foto: WinterE229 / CC0 / Wikimedia commons/More details Statue commemorating Father Lacombe in St. Albert, Alberta
V dnešním díle seriálu železniční velikáni se vydáme do daleké Kanady, ve které se podíváme na osud jednoho z nejdůležitějších mužů její historie. Podíváme se na životní pouť muže, který stál za vznikem jedné z nejdůležitějších tratí v dějinách železnice.
Je poslední únorový den roku 1827 a my se nacházíme v kanadské obci Saint-Sulpice v provincii Québec. Právě zde totiž přichází na svět do zemědělské rodiny Alberta Lacombeho a partnerky Agathy chlapec, který ponese stejné jméno jako jeho otec, Albert. Celý severoamerický region se v tomto období pomalu dostává z chaosu způsobeného Americkou válkou za nezávislost na konci 18. století. Kanada se stejně jako její jižní soused snaží osídlit území hlouběji ve vnitrozemí, které doposud patřilo indiánským kmenům. To jde ale velmi ztuha, krajina je nehostinná, lidem, kteří žijí na prosperujícím pobřeží, se stěhovat nechce. Naprostá většina nových přistěhovalců volí před Kanadou jižněji položené Spojené státy americké. Když se do toho připočte průmyslová revoluce, která nabírá na obrátkách, je jasné, že Kanadu čekají turbulentní časy.
My se ale vraťme zpět k našemu příběhu. Jelikož Albertovi rodiči byli zemědělci, trávil i on většinu času podle zvyklostí na rodinné farmě. I přes to, nebo možná právě díky tomu, se Albert od útlého věku jeví jako velmi silně nábožensky založený chlapec. Proto odchází studovat na církevní školu, studia dokončí a ve svých 22 letech je v obci L‘Assomption nedaleko Montrealu vysvěcen na kněze.

Na svou první cestu je vyslán do Minnesoty, kde bude působit 2 roky u jezuitského faráře P. George Belcourta, následně se nakrátko vrátí do východní Kanady, ale kvůli neshodám je v roce 1852 poslán opět na západ, konkrétně do kolonie Red River („Rudá řeka“). Zde bude provádět misijní činnost mezi indiánskými kmeny Kríů a Métisů. Albert se prokáže jako velmi bystrý muž, neboť nejenže začne studovat jazyk Kríů, ale vytvoří i jeho psanou podobu, dá mu pravidla a přeloží do něj část nejčtenější knihy světové historie, Nový zákon. Byť bude následně Albert přebývat v osadnické vesnici Lac Ste. Anne, i nadále bude udržovat s indiánskými kmeny blízké vztahy a bude se je snažit přimět konvertovat k víře v jednoho Boha, která je nejen podle něho jediná pravá.
Navzdory všem snahám a přesvědčování se nepodaří Albertovi přesvědčit indiány, aby se vzdali kočovného způsobu života, který praktikovali jejich předci od nepaměti. Roku 1861 se tedy rozhodne, že zkusí štěstí jinde. Vydá se do oblasti řeky Sturgeon v Albertě, kde se nachází mimo jiné i osada Saint Albert, která bude jeho domovem po následujících několik let.
Albertův nejdůležitější úkol má ale teprve přijít. Píše se rok 1872 a Albert je vyslán do Fort Garry (dnešní Winnipeg), aby podporoval kolonizaci této oblasti. Aby sehnal lidi, kteří vytvoří tamní obyvatelstvo, je nucen cestovat po Spojených státech i Kanadě. I z tohoto důvodu naváže spolupráci s Kanadskou pacifickou železnicí. Tato společnost budovala železniční spojení napříč Kanadou. Jejím hlavním cílem bylo spojení kanadských center Montrealu na východním pobřeží a Vancouveru na pobřeží západním. Tato železnice bude dobudována v roce 1885, bude mít délku astronomických 4 633 km (pro představu je to o něco větší vzdálenost, než jaká dělí portugalské hlavní město Lisabon a tureckou Ankaru). Po dlouhá desetiletí se bude jednat o jediné možné suchozemské spojení mezi západním a východním pobřežím Kanady, bez kterého by tato země mohla jen stěží dosáhnout pozice jednoho z nejrozvinutějších států na světě.

Albert bude nejen poskytovat především duchovní podporu těžce pracujícím stavitelům této železniční dráhy, ale především dojednávat s indiánskými předáky vedení železnice po jejich území. Velká část kanadského vnitrozemí je totiž stále ovládána indiánskými kmeny a bez jejich souhlasu je prakticky nemožné železnici vybudovat. Jednak by se stavělo na území, které patří indiánům, ale především by hrozily odvetné útoky indiánů na dělníky, kteří by se jen stěží mohli bránit. Pomoc Alberta je tak více než vítána.
.jpg)
Navzdory jeho snahám vypukne roku 1885 povstání několika indiánských kmenů a je pouze Albertovou zásluhou, že se řada kmenů do povstání nezapojí, neboť je Albert přesvědčí o neuvážlivosti takového počínání. Povstání se tak podaří odrazit a dokončení jednoho z největších železničních projektů všech dob již nestojí nic v cestě.
Zbytek svého života dožije misionář v Calgary, zde se zaslouží o vznik několika škol. Své poslední 2 cesty podnikne na začátku 20. století do Evropy, konkrétně do Rakouska-Uherska kde se setká i s císařem Františkem Josefem I. Pozemský svět otec Lacombe opustí v roce 1916, kdy vydechne naposledy.
Tím je zakončena pozemská pouť muže, který se velkou měrou podílel na vzniku moderní Kanady, stál za vznikem několika kanadských osad, a především se zasadil o vznik Kanadské pacifické železnice, jedné z nejdůležitějších železničních tratí v kanadské historii. Jeho přínos pro Kanadu je oceněn již v roce 1932, kdy je kanadskou vládou uznán za národní historickou osobnost.

Zdroj: biographi.ca