Debata o DAC na InnoTrans: Z „kusu železa“ k chytrým vagónům. Modernizace v plném proudu

Na veletrhu InnoTrans v Berlíně RAILTARGET uspořádal debatu o digitálním automatickém spřáhlu (DAC) a jeho budoucnosti v železniční dopravě. Odborníci varovali, že pro úspěch projektu je nezbytná legislativa a dostatečné financování z evropských zdrojů. Pro dopravce by bylo výhodou znát podmínky co nejdříve.

Na berlínském výstavišti v rámci veletrhu InnoTrans proběhla debata na téma implementace DAC do provozu. Společně na toto téma diskutovali předseda představenstva společnosti Cargo Wagon Pavel Holomek s Liborem Lochmanem, velvyslancem projektu digitálního automatického spřáhla za Europe for Rail. Diskusi moderoval předseda dopravní sekce  Hospodářské komory ČR Jan Sechter.

Digitální automatické spřáhlo je jedním z digitalizačních projektů, který by měl přispět k autonomii železnice. Libor Lochman uvedl, že první fáze vývoje DAC končí zároveň s rokem 2026. V této fázi jde o vývoj a testování této technologie, která by se měla prozatím otestovat na čtyřech vlacích. Po tomto období ale stále nebude technologie ve finální fázi.

V tomto roce by se ovšem mělo do provozu dostat několik pionýrských (testovacích) vlaků, maximálně by jich mělo být vyrobeno 1000 kusů. Pro tyto vlaky již budou připraveny první normy.

„Mozaika projektů by měla v následujících letech zajistit fungování DAC. Jedná se ale pouze o jednu z technologií, která bude v nejbližších letech železnici modernizovat,“ říká Lochman. DAC jako takový by měl z „kusu železa“, tedy původního vagónu udělat IT technologii, která vyžaduje komunikaci.

Pro Pavla Holomka je nejdůležitějším aktuálním problémem ustanovení legislativy tak, aby se dopravci mohli co nejrychleji přizpůsobovat budoucí modernizaci. Předseda představenstva Cargo Wagon totiž uvedl, že firma v současné době modernizuje svůj vozový park a v ideálním případě by již v tuto chvíli ráda pořizovala techniku, která by DAC vyhovovala. Nyní musí některé vozy vyměnit a pokud systému nebudou vyhovovat, vzniknou firmě vedlejší náklady. Lochman namítá, že technologie není ještě dostatečně otestována, aby se mohly udávat přesné podmínky pro dopravce.

„Všichni jsou si vědomi, že legislativa je důležitá. Nejbližší milník v roce 2026 by měl přinést normy pro prvních 1000 pionýrských vlaků, ale je jasné, že rok a půl není dostatečně dlouhý časový horizont pro vytvoření kompletní finální legislativy pro dopravce,“ uvedl Lochman.

Největší otázkou zůstává financování DAC. Jelikož jde o projekt, který bude potřeba zavést celoplošně bez výjimek, myslí si oba diskutující, že finance by měly proudit ze evropských fondů. Jedině tak totiž bude možné zajistit stejné podmínky všem zemím. Pokud by finance měly na starost například jednotlivé členské státy, nebude startovací pozice pro všechny dopravce stejná a někteří dopravci by byli diskriminováni. Lochman zastává názor, že je potřeba finance nejprve zkoncentrovat a až poté rozumně distribuovat.

Před rokem 1883 si každé město v Americe jelo podle svého času! Teprve díky železnici přišla revoluce – sjednocení časových pásem. Chaosu s hodinama byl konec, ale cesta k tomu nebyla snadná.

„DAC musí být evropským projektem, nikoli projektem na úrovni států. Nesmíme vytvářet nerovnováhu tak, že by to byla otázka, kdo na finance dosáhne a kdo ne,“ řekl Holomek.

Podle Lochmana je nutné brát v potaz také vozové parky. Podle jeho příkladu jsou na Balkáně často vlaky, které jsou třicet až čtyřicet let staré a bude potřeba tak nejprve zmodernizovat vozový park a až poté investovat do DAC. Zavádět technologii u takových vlaků by bylo neekonomické právě kvůli jejich krátké zbývající životnosti. Vedle modernizace vozových parků jsou navíc i další technologie, které je pro dopravce důležité zavádět, přičemž DAC je pouze jednou z nich.

„Jelikož se nejedná o projekt na pár let, je jasné, že to bude mít různé fáze. Nesmíme se ale dívat jen rok nebo dva dopředu, je potřeba na DAC pohlížet v dlouhodobém horizontu,“ uzavřel Holomek.