hovoří o budoucnosti dopravní politiky EU, financování infrastruktury i o roli železnice v rámci Zelené dohody. Jaké výzvy a příležitosti čekají evropskou dopravu v následujících letech?



Jaké jsou Vaše první dojmy z práce v nově složeném Evropské parlamentu?

Možná se před volbami čekalo, že dojde k větším změnám v rámci Evropského parlamentu. K některým došlo, ale přeci jen nebyly tak velké, jak se obecně očekávalo. Oslabily některé strany na levici, jako třeba strana Zelených. Ale musím říct, že moje zkušenost z nového parlamentu je taková, že možná jich tam je o něco méně, ale o to víc se snaží, o to více jsou slyšet. Protože mají obavu, že by mohli přijít o nějakou vlivovou pozici. Ale obecně, co se týče nastavení práce na nějakých legislativách a tak dále, tak v podstatě Evropský parlament teď dojednává věci, které byly zahájeny v minulém volebním.

Takže v tomto pohledu se soudí těžko. Absolvovali jsme již několik hlasování, kde se ukázalo, že parlament je k některým věcem zásadně rozdělen na levici a pravici. Týká se to mimo jiné právě třeba klimatické politiky nebo některých zahraničních politických témat a já myslím, že právě až nová legislativa ukáže do jaké míry je toto rozdělení trvalé a nebo opravdu bude záležet téma od tématu, na kterém se parlament bude nebo nebude schopen shodnout.

Každopádně ukazuje se, že třeba při ustanovení nové komise, pro hlasování o nové předsedkyni Evropské komise stále existuje podobná většina jako v minulém volebním období. To znamená spojení Lidové strany, Sociálně Demokratické strany, liberálů a případně Zelených za účelem dohledáním nějaké politické většiny. Jestli to tak bude po celých 5 let, to si myslím, že je zatím brzo odhadnout, ale některá klíčová hlasování už na to poukázala. 

 

S čím můžeme resp. nemůžeme počítat v dopravě a v green dealu, který do dopravy zasahuje?

Já bych možná začal obecně s problematikou Green Dealu, tam se zatím bohužel ukazuje, že komise i v tom novém složení hodlá pokračovat v nastavené politice z minulého období. My jsme od řady komisařů, kteří budou mít na starosti právě klimatická opatření, v podstatě slyšeli totéž co posledních 5 let. A je zřejmé, že i nejen to kolegium komisařů, jako nejvyšší vedení, ale také klíčové útvary uvnitř Evropské komise, které mají zodpovědnost za implementaci politiky Zeleného údělu nebo Zelené dohody, tak se budou snažit pokračovat v nastaveném kurzu.

Spousta regulací, která byla přijata v minulém období, vlastně teprve nabíhá do účinnosti a jak se zatím zdá, Evropská komise se v tomto ohledu bude snažit zhostit role strážce evropské legislativy. To znamená, že bude dohlížet na to, že co bylo přijato, také bude naplněno. A já myslím, že poté to bude spíše na nás v Evropském parlamentu, členských státech, ale z mého pohledu i na byznysu, jednotlivých sektorech evropského hospodářství, aby na Evropskou komisi vytvářeli odpovídající tlak. Aby došlo ke změně v oblastech, kde se zdá, že klimatická legislativa nebude fungovat nebo bude přispívat k negativnímu trendu. To, ale samozřejmě může být velmi obtížné, pokud komise sama o sobě nebude ochotná připustit takovou diskuzi, takže to podle mě bude klíčová problematika roku 2025. 

 

V dopravě uvidíme, co přijde s novým komisařem. Myslím, že v rámci hearingu padla řada věcí, která expertům z dopravního sektoru zněla správně. Myslím, že priority byly vytyčeny dobře. Ale na druhou stranu je otázka, jakou váhu bude mít komisař v komisi. Já osobně bych doufal, možná ještě v silnější nominaci. Protože například nová komise bude vyjednávat nový evropský rozpočet a tam já bych si osobně uměl představit mnohem větší část financování investic do dopravní infrastruktury. 

