foto: Archiv/Cestující mi kolikrát místo peněz nabízeli losy, prsteny nebo drogy, vzpomíná influencerka a bývalá vlakvedoucí Julie Šodková
Julie Šodková, jednadvacetiletá studentka dopravní školy a železniční influencerka, jejíž vášní jsou, jak jinak než, kolejová vozidla. Dříve pracovala jako vlakvedoucí pro České dráhy, letos přestoupila ke Správě železnic a spravuje návrhy VRT.
Studujete dopravní školu, co Vás k tomu pro ženu netradičnímu studijnímu oboru přivedlo?
Ta cesta byla dosti spletitá. Já jsem nejprve hned po maturitě nastoupila na obor bohemistika a anglistika a poté jsem začala brigádničit u Českých drah jako vlakvedoucí a tam jsem se zamilovala do dopravy, do vlaků, do kolejových vozidel obecně a řekla jsem si, že bohemistika je sice fajn, ale není to něco, co bych chtěla dělat celý život, takže jsem přešla na dopravní školu.
Pracovala jste jako vlakvedoucí pro České dráhy, jak jste zmínila. Jaká byla Vaše cesta za tímto povoláním? Mohla byste to specifičtěji popsat?
Začalo to už v pubertě, když jsem dojížděla denně do školy z Krnova do Opavy a začalo mě zajímat, jak ty vlaky fungují, jestli mají dieselové motory nebo jestli jezdí na elektriku, a tak jsem si o tom všem začala hledat různé informace.
Poté jsem potkala lidi z Českých drah, kteří mi ukázali, že ta cesta není tak náročná stát se vlakvedoucím, takže jsem podala přihlášku, absolvovala jsem pohovor, psychotesty a stala jsem se vlakvedoucím.
Jaké povinnosti s sebou přináší funkce vlakvedoucího?
Je to hodně zodpovědná práce, člověk tam musí hodně dbát na bezpečnost, zejména u těch starších souprav, které nemají například blokování dveří, takže ty dveře lze otevřít i při 160 km/h, takže člověk musí opravdu dohlížet na správné zavírání dveří, potom sestavujeme vlakovou dokumentaci, bez které by ani ten vlak nemohl odjet.
Tam také musí být správně zadány všechny údaje jako jsou UIC čísla, které má každé vozidlo jedinečné, systém blokování dveří, systém brždění, takže je toho opravdu hodně a je to velmi stresující práce, protože občas ani cestující k nám nejsou příliš vlídní a když se to všechno zamíchá, do toho ještě nějaké mimořádné události. Opravdu když jsem přišla domů po směně, tak jsem lehla a…
Dokázala byste si vybavit, jaký nejzvláštnější zážitek se Vám při práci na trati přihodil?
Co se týče mimořádných událostí, tak to bylo asi tehdy, když jsem doprovázela rychlík Rožmberk z Českých Budějovic do Plzně a porouchala se nám lokomotiva přesně na přejezdu, takže jsme tam stáli a já jsem z okýnka ukazovala na řidiče, ať to objedou a křičela jsem tam a zrovna to byly i staré vozy, takže neměly ani informační systém, takže jsem obcházela v pěti vozech kupé po kupé a informovala cestující.
Když už mluvíme o těch cestujících, tak tam padaly i různé nabídky, když třeba neměli na jízdenku, tak se mi snažili zaplatit jinými způsoby, třeba losy, zlatými prsteny, dokonce i drogy mi nabízeli, takže to jsem se tomu občas zasmála a práce to určitě nebyla nudná nebo všední, ale občas to bylo trochu moc.
Letos jste změnila pracovní pozici, nově jste posílila tým Správy železnic. Mohla byste nám říct, jakou pozice tam zastáváte a jaké je Vaše pracovní náplň?
Určitě, já jsem momentálně v týmu na správě vysokorychlostních tratí, takže teď zpracováváme různé studie a návrhy, jak by mohla ta vysokorychlostní železnice vlastně vypadat a moje náplň práce je, že já se hlavně starám o e-mailovou agendu, odpovídám na zprávy od běžných lidí, tak třeba i od Ministerstva dopravy, zadávám tam různé projekty, hledám hodně v katastru nemovitostí. Dotazy se totiž většinou týkají toho, zdali nějaké katastrální území bude nebo nebude zasahovat do daného území, takže to hodně hledáme v té dokumentaci.