_2.jpg)
foto: Wikimedia Commons / Public Domain /Viadukt přes údolí Libochovky, místo nehody
Zmatek v předpisech, přetížená trať a osudové sekundy, které rozhodly o tragédii. V prosinci 1970 se u Řikonína po sérii neuvěřitelných lidských chyb zřítily vozy mezinárodního rychlíku do hlubokého údolí, další vagon přitom zůstal viset pouhých deset centimetrů od okraje propasti.
Publicista Jaroslav Mareš na YouTube kanálu Badatele.net detailně rozkrývá mrazivé pozadí rána, kdy systém fatálně selhal a pravdu o chaosu na kolejích se tehdejší režim pokusil zamést pod koberec a hodit čistě na unavené zaměstnance. Mareš se vydává po stopách jednoho z tragických neštěstí v historii naší železnice. Rozkrývá také mýty o příčinách, které se usadily ve veřejném mínění. Zmíněnou nehodou byla ta u viaduktu u Řikonína z 11.12.1970.
Viadukt u Řikonína: Co se stalo?
K tragédii přispělo především nedostatečné technické zabezpečení frekventované trati z Brna do Prahy, kde kontrola provozu zcela závisela na lidském faktoru. Osudného rána po sedmé hodině zůstal kvůli zaplněnému nádraží v nedalekém Tišnově stát jeden z nákladních vlaků u vjezdu do stanice Řikonín, přičemž jeho konec zasahoval až na viadukt. Tam do něj kvůli chybě hláskařky z Níhova, která na daném úseku po telefonické domluvě pouštěla vlaky, narazila zezadu osamocená lokomotiva vracející se do depa, kvůli čemuž osm vagonů z nákladní soupravy „poskočilo“ k vedlejší koleji. Po ní přitom v protisměru zrovna přijížděl Ex 57 Pannonia. Výpravčí v Řikoníně měl 45 sekund na to, aby rychlík zastavil. Neučinil tak.
Následky byly děsivé. Po srážce se dva vozy expresu utrhly a zřítily se z 36 metrů vysokého viaduktu do údolí říčky Libochovky. Zahynulo 31 cestujících, převážně polských turistů vracejících se z dovolené v Československu. Třetí vůz dělilo podle vyprávění pamětníků od pádu z viaduktu jen pár centimetrů.
„Štěstí bylo, že se ty dva vagony odtrhly a nestrhly s sebou do hlubin i zbylých devět plně obsazených vozů. Třetí stál deset centimetrů od hrany mostu, jen těsně nespadl,“ vzpomínal jeden ze svědků neštěstí v televizním dokumentu Osudové okamžiky, který se tragickou srážkou zabýval. "Jinak by byl případ ještě strašidelnější,“ dodává Mareš.
Psali jsme
Představte si, že máte v telefonu platnou jízdenku, ale revizor si prostě ‚vymyslí‘ jiný čas kontroly, aby vás mohl pokutovat. Přesně to se stalo…
Lidský faktor nebo systémové chyby? Příčiny tragédie
Samotná železnice 70. let byla extrémně přetížená. Podle Mareše byla daná trať uměle rozdělena na více úseků, aby se zvýšila její kapacita – ovšem bez skutečného prodloužení bezpečné vzdálenosti. Na tuto systémovou chybu pak navázala série fatálních selhání jednotlivců.
Ve chvíli, kdy se z dálky ozval zvuk blížícího se stroje, strojvedoucí nákladního vlaku 4094 sice vyslal pomocníka, aby zkontroloval situaci vzadu, ale ten později tvrdil, že kvůli špatné viditelnosti nemohl včas reagovat. Návěst „Stůj, zastavte všemi prostředky“ pro přijíždějící lokomotivu použita nebyla.
Roli sehrála i rychlost samotné lokomotivy 900. Její strojvedoucí se chtěl co nejrychleji vrátit do Brna. Dostala status samostatně jedoucího lokomotivního vlaku. Díky tomu měla povolenu mnohem vyšší traťovou rychlost než běžné nákladní soupravy. Strojvedoucí spěchal do depa, což se následně ukázalo jako další osudový součinitel. Rychlík Ex 57 Pannonia měl navíc 20minutové zpoždění, takže by se za normálních okolností v kritickém úseku vůbec nenacházel.
Psali jsme
Dieselový rychlovlak Fliegender Hamburger, který začal jezdit mezi Berlínem a Hamburkem v roce 1933, způsobil v tehdejší Evropě technologický…
Vada socialistického systému: „Příčina je jasná “
Mareš k tomu dodává, že po nehodě následovala typická reakce tehdejšího aparátu: „Každý se snažil vyvinit.“ Výpovědi strojvedoucích, pomocníků, výpravčích i hláskařky se často rozcházely. Objevovaly se drobné nesrovnalosti, které samy o sobě nemusely být zásadní, ale dohromady tvořily další klíčový prvek tragédie. Jak Mareš poznamenal, „byl to takový socialistický bordýlek“.
Trať zabezpečená pouze telefonickým dorozumíváním, hláskařka sloužící první samostatnou směnu, nepravidelnost v dopravě a časová tíseň. To byly články řetězu, na jehož konci byla nehoda, která se počtem obětí řadí k nejtragičtějším u nás.
Zdroje: Česká televize, Železničář, ČT24, Seznam Zprávy, Badatele.net