Takže bych byl rád, kdyby toto komisař pro dopravu uměl demonstrovat. To jsme zatím úplně neslyšeli. A pokud bych se na to podíval striktně optikou železničního sektoru, musím říct, že bych měl mírné obavy, a doufám, že tyto obavy budou co nejdříve rozptýleny, protože se zdá, že i z odpovědí, které jsme slyšeli během hearingu a z různých vystoupení nového komisaře, že spíše priority budou směřovat do oblasti námořní dopravy, námořních přístavů, případně do letecké přepravy a u železnice mi přišlo, že se bude snažit podporovat to, co už běží. Ale otázka jestli bude ochoten i v rámci svých osobních priorit, dát nějaký významnější politický vklad, tak aby železnice získala vyšší objem financování z evropských fondů.

Železnice přináší spoustu odpovědí, jak do dekarbonizace dopravy, dlouhodobé udržitelnosti, tak třeba i do oblasti technologické pokročilosti. Protože přece jenom modernizace zabezpečení nebo řízení provozu na železnici už vyžaduje určitou úroveň technologické dokonalosti. Totéž pokud se bavíme o spuštění vysokorychlostních tratí ve významnějším měřítku, než to známe dodnes po celé Evropské unii. 

Je to sektor, který s sebou nese celou řadu technologických inovací. Takže já myslím, že železniční sektor má odpovědi na některé klimatické otázky. Odpovědi už například má i na otázky, co se týče konkurenceschopnosti nebo rozvoje inovací. Takže já si myslím, že důvodů proč podporovat železnici, nejen z čistě českého pohledu, ale i globálního je celá řada. 

 

V září 2024 se v Evropském parlamentu konalo zasedání CER, kde jste měl dynamický projev, který vzbudil mezi účastníky velký ohlas. Jaké by měly být podle Vás priority evropského sektoru pro následující období?

Myslím, že setkání bylo velmi přínosné, protože v podstatě přinášelo pohledy nově zvolených poslanců, z jednotlivých politických směrů, na to jak se dívají na oblast dopravy. Projev jsem proto primárně směřoval právě do financování výstavby nové dopravní infrastruktury nebo modernizace té stávající ve smyslu technologického zlepšení a nebo navýšení kapacity. A to si myslím, že by měli být priority i pro následující období. Mimo jiné i ve vztahu k tomu, že byla dojednána a začne platit revidovaná podoba takzvaných transevropských dopravních sítí (TEN-T, pozn. redakce), které byly projednávány v minulých letech. TEN-T vlastně ukazují v jakých oblastech a jakými dopravními módy by měla být Evropa obsluhována. V tom je priorita pro výstavbu minimálně na 25 let, protože nařízení stanovuje postupné rozšiřování sítě do období roku 2030/2040/2050.

Osobně myslím, že zde je hned několik velkých témat. Samozřejmě otázka dekarbonizace, to znamená snižování emisní stopy. To bude trend, který je naprosto nevyhnutelný a bude se dotýkat všech módů dopravy. To je jedna priorita. Druhá priorita je samozřejmě rozvoj nové infrastruktury. A shoduje se na tom mimo jiné i zpráva Maria Draghiho na podpoření konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.

Skutečně potřebujeme investovat do lepších dopravních propojení, abychom jako Evropa byli konkurenceschopnější, ale zároveň abychom byli i zajímavý region z hlediska investic. A poté v neposlední řadě, já osobně vidím jako prioritu výstavbu vysokorychlostních železnic zejména ve zbylých oblastech Evropy, kde zatím nefungují a nebo fungují velmi omezeně.

Jako je třeba střední Evropa, včetně České Republiky. Protože si myslím, že to je mimo jiné jeden z těch faktorů, které mohou přispět k lepšímu růstu v Evropě a k lepší propojenosti. V podstatě je to z mého pohledu i typická investice, která může dále generovat růst. A která třeba může i překonávat různé sociální a regionální problémy, které máme v rámci Evropy. A nejenom Evropy. I v rámci jednotlivých členských zemí. Prostě zkrátit vzdálenosti, zlepšit přístupnost některých ekonomických center mezi sebou a tak dále. Tak to je přesně věc, kterou si myslím, že v rámci dopravy bychom měli řešit i do budoucna. A pevně doufám, že se to odrazí v aktivitách nové komise. 

 

Dnes se objevují záměry, že finanční prostředky by měly být investovány i do překladišť, které se nacházejí vně evropských hranic. Konkrétně se tady bavíme o Ukrajině. Otázka je, zda podle Vás je tato myšlenka strategicky chybná nebo by se evropské peníze držet v rámci evropských hranic?

