foto: Flickr.com / Honza Honzinus, public domain /EC142 v bývalém Choceňském tunelu
V České republice patří Choceňský tunel k nejzachovalejších a zároveň k nejstarším stavbám. Tento tunel je záhadný a ukrývá v sobě nejedno tajemství. K jeho proslavení došlo díky tragédii, kdy při jeho výstavbě umřel jeden z prvotních stavitelů železnic v Česku.
Z magazínu Železničář vyplývají informace ohledně návrhu na výstavbu Choceňského tunelu, který vypracoval inženýr Jan Perner (1818-1845). Jeho výstavbu měl na starosti inženýr Karl Keissler (1808-1879). Na stavbě se podílelo více firem a spousta pracovníků různých národností, především se jednalo o lidi z Itálie. Zajímavostí je, že se tento tunel stavěl bez použití techniky a na jeho výstavbu se používal jen materiál, který se vytěžil a byl poté převážen na ručních kolečkách. Během práce došlo k velmi vážným úrazům a z tohoto důvodu byla postavena nemocnice pro raněné dělníky v Chocni. Ražba tohoto tunelu trvala přibližně rok a vedla nestabilní skálou, proto bylo z bezpečnostních důvodů nutné jej vyzdít a překlenout. Na jedné straně tunelu směrem k Praze bylo na fasádě římskými číslicemi MDCCCXXXXV a druhá strana vedoucí k Olomouci je zdobena jménem českého krále, proto je zde jméno Ferdinand I.
V rámci ražby tohoto tunelu byly objeveny jakési zvláštní neurčité úlomky připomínající železo. Tyto kousky se nechaly prozkoumat odborníky té doby a Česká geologická obec vedla diskusi po provedených analýzách jak u nás, tak v zahraničí. A díky těmto expertízám bylo potvrzeno, že se jedná o železo, ale doposud se spekuluje o tom, jak vlastně tyto úlomky vznikly. Panovala hypotéza, že by tyto kousky mohly vzniknout přirozeně, kdy se mohlo jednat o železný meteorit. A to vzhledem k tomu, že se úlomky liší od běžného zpracování železa. Dodnes jsou tyto částice z tunelu velikou záhadou. Nikdo k tomu nedodal relevantní vysvětlení.
Psali jsme
Železniční stanice na pražském Smíchově se v následujících letech promění v moderní dopravní terminál. Jeho součástí bude i stávající…
Poprvé tunelem projel vlak z Olomouce do Pardubic
A to dne 26. června 1845. Tunel byl v provozu více než sto let. Hned na začátku provozu se stala tragédie, ke které došlo 9. září 1845, kdy se Jan Perner vracel z inspekční cesty z Moravy. Po projetí tunelem ho zajímalo, jak vypadá portál tunelu, proto sestoupil na poslední schod vagonu a v ten moment narazil hlavou o návěstní sloupek. Čímž si přivodil silný otřes mozku a pohmoždění paže. V tomto stavu pak pokračoval do Pardubic, kde vystoupil a hroutil se. Poté jel do otcova domu, kde druhý den zemřel na následky svého zranění ve věku pouhých třiceti let.
Transport uprchlíků při první světové válce
Během první světové války byl tunel využit pro transport uprchlíků z Haliče. Ale to nebylo vše, co si tento tunel zažil. Odehrála se zde detonace vagónů s municí, kterých bylo celkem devět. Při této explozi bylo zraněno okolo sedmdesáti lidí. A jak šel čas, tak začal masiv nad tunelem klesat a začal tak tlačit na klenbu, kdy hrozilo, že se zhroutí. A protože byl tento tunel úzký, tak již nevyhovoval standardům té doby. Z těchto důvodů se zástupci vlády a ministerstva rozhodli v roce 1947, že se tunel zlikviduje. Bourání začalo na podzim roku 1947. Z vybouraného materiálu se postavilo nové nádraží v Pardubicích, kde se musela zasypat tamější bažina.
Psali jsme
Správa železnic dokončila rekonstrukci trati z Dětmarovic do Petrovic u Karviné a na hranici s Polskem. Nové stanice a zastávky…
Zaujalo nás, že se veškeré tyto práce prováděly za plného provozu. Jen částečně byl omezen při průjezdu vlaků na jedné koleji. Tunel sloužil celých sto let a stal se tak významným symbolem tamější krajiny. Podle magazínu Železničář jde o jeden z nejvýznamnějších tunelů, které byly zbourány.