foto: preŽito!/Alexej Beljajev
Alexej Beljajev, známý průmyslník a spolumajitel Tatravagónky, odstartoval svou kariéru jako referent v přístavu. V podcastu preŽito popisuje cestu která ho dovedla až na vrchol evropského strojírenství.
„Jsem obyčejný člověk, který se stal průmyslníkem,“ říká Alexej Beljajev v podcastu preŽito, který se zaměřuje na příběhy úspěšných podnikatelů. Beljajev začínal svou kariéru v roce 1979 v Čechofrachtu, podniku zahraničního obchodu. Pracoval jako referent v bratislavském přístavu, kde ve skromných dřevěných budovách na psacím stroji denně vyplňoval nákladní listy. „Bylo to období hlubokého socialismu, kdy žádné moderní technologie neexistovaly – jen fax a telex,“ vzpomíná. Zkušenosti v oblasti logistiky a obchodu ho ale už tehdy přivedly k myšlence, že by mohl jednou stát na vlastní nohou.
Postupem času přešel do Petrimexu, kde pracoval nejprve ve spedici, poté v obchodním oddělení. Právě tam se poprvé dostal k zahraničním partnerům a začal prodávat výrobky, jako byl celofán nebo dopravní pásy. Zlom přišel v revolučním roce 1989. „Vnímali jsme, že přichází změna. Viděli jsme příležitosti, ale byl to proces. Rozhodnutí podnikat dozrávalo postupně,“ vysvětluje. Po revoluci využil své zkušenosti z exportu, jazykové znalosti a především kontakty, které nasbíral během let. Společně s kolegy z Petrimexu založil první společnost, která se soustředila na exportní obchod. „Byli jsme skupina, která si vzájemně věřila a podporovala se,“ dodává.
Tatravagónka byl risk, který se vyplatil
Podnikání v raných 90. letech nebylo jednoduché. „Prohry k tomu patří. Nikdo nedělá jen ziskové operace,“ připomíná. První významnější investicí byla koupě fabriky v Sabinově, která vyráběla těžké strojírenské zařízení. Beljajev se v tomto odvětví postupně vypracoval a získal zkušenosti, které později využil při akvizici Tatravagónky. „Tatravagónka tehdy nebyla v ideálním stavu. Banky na ni vyhlásily default,“ popisuje situaci, kdy se firma potácela na pokraji bankrotu. „Byli jsme osloveni s nabídkou, že pokud skoupíme 100 % akcií, banky nám poskytnou úlevu na úvěrech. Přistoupili jsme na to, a tak začal náš příběh.“
Privatizace Tatravagónky nebyla jednoduchá – její historie byla plná komplikací. „Prvního majitele nikdy nenašli, druhého zastřelili a od třetího jsme ji koupili my,“ říká Beljajev s nadsázkou. Přesto se díky odhodlání podařilo firmu znovu postavit na nohy. Dnes je Tatravagónka největším výrobcem nákladních vagonů v Evropě. „Každý třetí nebo čtvrtý vagón v Evropě pochází z naší továrny,“ uvádí hrdě.

Za úspěchem ale nestojí jen dobré rozhodnutí. „Ten příběh úspěchu trval 16 let. Byla to každodenní péče o fabriku, která nás dostala tam, kde jsme dnes,“ zdůrazňuje. Když se ho ptají, zda předvídal, že železniční doprava získá takovou podporu díky Green Dealu, odpovídá, že nikoli. „Když jsme Tatravagónku kupovali, vykazovala fabrika obrovské ztráty. Jaký příběh se jí napíše, jsme tehdy netušili,“ přiznává.
„Bez vědomostí a trpělivosti to nejde“
Beljajev věří, že klíčem k úspěchu je nejen tvrdá práce, ale také znalosti. „Vidím mladé lidi, kteří mají skvělé prezentační schopnosti, ale chybí jim vědomosti. To nestačí,“ varuje. Trpělivost je podle něj další vlastností, která je v byznysu nezbytná. „Všechno chce svůj čas. My jsme měli to štěstí, že jsme mohli být součástí největšího poválečného dělení majetku. Ale i tak by to bez trpělivosti nešlo,“ dodává.

Svůj úspěch připisuje také osobnímu přístupu. „Často chodím po fabrice. Lidé musí vidět, že akcionáři mají zájem,“ říká. Zároveň zdůrazňuje, že důležité je umět delegovat odpovědnost. „Říkám svým manažerům, že pro mě budou mít největší hodnotu, když budou lepší než já. Nesmíte se bát nechat na lidech zodpovědnost,“ vysvětluje svůj přístup k řízení.
Beljajev však nepůsobí jen ve strojírenství. Věnuje se také ekologickému zemědělství a výrobě bio produktů. „Polní hospodářství není příběh o zbohatnutí. Je to příběh o zdravém životním stylu,“ říká. Všechny farmy, které vlastní, se řídí přísnými pravidly ekologického zemědělství.
Na otázku, co považuje za nejtěžší na podnikání, odpovídá jednoznačně: „Zodpovědnost. Máme tisíce zaměstnanců, kteří očekávají výplatu. To není jednoduché.“ Přesto ho práce stále baví. „Už to není o materiálních věcech. Dnes to dělám proto, abych ostatním ukázal, že jsem lepší,“ uzavírá s úsměvem.
Zdroj: preŽito!