„Doprava není o ideologiích, ale o tom, zda věci fungují,“ uvedl ministr Bednárik v novoročním rozhovoru

Novoroční rozhovor s ministrem dopravy Ivanem Bednárikem. Nový ministr dopravy bilancuje konec roku 2025 a hovoří o oceněních, která mu připomněla význam pomoci druhým – od Nadačního fondu Železnice srdcem po Modré křišťálové srdce za dlouhodobý rozvoj železniční dopravy. Ve své funkci chce prosazovat profesionalitu, transparentnost a efektivní podporu železničního sektoru, aniž by se řítil do ideologických sporů.

Pane ministře, ve funkci jste teprve dva týdny. Přesto dovolte začít symbolicky. Jaký byl pro vás konec roku 2025?

Upřímně? Emočně silnější, než jsem čekal. Ne kvůli funkci – ta je práce. Ale kvůli lidem a věcem, které se mi i díky Vaší redakci v tom čase nečekaně protnuly. Dostal jsem totiž dvě „srdce“. To první, a pro mě osobně to nejcennější, od Nadačního fondu Skupiny ČD – Železnice srdcem. Nikdy jsem se tím nechlubil, jen jste mi to připomněli. A když jsem četl Váš článek, hledal jsem kapesník. Při mém odchodu z Českých drah v roce 2022 mě správní rada zvolila a jmenovala čestným prezidentem fondu. Není to formální titul, ale závazek.

A pak přišlo druhé ocenění – také „srdce“, a také nedávno, které mě skutečně zaskočilo. Na mezinárodní konferenci Horizonty dopravy 2025 v Nízkých Tatrách se minulý rok vůbec poprvé udělovalo Modré křišťálové srdce. Ocenění měla tři laureáty: jednoho vybírala byznysová komise z akademické sféry, druhého akademická komise z byznysu a třetího společně obě komise. Byznysová část vybrala doc. Ing. Martina Kendru z Univerzity Žilina, akademická pak Ing. Jana Biznára, dosavadního prezidenta AROS. A právě obě komise se shodly na tom, že společné ocenění má jít mně za dlouhodobý rozvoj železniční dopravy nejen na Slovensku, ale i v Česku a v širším mezinárodním kontextu. Přiznám se, že to pro mě bylo silné i proto, že jsem to nečekal.

A ano, před začátkem hlavního programu jsem přemýšlel, jestli by mi nebylo líp v lese a sbírat houby. Rostly tehdy jak blázen a já jsem si říkal, jestli se z odpoledního programu nevykroutím. Nakonec jsem zůstal. A dodnes jsem za to rád, protože by to byla ostuda jak vrata. (smích)

Zůstaňme u Nadačního fondu Železnice srdcem. Jak vlastně vznikl?

Vznikl z velmi praktické, možná až banální situace. V lednu 2015 pořádalo ČD Cargo ples pro zákazníky. Napadlo mě udělat charitativní tombolu. Oslovil jsem partnery, aby mi nenosili vánoční dárky, ale aby je dali do tomboly. Co jsem dostal, to jsem tam rovnou vložil. Poprosil jsem tehdejšího personálního ředitele pana Bakaláře, aby našel někoho ze železničářů, komu by výtěžek pomohl. Výtěžek byl zhruba sto tisíc korun. A pak přišla studená sprcha: vdova po strojvedoucím, který zemřel při výkonu práce, dar odmítla převzít. Její advokát jí poradil, že by to mohlo být vykládáno jako forma vyrovnání za pracovní úraz.

Peníze jsme proto rozdělili mezi více lidí, kterým železnice nějakým způsobem vzala jistotu pod nohama. A mně bylo jasné, že takhle to dál nejde. Zadání bylo jednoduché: založit nadační fond, který pomáhá systematicky, efektivně a bez posuzování zavinění. Prostě pomůže železničářům a jejich rodinám, kteří se nacházejí v těžké životní situaci. Za dobu jeho fungování fond pomohl téměř 300 rodinám. Většinou se jednalo o pomoc při vážném onemocnění, pracovním úrazu s těžkými následky, ale také pomáhal při živelních pohromách, jako bylo tornádo nebo záplavy.

