foto: Wikimedia Commons/Rezavějící parní lokomotivy v Maine
Hluboké lesy v Maine skrývají železniční poklad: dvě historické parní lokomotivy z železnice Eagle Lake and West Branch. Lokomotivy tu rezaví od roku 1937.
Uprostřed lesů v americkém státě Maine můžete při troše štěstí spatřit losy, kojoty či baribaly. V korunách místních smrků, jedlí a zeravů uslyšíte kukačky, strnadce nebo drozdy. Když se ale zatouláte opravdu hluboko do lesů v severním Maine, přivítají vás jejich o něco méně očekávaní obyvatelé – dvě rezavějící parní lokomotivy.
Parní lokomotivy jezdily v mainských lesích jen šest let
Lokomotivy v mainských lesích rezaví od roku 1933, kdy byla ukončena činnost na železnici Eagle Lake and West Branch. Tato 21km dlouhá trať, která v roce 1927 nahradila původní tramvajovou dráhu, sloužila pro převoz smrkového dřeva od jezer Eagle a Churchill k vodám Penobscotu.
Dvě stotunové parní lokomotivy původně patřily společnosti Madawaska, kterou vedl Edouard „King“ Lacroix. V roce 1927 je však spolu s ostatním vybavením trati koupila Velká severní papírenská společnost. Kromě lokomotiv čítalo vybavení ocelové kolejnice, nakladače, dvě výhybky na benzínový pohon a šedesát vagónů. Na svou první cestu vyjely lokomotivy 1. června 1927.
.jpg "Parní lokomotiva číslo 2 v mainských lesích")
Revoluční systém nakládky zvýšil kapacitu přepravy dřeva o 400 %
O naložení dřeva na vagóny u jezera Eagle se staraly dva dopravníky, po nichž byly klády taženy. Každý dopravník byl poháněn dieselovým motorem o výkonu 40 koní. Vagony měly dvanáctipalcový náklon, který obsluze u vykládacího mostu umožňoval uvolnit čepy držící stěnu vagónu zavěšenou nahoře. Většina nákladu se tak sama zřítila do vody.
Společnost nasadila rovnou dva vlaky, jelikož zpáteční cesta po klikaté trati byla pro provoz jednoho vlaku příliš pomalá. Uprostřed trati byla vybudována výhybna, díky níž se prázdný vlak, který se vracel pro nový náklad, mohl bez problému vyhnout plně naloženému stroji v opačném směru.
Lokomotivy byly maximálně vytížené – vlaky s dvanácti vagóny jezdily ve dne v noci a zastavovaly jen kvůli provedení servisu lokomotiv, který trval deset minut. Naložené vagóny odtáhla od dopravníků během této pauzy další lokomotiva Plymouth – následně pak k dopravníkům přivezla prázdné vagóny. Společnost zavedením tohoto systému spolu s instalací elektrického osvětlení pro nakládku vagónů a přidáním zásobníků na vodu a naftu pro rychlejší doplňování potřebných kapalin zvýšila kapacitu přepravy dřeva o 400 %.
Psali jsme
V Permské oblasti poblíž vesnice Šumkovo čekají opuštěné monstrvlaky, které měly v době války zachránit ruskou dopravu. Dnes jsou to jen rezavé kolosální…
Parní lokomotivy v Maine pamatují vandaly, požár i péči proti rezavění
Od roku 1937, kdy byl provoz na trati ukončen, odpočívají lokomotivy na pozůstatcích tratě u jezera Eagle. Od té doby toho zažily hodně – vandalismus, nenechavé ruce sběratelů suvenýrů, ale i nechtěné zapálení přístřešku nad nimi způsobené lesní službou v roce 1969. V důsledku požáru došlo k poškození dřevěných částí lokomotivy včetně kabiny. Ještě v témže roce byly lokomotivy natřeny, aby bylo zabráněno jejich dalšímu rezavění. V roce 1995 byly pro změnu z lokomotiv odstraněno azbestové obložení kolem kotlů.
Historie lokomotiv sahá až do roku 1897, kdy byla vyrobena první z nich v dílnách Schenectady Locomotive Works; druhou vyrobili v Brooks Locomotive Works v roce 1901. Původně jezdily obě lokomotivy na uhlí, ale později byly přestavěny na spalování nafty, aby bylo minimalizováno riziko požáru v lese, který by mohly způsobit jiskry. Poté, co jejich služba v mainských lesích skončila, dospěli jejich majitelé k názoru, že není ekonomicky výhodné přepravovat je z této odlehlé oblasti. Přeci je to byly v té době již poněkud zastaralé stroje. Po téměř sto letech tak dodnes zůstávají pro místní poutníky i železniční nadšence jen připomínkou doby dávno minulé.
Psali jsme
V České Třebové chátrají desítky lokomotiv a vagonů. Většina míří do šrotu, jiné končí jako zásobárna náhradních dílů. Jen pár vyvolených strojů čeká…