foto: strojvedouci.com / public domain/ilustrativní
Devět let sloužil u Policie ČR, pak přišel zlom. Opustil výsluhy, jistotu i uniformu a přesedlal rovnou do kabiny strojvedoucího. Dnes říká, že mu tahle změna zachránila chuť do práce i životní balanc.
Občas potkáte člověka, který vám překope představu o tom, jak má vypadat kariérní změna. Žádné chození kolem horké kaše, žádné stížnosti na osud. Prostě to vezme za jiný konec. Třeba jako Petr – třicetiletý sympaťák, který po devíti letech u Policie ČR zabalil služební čepici a přesedlal rovnou za pult strojvedoucího. Původně dával pokuty a řešil hospodské roztržky. Dnes tahá osobáky a užívá si to. „Tak jsem ho vyzpovídal. Bez zbytečné korektnosti, bez uhlazování. Tak, jak to máme rádi," zahajuje rozhovor redaktor na webu strojvedouci.com.
Psali jsme
Co se skrývá za čelním sklem lokomotivy? Otec a syn Danišovi, dva strojvedoucí s desetiletími zkušeností, odhalují drsnou realitu -…
Petr přešel od Policie rovnou k dráze. Proč zrovna tahle změna, zajímá moderátora.
„Během zásahů u železnice jsem si začal všímat věcí jinak. Fascinovala mě technika. Zkontaktoval jsem kámoše ze základky, který už pár let jezdí a vyptal jsem se ho na všechno: výcvik, peníze, směny, praxi. Překvapilo mě, že nemusím mít žádnou speciální školu. Stačí kurz, který mi navíc platí a během kterého už beru výplatu. No neber to,” popisuje své zkušenosti.
„Měl jsem odslouženo devět let, doma malý dítě, manželku… A už mě nelákalo řešit opilce ve tři ráno. Kouzlo výslužby vyprchalo, přibylo riziko a nejistota. Nikdo mě nepřemlouval, abych zůstal. Naopak – při výpovědi mi řekli, že mi nic lepšího nabídnout nemůžou. Tak jsem prostě šel,” vzpomíná na dobu, kdy opustil policii definitivně a co bylo motivem.
Psali jsme
Ministerstvo dopravy a Drážní úřad rozjíždějí další kolo průzkumu mezi strojvedoucími. Navazují tak na úspěšnou akci z roku 2022, jejíž…
Co Petra překvapilo po nástupu na dráhu?
„Rozhodně pestrost. Není to jen o mačkání tlačítek, jak si lidi myslí. Baví mě ta samostatnost. Nikdo mi nestojí za zády, nikdo do mě nerýpe. Směny jsou podobné jako u Policie, ale psychicky je to jinde,” uvedl. A škola? Zvládl jsi to jako nováček bez železniční minulosti? Ptá se dál redaktor. „Ano. Bavilo mě to. Možná i díky tomu, že jsem věděl, do čeho jdu. Měl jsem kolem sebe fajn lidi a výuku jsem si dal tak trochu jako výzvu. Nebyl jsi „ten policajt, co si hraje na fíru“? Zaznělo v další otázce. „Vůbec ne. Žádná šikana, žádný dávání najevo, že jsem zelenáč. Až na jednoho instruktora, co mě trochu griloval – ale ten byl jen přísný, ne zlý," ukončuje svá slova.
Z uniformy do uniformy, ale s úplně jiným pocitem. Petr ukazuje, že změnit směr kariéry není selhání. Je to odvaha. A hlavně, že železnice není jen pro „děti z nádražáckých rodin“. Když víš, co chceš, není pozdě začít znovu. Ani ve třiceti. Ani po letech u státní správy, uzavírá svoji osobitou výpověď.