Velkou roli sehrály i kmotry fondu, Aneta Miklášová a Lenka Voplatková. Bez nich by se řada věcí rozjížděla mnohem pomaleji. Hodně pomohlo také to, že České dráhy měly v době covidu prázdné billboardy, díky nimž jsme mohli udělat viditelnou nadační kampaň. Dodnes mě zahřeje u srdce, když vidím transparentní účet a konkrétní příběhy lidí, kterým fond pomohl. Bez podpory firem, železničářů a lidí dobré vůle by totiž Nadační fond Železnice srdcem nikdy nemohl fungovat. Ano, dnes jsem ministr, ale pořád se dívám na transparentní účet. Ne proto, že bych musel, ale proto, že vím, že za každým číslem je lidský příběh.

Když se ohlédnete zpět, co po vás vlastně zůstalo? Málokdo čekal, že se vrátíte, a už vůbec ne v roli ministra. Ostatně, už dřív jsem se vás ptala, jestli po vašem odchodu nepřijde „třetí díl Pána prstenů“.

Zůstaly dvě věci, na které jsem hrdý: ŽESNAD a Železnice srdcem. U ŽESNADu to bylo vlastně také jednoduché. Seděl jsem v boardu Svazu dopravy vedle Jiřího Samka a oba nás trápilo, že nákladní železnice nemá odpovídající hlas. Bez největšího dopravce by ten ŽESNAD vlastně ztrácel smysl. Nejtěžší úkol byl najít správného člověka. To se povedlo excelentně. Oldřich Sládek udělal pro nákladní železnici obrovský kus práce a upřímně si myslím, že by si zasloužil klidně tři křišťálová srdce.

A jsem také rád, že po mně nezůstaly žádné nesmyslné nákupy, které si lidé často spojují s jinými obdobími.

Pojďme k současnosti. Co bude podle vás klíčové pro dopravu v Česku?

Tři věci: peníze, peníze a peníze.

Česká doprava má před sebou v nadcházejícím roce řadu výzev. Musíme znovu rozjet výstavbu klíčové dopravní infrastruktury, vyřešit rozpočtovou sekyru, která zůstala v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, obnovit důvěru veřejnosti v transparentní fungování Správy železnic a zároveň podpořit nákladní železniční dopravu, která je v celoevropské krizi. Ne všechny problémy půjdou vyřešit rychle, a ne všechna řešení budou populární. O to důležitější bude otevřenost a schopnost věci vysvětlovat.

V médiích se objevují i kritické hlasy, od osobních útoků až po pochybnosti, zda slovenský manažer rozumí českému prostředí. Jak to vnímáte?

Jsem na to zvyklý. O mně si můžete přečíst ledacos, od „nevzdělance“ po „slovenského čobola“ nebo „rusky agent“. Na druhé straně jsou lidé, kteří mě znají a mají možná až přehnaná očekávání, že všechno půjde rychle a samo. Nepůjde. Nepůjde to bez lidí, a chci říct jednu věc úplně jasně: mně je opravdu jedno, kdo koho volil, nebo jakou má ideologii. Jsem tady proto, aby ministerstvo dopravy sloužilo všem. Doprava není ideologická disciplína. Buď funguje, nebo ne. Nabízím profesionalitu, pracovitost a loajalitu, a to samé očekávám. Ne loajalitu ke mně, ale k resortu a k České republice.

Jaké je vaše novoroční přání, nejen pro dopravu, ale obecně?

Přeji si, aby rok 2026 byl lepší než rok 2025. Aby byl klidnější, poctivější a pracovnější. Abychom se přestali hádat o blbosti a začali řešit podstatu.

A dovolte mi osobní závěr. Přeji si, aby měl Nadační fond Železnice srdcem více dárců, firem i jednotlivců. A zároveň si přeji to nejdůležitější: aby měl v roce 2026 co nejméně práce. Ne proto, že by nebyl potřebný, ale proto, že by bylo méně těžkých nemocí, úrazů a situací, kdy se lidem během jedné chvíle převrátí život naruby.