EU version

Strojvedoucím komplikuje práci složitost předpisů, výluky i neukázněnost řidičů na přejezdech, říká elektrotechnik a strojvedoucí Slanec

Strojvedoucím komplikuje práci složitost předpisů, výluky i neukázněnost řidičů na přejezdech, říká elektrotechnik a strojvedoucí Slanec
foto: Twitter - Vít Slanec/Elektrotechnik železniční dopravní cesty s licencí strojvedoucího u společnosti Správa železnic aneb koníček se mi stal i prací, která mě baví
25 / 01 / 2023

RAILTARGET přináší exkluzivní rozhovor elektrotechnikem železniční dopravní cesty s licencí strojvedoucího u společnosti Správa železnic Vítem Slancem. Z našeho článku se například dozvíte, jaká úskalí s sebou přináší tato funkce a jak se lze k této všemi fanoušky železnic vysněné pozici dostat.

Jak jste se dostal k práci strojvedoucího? 

Předem Vám popřeji slečno / paní redaktorko, a Vám čtenářům hezké a klidné prožití vánočních svátků. Ale zpět k otázce. Bude to mít možná už zárodek v mém dětství, kdy jsem se začal o železnici zajímat, a to i díky mému staršímu bráchovi, který je mimochodem taktéž strojvedoucím. Ale vztah k železnici mám i díky jiným rodinným příslušníkům, kteří na dráze pracují/pracovali – ať už to jsou výpravčí, pokladní, nebo, jak já říkám, štiplístek.

Ale zpět ke mně. Po základní škole jsem šel studovat obor elektro a po složení výučního listu jsem nastoupil do firmy na elektromontáže, ale tam jsem i kvůli pracovním podmínkám skončil a následně nastoupil jako eletroúdržbář v Barumu, zde jsem byl rok, ale pro nadbytečnost jsem si hledal další práci, a protože mě to k dráze táhlo více, najel jsem na stránky SŽDC (nynější Správa železnic) a našel jsem inzerát – OTV Hulín hledá elektrotechnika na údržbu TV (trakčního vedení). Tak jsem odeslal životopis a po nějaké chvíli mi zavolali, ať se dostavím na pohovor.

Po přijetí jsem se chvíli zaškoloval, jak vůbec dráha funguje, co je zde jinak – mimo jiné i normy pro práci na TV, dopravní minimum, abych se mohl pohybovat v kolejišti atp. A po nějakém roce, kdy jsem získal i přehled o dění. Na dráze jsem byl vyslán na kurz strojvedoucího, to obnáší tří týdenní kurz licence strojvedoucího, který končí závěrečnými státními zkouškami a získáním potřebné kartičky. Dále je třeba pokračovat v tzv. Kurzu ZOZ (zvláštní odborné způsobilosti), následuje ještě dvoutýdenní výcvik v depu (seznámení se s údržbou) a nakonec jízdní výcvik (60 jízd) zakončen závěrečnými zkouškami a získáním doplňkového osvědčení pro řízení drážního vozidla.

Věnujete se železnici i ve volném čase? 

Ano. Občas se ve svém volném čase věnuji focení na železnici, a to viz i můj profil na Instagramu – Dráteník Z Huléna.

Jaké jsou z Vašeho pohledu hlavní problémy, se kterými se strojvedoucí na tratích setkávají? 

Jelikož jezdím jen občas, a ještě navíc s naším opravárenským motoráčkem MVTV 2/ 2.2 tzv. Mandelinka, tak se s těmi horšími nešvary moc nesetkávám. I když, a to se mnou bude souhlasit nejen fíra, je komplikovanost předpisů. Jeden z mnoha příkladů je, říkám tomu naše Bible, nejdůležitější přepis D1, který má přes 600 stran, nemluvě o dalších.

Dále bych řekl, že to bude četnost velkých výluk, kterých je za poslední dobu až příliš najednou. Ale je také i jeden z problémů se kterým se setkávám i osobně, a to i tzv. hákovnice. Jako trolejář ji budu obhajovat, ač ji strojvedoucí nemají rádi, ale přeci jen proč se instaluje. Je to vlastně poslední věc, která může zabránit propojení živé části (úsek zapnuté trole) se zazkratovanou (část, kde se pracuje). Ano, chápu fíry, že si urvou ,,smeták”, ale dle mého je bezpečnost na prvním místě a všem, co si to čtou a budou kritizovat, pojďte si zkusit tam dělat a nést riziko, že vás tam může někdo zabít kvůli nerespektovaní stahovačky (mimo jiné bývá to i v rozkazech a na místě bývají terče pro elektrický provoz).

A taktéž ještě jeden problém by tu byl, a to neukáznění řidiči na přejezdu, kdy mnoho ani neví, jak se chovat na křížení s dráhou, a to nemluvě o sebevrazích a lidech, kteří si zkracují cestu přes koleje, konkrétně bych mohl jmenovat Otrokovice a Zlín. 

Co by podle Vás bylo řešení zvýšení bezpečnosti provozu na české železnici? 

Nejsem úplně odborníkem na železnici, ale s postupným zaváděním ETCS do provozu se ukáží do budoucna jak výhody, tak i nevýhody toho zabezpečovacího systému. Zatím mezi nevýhody řadím vysokou cenu a možná i změnu fungování především dlouhodobých výluk, ale to by bylo asi na dlouhé povídaní.

Co si myslíte o simulátorech pro strojvedoucí, které jsou využívány v rámci školení?

Sám osobně jsem ještě na simulátoru nebyl a ani nevím, že bychom na Správě železnic něco takového měli absolvovat, takže nemohu posoudit výhody, ale může to mít pro strojvedoucí osobní dopravy určitý přínos. A ještě takový malý dodatek k tomu, dříve jsem hrával hru MSTS a troufnu si říci, že i jiní strojvedoucí a to by se dalo i trochu počítat jako taková drobná praxe.

Máte rád i historická drážní vozidla? Případně které Vám nejvíce přirostlo k srdci?

Tak to je složitější odpověď. Jako malý jsem zažil jízdy s mnoha historickými stroji, jako je třeba řada ČSD 475, tzv. Šlechtina, nebo naše nejrychlejší parní ČSD 498 Albatros, který na zkušebním okruhu ve Velimi dosáhl dne 27. srpna 1964 hodnotou 162 km/h. K srdci mi však přirostly spíše novější elektrické mašiny řady 363/2 Esa a to konktrétně 363 009-2, ale ve starém laku, a 362 165-3, jejíž lak se zatím úspěšně vyhýbá korporátnímu nátěru (najbrt). Ale jsou zde i jiné stroje jako bardotky, brejlovci, staré dobré kačeny, ze kterých, mimo jiné, vychází i naše služební mandelinky. A mnoho dalších.

Tagy

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace