foto: Hasičský sbor okresu Prignitz/dpa/Vlak, který měl jet z Hamburku do Prahy, uvízl bez proudu.
Výpadek proudu v mezinárodním vlaku na severu Německa nechal stovky lidí v uzavřených vagonech bez klimatizace. Incident okamžitě rozvířil ostrou internetovou debatu, ve které se střetly zkušenosti pamětníků s kritikou technického řešení moderních vlaků.
Představte si, že sedíte v plně obsazeném, uzavřeném vlaku. Venku panují rekordní vedra a po bouřce najednou vypadne proud. Klimatizace utichne, okna nejdou otevřít a teplota uvnitř začne okamžitě stoupat k padesátce. Přesně takové drama prožilo v sobotu večer více než 600 cestujících na severu Německa v mezinárodním spoji mířícím do Prahy, konstatoval server bz-berlin.de.
K incidentu došlo v braniborském okrese Prignitz. Souprava Českých drah, kterou však na německém území provozoval tamní národní dopravce Deutsche Bahn (DB), zůstala bezvládně stát poté, co během silné bouřky spadl strom na trakční vedení. Vlak okamžitě přišel o napájení, což v praxi znamenalo kolaps klimatizačního systému. Podle okresního velitele hasičů Christiana Reisingera teploty uvnitř vagonů rychle vyšplhaly na 40 stupňů Celsia, regionální list Märkische Allgemeine hovořil dokonce až o vražedných 50 stupních.
Záchranné složky musely prosekávat cestu padlými stromy, aby se k vlaku vůbec dostaly. Hasiči následně evakuovali prioritně děti, těhotné ženy a seniory. Bez proudu selhala klimatizace a dveře zůstaly zamčené. Zásahové jednotky dveře otevřely a musely kvůli tomu i řezat stromy. Teprve před jedenáctou hodinou večer dorazila dieselová lokomotiva, která vlak odtáhla do Karstädtu, kde lidé přečkali noc v nouzovém přístřeší místní sportovní haly. Do Prahy se zbytek cestujících dostal až v neděli náhradními spoji.
Psali jsme
RegioJet odtajnil letní kartu v čele s makovým cheesecakem a indickým kari. Jenže zatímco jedni jásají nad jídlem za pár korun…
„Definice pekla.“ Internet zaplavila vlna kritiky a ironie
Jakmile se zpráva objevila na veřejnosti, na internetu se okamžitě strhla divoká diskuse. Podívali jsme se na některé z nich. Stovky lidí začaly řešit nejen samotný zásah, ale především moderní konstrukci vagonů, které při výpadku proudu neumožňují jakékoliv větrání. Pro řadu diskutujících se situace stala symbolem selhání moderních technologií. „Definice pekla,“ komentovala situaci stručně jedna z uživatelek.
Řada komentářů mířila na inženýry a projektanty, kteří v zájmu aerodynamiky a rychlosti (vlaky na této trase jezdí až 230 km/h) montují okna napevno. „Lidstvo 21. století přišlo s úžasným vynálezem zvaným klimatizace. Kolektivní inteligence shledala, že není třeba už vyrabet a montovat okna do vlaku, která lze otevřít, protože to už nikdy nebude třeba,“ rýpnul si ironicky jeden z cestovatelů. Další se k němu přidal s varováním: „Až jim cestující vymlátí ve vlaku všechna okna, tak pak teprve se začne hledat, jak tomu zabránit.“
Objevily se dokonce i hlasy, které volaly po radikálním řešení přímo na místě. „Myslím, že v takovém případě bych si snad riskla pokutu a prostě okno rozbila. 40–50 stupňů, to je katastrofa,“ napsala jedna z diskutujících.
Psali jsme
Poté, co redakce RAILTARGET vynesla na světlo případ ženy, kterou revizor v metru „osekal“ o tisícovku i s platným lístkem, protrhla…
Spor o český nepořádek versus německé předpisy
Nemalá část debaty se zvrhla v tradiční obviňování dopravců. Mnoho lidí automaticky bez čtení textu začalo nadávat na České dráhy. Zkušenější diskutující však okamžitě upozornili, že souprava sice patřila ČD, ale na německém území kompletně podléhala správě a personálu Deutsche Bahn. „Na německém území spadl německý strom na německé trakční vedení... Německá posádka neumožnila převážně německým cestujícím vystoupit, protože předpisy. Ale v diskuzi se nadává na typicky český bordel,“ zastal se českého dopravce jeden z komentujících.
Nostalgie po Trabantech
Diskusí proběhla také silná vlna nostalgie a srovnávání s minulostí. Starší ročníky upozorňovaly na to, že dnešní generace je příliš rozmazlená. „V 80. letech jsme trpěli ve vlaku nebo v autobuse bez klimatizace a byli šťastní, že můžeme někam jet,“ vzpomínal jeden z pamětníků. Další se přidal s historkou, jak s rodiči cestoval „za totáče“ zavřený v Trabantu bez klimatizace až do Jugoslávie, protože matka nesnášela průvan, a v autě bylo běžně padesát stupňů. Ostatní mu však rychle oponovali s tím, že v Trabantu šlo na rozdíl od moderního vlaku alespoň stáhnout okénko.