Žádná lepkavá koženka v šukafonu. V kanálové ponorce rval vítr noviny z ruky

Legendární poválečný motorák vyrazil na koleje a v plné parádě předvedl, proč se mu říkalo splašená bedna i kanálová ponorka. Zatímco v novějších šukafonech se v létě upečete na lepkavé kožence, dřevěný veterán uměl udělat průvan.

Vlak s dřevěnými sedadly se pomalu pohnul ze stanice v Žilině směrem na jih. Motorový vůz M131.1546, známý mezi železničáři pod přezdívkou „Hurvínek“, se po letech opět stal součástí výjimečné cesty do Rajce. 

Hurvínek: Nostalgie na trati

Připomeňme si v krátkosti něco o tomto legendráním voze. Nejčastěji se mu přezdívalo Hurvínek, ale používaly se i názvy kredenc nebo splašená bedna. A ve Frýdlantu v Čechách, kde mu asi skutečně nemohli přijít na jméno, mu dokonce říkali kanálová ponorka. Srdcem motoráčku byl dvanáctiválcový vzduchem chlazený dieselový motor Tatra T 301. Jednalo se o upravený motor používaný v nákladních automobilech Tatra 111, které své kvality již prokázaly ve druhé polovině války na východní frontě, především při rychlých ústupových operacích. Z alfanumerických znaků starého označení řady M 131.1 (od roku 1988 je řada M 131.1 formálně přeznačena na řadu 801) vyčteme některé základní technické informace.

 

V létě v pohodě, v zimě za trest

Z výroby bylo vytápění stojednatřicítek řešeno využitím tepla výfukových plynů od motoru. To však mělo malou účinnost, tak se později při modernizaci montovalo nezávislé teplovzdušné naftové topení.  Z výroby bylo vytápění stojednatřicítek řešeno využitím tepla výfukových plynů od motoru. To však mělo malou účinnost, tak se později při modernizaci montovalo nezávislé teplovzdušné naftové topení. A protože se kolikrát šetřilo naftou, tak se ani nezapínalo. 

Typické jsou pro motorák dřevěné sedačky. "V šukafonech, jak se také nové řadě M152.0 nelichotivě přezdívalo, se navíc člověk v létě lepil na koženku a ani nešla stahovat okna, měla jen vyklápěcí užší horní část. To v Hurvínku se dala okna stáhnout celá, takže když to strojvedoucí rozjel z kopce šedesátkou, rval vám vítr noviny z ruky," popisuje server iDnes.cz.

Dnes je díky různým sdružením v provozu několik Hurvínků, používají se při tzv. nostalgických jízdách a podobných příležitostech. Tentokrát však nešlo jen o nostalgickou jízdu. Historický vlak vezl lidi za vzpomínkami na období, kdy bylo malé městečko v Rajecké dolině jedním z průmyslových center regionu. Akce s názvem Průmyslový Rajec spojila historii továren, příběhy bývalých zaměstnanců i turistický ruch.

Město Rajec, které žilo fabrikami

Organizátoři vsadili na emoci kolektivní paměti – a podle účasti se trefili přesně. Náměstí zaplnily rodiny, bývalí dělníci, železniční nadšenci i mladší návštěvníci, kteří přišli zjistit, jak kdysi fungovalo město, v němž většina lidí znala rytmus života podle továrních sirén. Akci připravila Oblastní organizace cestovního ruchu Rajecká dolina ve spolupráci s městem Rajec a Klubem železničních modelářů Vrútky. Cíl byl jednoduchý – připomenout průmyslovou historii regionu, která postupně mizí z veřejného prostoru i ze vzpomínek mladších generací.

 

 

 

 

Zobraziť tento príspevok na Instagrame

Príspevok, ktorý zdieľa Branislav Becik (@branislavbecik)

 

Dnes je Rajec klidné městečko známé zejména turismem a blízkostí lázní v Rajeckých Teplicích. Během druhé poloviny 20. století však patřil průmysl k hlavním pilířům místní ekonomiky. Největší podniky zaměstnávaly stovky lidí nejen z Rajce, ale z celé Rajecké doliny. Mezi nejznámější patřily Slovena, Považské strojárne, Rajčanka či Rezbár. Každý z těchto podniků zanechal ve městě vlastní stopu – nejen ekonomickou, ale i společenskou.

