„Ujel mi vlak? V pohodě, přespím a jdu na pivo,“ žertuje oceňovaný železniční spisovatel Rudiš

„Železnice je životní styl, nejen způsob přepravy,“ říká spisovatel Jaroslav Rudiš. Autor knihy Návod k použití železnice popisuje, proč ho vlaková cesta dokáže inspirovat k psaní a jak jídelní vozy a výhledy z oken tvoří nezapomenutelné zážitky. Jak vidí budoucnost českých tratí a co radí při zpoždění?

Známý „železniční člověk“ Jaroslav Rudiš český spisovatel, dramatik, scenárista a novinář, který má zálibu v cestování vlakem a železnici se rozpovídal na téma železničního prostředí. Cesta z Prahy do Berlína prý je zavedla nejen na krásné, a pro Rudiše známé tratě, ale také k širšímu zamyšlení nad tím, jak je železnice součástí nejen jeho osobního, ale i profesního života, jak uvádí magazín Železničář. 

Rudiš: Železnice jako životní styl

Rudiš přiznává, že vlak je pro něj nezbytnou součástí života, jak pracovního, tak soukromého. „Já jsem navíc velmi praktický železniční člověk, vím, jak sehnat jízdenky co nejlevněji i do první třídy, mám všechny možné slevové karty, takže mě to ani neruinuje,“ řekl již dříve v rozhovoru. 

Ačkoliv má auto, nikdy by s ním nejel na delší vzdálenosti, protože to pro něj znamená spíše stres než pohodlnou cestu. "Nerad jezdím po dálnicích. Vlakem je to jiný zážitek," říká, a vypráví o tom, jak pro něj jízda vlakem představuje čas a místo, kde si užívá.  

Jeho knihy, zejména Winterbergova poslední cesta a Návod k použití železnice, vznikaly ve vlaku a Rudiš sám přiznává, že právě jízda vlakem mu dává prostor nejen pro psaní, ale i pro nové myšlenky a inspirace.

Krása a historie českých tratí

Rudiš si často vybírá nejen nejrychlejší, ale i nejzajímavější trasy, říká. "Například, i když je cesta z Berlína do Hamburku vlakem ICE rychlejší, já si často vyberu klasické EuroCity. Nejde o rychlost, ale o zážitek," vysvětluje. A to nejen díky panoramatickým výhledům, které nabízejí vlakové trasy vedoucí podél řeky Labe, ale i kvůli kultuře jídelního vozu, která pro něj představuje nezapomenutelný zážitek. "Jídelní vůz má v Německu obrovský zvuk, znám několik lidí, kteří na něj jedou cíleně. Je to opravdový zážitek," říká s úsměvem Rudiš, který žije z větší části v Německu.

Pro Rudiše není čas na cestách nikdy ztracený. "Když přijedu o půl hodiny později, je to vlastně plusový čas, který mám pro sebe," přiznává. Ať už jde o chvíle, kdy se dívá z okna, přemýšlí nebo si zdřímne, každý okamžik na železnici je pro něj cenný.

 

 

 

Bahnzeit in Praha hl.n.#bahnzeit pic.twitter.com/h735982oub

— Jaroslav Rudiš (@jaroslavrudis) November 18, 2024

 

 

 

 

Česká železnice v evropském kontextu

Při svém životě v Německu má Rudiš jistý odstup od české politiky i železnice, což mu dává nadhled a nový pohled na domácí dráhy. "Pro Němce je cesta do Prahy vlakem spojená s jednou z nejkrásnějších evropských tras, z Drážďan přes Děčín až do Prahy," vzpomíná Rudiš, který si tuto trasu oblíbí právě pro její nádherné výhledy na řeku a okolní krajinu. "Lidé si na vlaku často fotí krajinu, cíleně sedají na stranu směrem k řece, aby měli nejlepší výhled."

Česká železnice pro něj představuje jedinečnou atmosféru, která je srovnatelná s trasami kolem Rýna, a to nejen díky krajině, ale i díky kvalitě služeb. "Jídelní vůz s českým řízkem a čepovaným pivem je tím, co dělá zážitek z jízdy opravdu výjimečným," vysvětluje.

Během rozhovoru se vlak dostal do zastávky Ústí nad Labem, kde se část osazenstva jídelního vozu zvedá k výstupu a Jaroslava zdraví. „To je paní Julie z germanistiky místní univerzity, má seminář o mé literatuře. A taky tu je štamgastem, stejně jako spousta dalších lidí, kteří pendlují mezi Ústím, Prahou a Německem, takže se tu už navzájem známe…,“ říká.

Modernizace a budoucnost české železnice

Rudiš však nezůstává pouze u nostalgie. Vidí i velkou potřebu modernizace. "Je třeba posílit kapacity některých tras. Vlaky v turistické sezóně už začínají být na hraně kapacity, a to je problém," varuje. Přesto je optimistou. "Železnice přežije. Modernizace infrastruktury a navýšení nabídky jde cestou vpřed."

Dává příklad z Berlína, kde se zvýšila frekvence vlaků na některých linkách, což vedlo k rychlému nárůstu počtu cestujících. A stejně tak věří, že modernizace železniční sítě v Česku, včetně elektrifikace tratí a zlepšení konkurenceschopnosti vůči automobilové dopravě, má velkou budoucnost.

Došlo také na otázku zpoždění, kde Rudiš doporučuje zachovat rozum a mít nadhled. „Opravdu. dvacet minut, půl hodiny, nakonec ani ta hodina zpoždění v lidském životě nic neznamená. Naopak by to člověk měl zkusit přetavit v něco pozitivního. Oukej, najednou mám o hodinu víc sám pro sebe. Když mi to ujede z Norimberku do Berlína, pojedu dalším, vydám se oklikou, v nejhorším případě bych přespal a šel tam na pivo. Což je vlastně taky dobré řešení,“ říká.

Česká železnice ve světě

"Pokud jde o veřejnou dopravu, měli bychom se více inspirovat Rakouskem," říká Rudiš. V Rakousku existuje model Klimaticket, který umožňuje cestování veškerou veřejnou dopravou za cenu 1 095 eur. Tento systém, který platí na vlaky, městskou dopravu i dálkové autobusy, by mohl podle Rudiše být inspirací pro Českou republiku.

Rudiš zdůrazňuje, že je důležité podporovat veřejnou dopravu jako alternativu k automobilům a létání, které považuje za neudržitelné z hlediska ekologie.

Budoucnost železnice a znovuotevření hranic

Při jízdě vlakem z Berlína do Lomnice nad Popelkou, z jednoho z nejmodernějších evropských nádraží na malebnou stanici lokální dráhy, Rudiš vypráví o tom, jak se dnes stále více probíhá diskuze o reaktivaci zrušených lokálních tratí. "Systém přežije. Možná se to bude modernizovat a posouvat, ale železnice bude pořád existovat. To je její síla," říká.

V tuto chvíli vlak projíždí krásnou krajinnou scenérií, a Jaroslav Rudiš se opět zamýšlí nad tím, jak je železnice nejen cestou, ale i součástí našich životů. Ať už jde o jízdu, kterou si užíváme, nebo o širší pohled na to, co železnice může nabídnout naší společnosti.

Zdroj: Železničář