Já myslím, že bychom si měli prioritizovat vybrané investice, protože přeci jen nemůžeme v jednom čase zainvestovat úplně veškeré potřeby. Z mého pohledu je dobré vodítko to, co je dnes součástí sítě TEN-T. Protože v řadě bodů, ať už se to týká přeshraničního spojení, tak té úrovni infrastruktura aktuálně neodpovídá. Pak je samozřejmě nějaká politika, která souvisí s tím jak rozvíjíme intermodální spojení. Nějaké dopravní huby, kde by se setkávalo více druhů dopravy a využívala se nějaká synergie mezi nimi.

Co se týče investice na hranice Evropy, nebo třeba na Ukrajině nebo něco podobného, my se tam musíme dívat na dlouhodobou perspektivu. Jestli se jedná o území, které se může v nějakém čase stát součástí Evropské unie a nebo nějakým způsobem být navázáno na evropský jednotný trh. Ukrajina je sužována válkou, takže řada těchto debat je víceméně předčasných a pokud by mělo přijít k nějaké bližší integraci Ukrajiny do jednotného trhu tak  investice tam stejně nějakým způsobem směřovány budou. Takže já si myslím, že to je spíše o časování a o prioritizaci. Zda-li v tuto chvíli nepotřebujeme některá jiná spojení prioritně.

Ostatně i ve vztahu s Ukrajinou se neustále řeší otázka propojení mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Třeba i železniční, otázka jiných rozchodů, otázka dobudování infrastruktury třeba na území Ukrajiny nebo Evropské unie. Takže asi bude spíše ta debata o tom, jak reagovat na okamžité potřeby investiční aktivitou, kterou máme a poté ve chvíli, kdy budeme schopni, třeba dlouhodobě predikovat, že napojení Ukrajiny, včetně dopravního, na evropský trh bude intenzivnější. Ale víme to i z našeho příkladu v České Republice nebo našem regionu. Že ještě před vstupem do Evropské unie byly některé infrastrukturní projekty financování z předvstupní pomoci a já myslím, že i něco podobného můžeme očekávat třeba od zemí západního balkánu nebo třeba Ukrajiny. 

Jaké budou Vaše priority pro následující pětileté období?

Pro mě v dopravní agendě bude hrát prim nadále podpora českých projektů v oblasti budování infrastruktury. Ať už se bavíme o vysokorychlostních železnicích nebo za mě i rozvoji vnitrozemské vodní dopravy, kde si myslím, že stále máme nějaké rezervy. Poté je samozřejmě důležitá modernizace stávajících sítí a lepší přeshraniční spojení. Stále bojujeme s tím, že některá spojení směrem do Německa, do Polska nebo do Rakouska nejsou optimální. Myslím si, že v tomhle ohledu bychom se opravdu měli snažit výstavbu, i tu část, kterou máme pod svou kontrolou zlepšit. Totéž spojení se Slovenskem.

Myslím si, že v řadě ohledů je tam rozpracována celá řada projektů. A zdaleka nejen na železnici. Bavíme se i o dálničních spojeních a tak podobně, která prostě zatím dobudována nejsou. A s tím jde v ruku v ruce druhá priorita. Abychom byli schopni tyto plány naplnit, tak budeme potřebovat poměrně významné množství prostředků. A jak už jsem uvedl, tak Evropská komise, vlastně veškeré evropské instituce v dalších pěti letech začnou připravovat nový evropský dlouhodobý rozpočet, který začne platit od roku 2028 dále. A já bych byl velmi rád a budu za to bojovat na všech frontách, aby ten nový evropský rozpočet maximálně zohlednil potřeby České Republiky na investice do infrastruktury. Ať už daný finanční nástroj bude definován jakkoli. Ať už to budou peníze určené do národní obálky nebo řízené centrálně v Bruselu.

Abychom měli možnost uplatnit naše projekty připravené z hlediska infrastruktury a mít možnost sáhnout si na financování z evropského rozpočtu. A pokud by nebyla možnost přímo obdržet například granty na naši výstavbu, jako například granty z evropského rozpočtu, tak je i potřeba lobovat u institucí jako Evropská Investiční banka nebo další podobné, aby uvolnili nějaké zvýhodněné financování třeba úvěrového typu do některých typů projektů, které třeba v tomto ohledu dávají smysl.

Myslím si, že v tomhle ohledu bychom měli být jako Česká Republika jednotní a jasní, že investice do dopravní infrastruktury vnímáme jako jednu ze zásadních priorit toho budoucího rozpočtu a udělat pro to všechno, co je v našich silách, aby tomu tak nakonec skutečně bylo.