Textilní výroba, strojírenství či dřevozpracující průmysl vytvářely pracovní místa pro celé generace rodin. Mnozí obyvatelé si dodnes pamatují období, kdy se do fabrik chodilo pěšky přímo z okolních ulic a pracovní směny určovaly denní režim města. „Vytvořili jsme prostor, aby se lidé, kteří si ještě pamatují existenci a fungování těchto podniků, setkali, popovídali si a zavzpomínali,“ řekl primátor Rajce Peter Hanus. Právě vzpomínkový rozměr se ukázal jako jeden z nejsilnějších momentů akce. Starší návštěvníci u výstav fotografií spontánně popisovali výrobní haly, kolegy či pracovní podmínky. Mladší se vyptávali na profese, které už dnes prakticky neexistují.

Historický vlak jako největší atrakce

Jedním z hlavních lákadel byla možnost přicestovat do Rajce historickým vlakem z Vrútek a Žiliny. Atmosféru minulých desetiletí dotvářel legendární motorový vůz M131.1546 s dřevěnými sedadly. Historické železniční jízdy se na Slovensku těší stále větší popularitě. Nostalgie po starých vlacích se spojuje s rostoucím zájmem o technické dědictví i regionální turistiku. Organizátoři proto využili železnici nejen jako atrakci, ale také jako symbol průmyslové éry.

Soupravu doplnil modernější vůz s bufetem a prostorem pro kola. Cestující si během jízdy mohli koupit lokální produkty z Rajecké doliny i drobné občerstvení. Velký zájem byl také o tematické jízdy historickým autobusem ŠD 11, který návštěvníky vozil po místech bývalých závodů. Komentované prohlídky přibližovaly historii továren přímo v ulicích města. Mnozí návštěvníci ocenili, že akce nezůstala jen u statických panelů a fotografií. Historii bylo možné doslova zažít – sednout si do starého vozu, projít trasy bývalých pracovníků či si poslechnout autentické příběhy pamětníků.

Průmyslová nostalgie jako nový trend

Akce v Rajci zapadá do širšího trendu obnovování industriální paměti na Slovensku. Města a regiony stále častěji objevují potenciál průmyslové historie jako součásti kulturního dědictví. Zatímco v minulosti byly staré továrny často vnímány jen jako chátrající areály, dnes se z nich stávají předměty výstav, festivalů či turistických tras. Industriální turismus přitom patří v mnoha evropských zemích mezi etablované formy cestovního ruchu.

Také na Slovensku vznikají projekty, které připomínají hornictví, železářství, textilní průmysl nebo železniční historii. Regiony tak reagují i na postupné mizení generace lidí, kteří v těchto podnicích pracovali. Předseda OOCR Rajecká dolina Peter Slyško věří, že podobné akce pomáhají připomínat význam průmyslové éry. „Pevně věřím, že takový event přispěje k ocenění historicky i společensky důležité průmyslové doby,“ uvedl.

Akce Průmyslový Rajec: Průmyslová identita

Součástí akce bylo i představení publikace Průmyslový Rajec. Brožura na 56 stranách přibližuje historii místních podniků, jejich výrobu i vývoj města během průmyslového rozmachu. Publikace obsahuje archivní fotografie výrobních hal, dobových oslav či pracovních kolektivů. Mnohé snímky byly veřejnosti představeny vůbec poprvé. Právě archivní fotografie patřily mezi nejdiskutovanější části programu. Lidé na nich hledali bývalé kolegy, příbuzné nebo sami sebe v mládí.

Podle organizátorů se ukázalo, že zájem o regionální historii je mnohem větší, než se původně předpokládalo. Rajec dnes už není průmyslovým městem v původním slova smyslu. Mnohé fabriky zanikly po roce 1989, další prošly transformací nebo změnily výrobu. Spolu s nimi se změnil i charakter města. Akce Průmyslový Rajec však ukázala, že průmyslová minulost zůstává důležitou součástí místní identity. Pro starší obyvatele jde o vzpomínku na období stability a práce, pro mladší o možnost pochopit historii regionu, ve kterém vyrůstají. Historický vlak, dobové fotografie i vyprávění bývalých zaměstnanců tak na jeden den vrátily Rajec do časů, kdy fabriky formovaly každodenní život města.

Zdroje:my.sme.sk, rajeckadolina.sk, rajec.sk, idnes.cz