EU version

Železniční velikáni: Ani občanská válka nezabránila Theodoru Judahovi spojit Ameriku

Železniční velikáni: Ani občanská válka nezabránila Theodoru Judahovi spojit Ameriku
foto: Carleton Watkins / Wikimedia commons/Theodore D. Judah
08 / 02 / 2024

Spojit Ameriku ze západu na východ po zemi byl před 150 lety úkol, který se jevil jako nemožný, o to více v době, kdy byla za dveřmi Americká občanská válka. O to pozoruhodnější je příběh mladého inženýra Theodora Judaha, kterému se tento husarský kousek takřka podařil.

Má láska železnice

Píše se rok 1826 a my se nacházíme v Bridgeportu na severovýchodě USA. Právě zde totiž přichází na svět chlapec, který dostane jméno Theodore. Jeho rodiči jsou episkopální duchovní (pozn.: episkopální církev je křesťanská protestantská církev, která vznikla jako jedna z prvních v USA) Henry R. Judah a jeho manželka Mary.

Theodorova vášeň pro železnici se začala projevovat již od jeho mládí. Poté, co se s rodinou přestěhoval do města Troy ve státě New York, vystudoval prestižní Rensselaerův polytechnický ústav, který jeho lásku k technice zažehl definitivně. V jeho 23 letech vzplane naplno i láska jiná, neméně horoucí. Ožení se totiž s Annou Pierceovou. Svatba proběhne v episkopálním kostele sv. Jakuba ve městě Greenfield.

Nedlouho poté odchází své čerstvě nabyté inženýrské zkušenosti zúročit do reálného světa. Je najat postupně na několik železničních projektů v rodném severovýchodě země. Zde pracuje mimo jiné i pro Lewistonskou železnici, pro kterou bude pracovat i v legendární Niagarské soutěsce. Jako projev uznání se roku 1853 stává členem Americké společnosti stavebních inženýrů. Nutno však podotknout, že konkurence v té době není příliš vysoká, vždyť v té době by v Americe člověk napočítal jen na 8 stovek stavebních inženýrů. O rok později poprvé míří přes celou zemi na západ. Cesta to není jednoduchá, vždyť Theodore je nucen se svou rodinou obeplout celou Ameriku. Jen stěží může Theodore v té době tušit, jakou roli ve výrazném zrychlení této krkolomné cesty bude brzy hrát.

Go West

Prozatím ale nepředbíhejme, je rok 1854 a Theodore je najat, aby pracoval jako hlavní inženýr železnice Sacramento Valley Railroad v Kalifornii. Jedná se vůbec o první obyčejnou železnici, která je budována na západ od řeky Mississippi. Na západním pobřeží zůstane Theodore několik let a vypracuje se až do pozice hlavního inženýra Kalifornské centrální železnice, založené v roce 1857. O 2 roky později se však Theodore vrací zpět na východ, konkrétně do Washingtonu. Je totiž vybrán, aby lobboval za vybudování první transkontinentální železnice napříč Spojenými státy. Tento projekt je pro západní pobřeží životně důležitý, vždyť naprostá většina obchodu se odehrává na východě. Pozemní spojení západu a východu země by západní část výrazně zatraktivnilo a umožnilo jí stejně bouřlivý růst, jaký právě zažívají New York, Boston, Washington a další města na východním pobřeží.

Cave cattum / CC BY-SA 3.0 / Wikimedia commons

Doba však velkým projektům není nakloněna, Ameriku trápí úplně jiné problémy. Stále se vyostřuje spor o legalitu otroctví, což brzy vyvrcholí odtržením 11 jižních států, jež považují koncept otroctví za životně důležitý pro fungování své agrárně zaměřené ekonomiky, od Unie, jejíž státy mají ekonomiku založenou především na rozmáhajícím se průmyslu a otroctví považují za dávný přežitek. Tento krok povede k vypuknutí největšího konfliktu na území USA od válek s domorodými indiány, kteří byli postupně vytlačeni z celého amerického území do rezervací. Navzdory tomu však Theodore zmůže maximum možného, když je mu přislíbena podpora projektu za předpokladu, že předloží konkrétní trasu a zajistí financování stavby této trati.

Theodore si je moc dobře vědom toto, že tohle je jeho životní projekt. Štěstí se na něj usměje, když se seznámí s Charlesem Marshem, Vydají se spolu do pohoří Sierra Nevada, kde provedou nespočet měření za účelem zjištění, zda je tudy možné vést onu transkontinentální železnici. Výsledek je kladný, což Theodore také zveřejní v listopadu roku 1860 v publikaci Central Pacific Railroad to California. Na přelomu let 1860 a 1861 se Theodore s Charlesem sejdou znovu, aby znovu projednali projekt, který nese pracovní název Central Pacific Railroad of California. Theodorova posedlost tímto projektem začíná hraničit s šílenstvím.

Vše je připraveno

Po dlouhých jednáních se Theodorovi podaří přesvědčit pětici sakramentských obchodníků, aby zajistili financování projektu. Roku 1861 tak může vzniknout společnost Central Pacific Rail Way of California (CPRR), jejímž hlavním inženýrem není zvolen nikdo jiný než Theodore. Ještě téhož roku je znovu vyslán do Washingtonu, aby zajistil pozemkové příděly a vládní dluhopisy na pomoc této fenomenální stavbě. Do Washingtonu přijíždí Theodore i s mapou, ve které je přesně vytyčená trasa železnice tak, jak po něm bylo před pár lety požadováno.

Andrew J. Russell / Wikimedia commons

Ve Washingtonu zahájí Theodore aktivní kampaň za zákon o pacifické železnici. Stane se tajemníkem podvýboru Sněmovny reprezentantů pro tento zákon a je také jmenován tajemníkem senátního podvýboru pro tentýž zákon. Tvrdá práce nese své plody, a tak dne 1. července 1862 prezident Abraham Lincoln podepisuje zákon o pacifické železnici, který povoluje vydávání pozemkových dotací a amerických dluhopisů pro CPRR a nově zřízenou společnost Union Pacific Railroad na výstavbu transkontinentální železnice. Theodore se poté vydává do New Yorku, aby objednal zásoby, a v červenci roku 1862 se vrací zpět do Kalifornie, čímž završuje svou veleúspěšnou misi.

Nedlouho poté se vydává Theodore se svou ženou zpět na východ, tentokrát do New Yorku. Je totiž třeba zajistit další finance pro jeho megalomanský projekt. Cestou se však nakazí žlutou zimnicí, smrtelnou nemocí, které také v New Yorku roku 1863 podlehne dříve, než uvidí své transkontinentální dítě vyrůstat. Projekt, kterému Theodore věnoval celý svůj život, bude dokončen v roce 1869, 6 let po smrti svého otce. Theodorovo tělo Anna převeze do Greenfieldu, kde bude následně pohřben.

Pedro Xing / CC0 / Wikimedia commons

Tak končí příběh muže, který svůj krátký čas, jenž mu byl na světě vymezen, věnoval jedné z nejdůležitějších dopravních staveb v historii železnice. Muže, jehož zapálenost pro tento projekt přesahovala všechny meze, což následujícími slovy potvrdila i osoba Theodorovi nejbližší, jeho manželka Anna: „Všechno, co dělal od svého odjezdu do Kalifornie až do své smrti, dělal pro velkou kontinentální pacifickou železnici. Ta pohltila čas, peníze, mozek, sílu, tělo i duši. Bylo to břemeno jeho myšlenek ve dne i v noci.“

Zdroj: pbs.org

Tagy