foto: Wikimedia Commons CC BY-SA 4.0/Vzpomínková akce k uctění památky sira Nicholase Wintona
Žila s ním v jedné domácnosti desítky let, přesto vůbec netušila, koho má vedle sebe v posteli. Když Grete Wintonová v roce 1988 vlezla na zaprášenou půdu, aby udělala běžný úklid, narazila na starý kufr. Jeho obsah jí vyrazil dech a rozplakal celý svět.
Pád meziválečného uspořádání
30. léta 20. století spějí ke svému konci a střední Evropou zmítá zmatek a nejistota. Od roku 1933, kdy se moci v Německu chopil Hitler, jdou věci od 10 k 5. Po nástupu k moci Hitler zahajuje rozsáhlé programy s cílem resuscitovat německou ekonomiku, která od konce 1. světové války paběrkuje, zatočit s inflací a nezaměstnaností a obnovit slávu německé armády, jejíž kapacita a schopnosti jsou značně omezeny v souladu s podmínkami dohodnutými ve Versailles po skončení 1. světové války. Zároveň Hitlerův nacistický režim nemilosrdně pronásleduje oponenty a perzekuuje ty, jež považuje za méněcenné. Důkazem toho je vyhlášení Norimberských zákonů v září roku 1935.
Psali jsme
Představte si, že máte v telefonu platnou jízdenku, ale revizor si prostě ‚vymyslí‘ jiný čas kontroly, aby vás mohl pokutovat. Přesně to se stalo…
Tento soubor právních norem, který mj. zbavuje Židy německého občanství a zakazuje sňatky mezi Židy a Němci, má jasný cíl: Izolovat Židy, postupně je vypudit ze společnosti a připravit tak půdu pro další zvěrstva, která nacistický režim chystá. Na mezinárodním poli poprvé zhoustne atmosféra v roce 1936, kdy dochází k remilitarizaci Porýní. Vysláním Wehrmachtu do této průmyslově velmi významné oblasti dává Hitler ostatním evropským zemím zcela jasně najevo, že se meziválečným pořádkem, jež byl ustanoven na Pařížské mírové konferenci, nehodlá řídit. Navzdory tomuto bezprecedentnímu kroku se demokratické evropské velmoci v čele s Velkou Británií a Francií zmohou jen na velmi chabou reakci.
.jpg "Tabulka ke klasifikaci rasy podle Norimberských zákonů")
Česko-Slovensko v problémech
Svůj záměr vybudovat v Evropě nový řád Hitler znovu potvrdí v roce 1938, kdy nejprve obsadí bez boje Rakousko a následně i československé Sudety. Právě obsazení Sudet vyvolá v Československu rozsáhlou krizi. Země bude hledat novou hlavu státu, jelikož dosavadní prezident Beneš, který je pod ztrátou Sudet výraznou měrou podepsaný, místo řešení nastalé situace zvolí pro sebe jednodušší cestu, když abdikuje a uteče ze země. Náhradu najde země v Emilu Háchovi, člověku, který paradoxně až do poslední chvíle doufal, že se prezidentem nikdy nestane. Československem navíc cloumá uprchlická krize způsobená úprkem československých občanů ze Sudet. Aby toho nebylo málo, v československé společnosti frustrované nedávnými událostmi sílí fašizující tendence.
Psali jsme
Bizarní kříženec vlaku, autobusu a tramvaje, který se řídí z věže na střeše a vedle něj zelená parní lokomotiva. Olomouc v sobotu…
Česko-Slovensko (pozn.: pro lepší pochopení doplníme, že 23. 11. 1938 došlo ke změně názvu státu z Československa na Česko-Slovensko) v roce 1938 zkrátka není místem, v němž by člověk toužící po klidu a stabilitě chtěl žít. Se zajištěním alespoň částečně únosných životních podmínek pro uprchlíky pomáhá česko-slovenským úřadům i mnoho dobrovolníků z celé řady zemí. Jedním z nich je i Martin Blake pracující pro British Committee for Refugees from Czechoslovakia (pozn.: Britský výbor pro uprchlíky z Československa). Ten je z místy až zoufalé situace v Česko-Slovensku nešťastný, a tak s vědomím, že každá ruka je dobrá, požádá svého dobrého známého Nicholase Wintona, zda by se nechtěl do dobrovolnických akcí v Česko-Slovensku zapojit.
Winton má podobně jako Blake velmi silné sociální cítění, a tak nemůže žádost o pomoc odmítnout. Nicholas Winton je úspěšným burzovním makléřem sympatizujícím s levicově liberálními a humanitárními postoji. Sám si je dobře vědom nebezpečí, které nacismus a fašismus představují pro celý svět. Navíc je potomkem německo-židovských emigrantů, což u něj vyvolává o to větší soucit s Židy pronásledovanými Hitlerovým režimem. Nicholas Winton se tak rozhoduje zrušit již naplánovanou lyžařskou dovolenou ve Švýcarsku a vydává se do Česko-Slovenska. Winton přijíždí do Prahy vlakem v prosinci roku 1938 a téměř okamžitě se střetává tváří v tvář s trýznivou realitou.
_in_1938_by_the_Associated_Press(1).jpg "Sir Nicholas Winton")
Nezbývá moc času
Winton opakovaně navštěvuje uprchlické tábory, kde jeho pozornost, a především soucit vyvolají děti žijící v nuzných podmínkách bez škol a perspektivy. Winton si navíc velmi dobře uvědomuje, co dětem především židovského původu hrozí v případě, že Česko-Slovensko obsadí Německo, což se zdá být jen otázkou času. Tato zkušenost vyvolá ve Wintonovi nepopsatelnou touhu těm dětem pomoci. Teď ovšem vymyslet jak. Inspirací je pro Wintona již fungující model dětských vlakových transportů přepravujících židovské děti z Německa a Rakouska, kde jim hrozí bezprostřední nebezpečí, do Velké Británie. Takto se podaří zachránit přibližně 10 000 dětí.
Psali jsme
Šumperk otevírá brány svého nejstřeženějšího a bizárního tajemství z dob studené války. Přímo pod školní tělocvičnou se ukrývá přísně…
Zásadní roli v jeho úvahách sehraje setkání s humanitární pracovnicí a ekonomkou Doreen Warrinerovou, která Wintonovi detailněji objasní fungování britských záchranných struktur a upozorní jej na jejich limity. Samotná Warrinerová spolu se svým kolegou Trevorem Chadwickem zajistí letecký transport několika židovských dětí z Prahy do Spojeného království. Winton si uvědomuje, že se čas krátí, a tak musí učinit co nejrychlejší rozhodnutí. Je přece jen otázkou času, než Němci obsadí Česko-Slovensko a znemožní uzavřením železničních tratí přepravu dětí. Winton navíc ví, že britská vláda je ochotna přijímat židovské děti z kontinentální Evropy, ale žádná organizace zajišťující jejich transport z Česko-Slovenska do bezpečí neexistuje.
Psali jsme
Spor o údajnou nedovolenou veřejnou podporu pro České dráhy, který se táhne už od roku 2015, dopadl v neprospěch RegioJetu. Ten odmítá interpretaci…
Winton se rozhoduje konat
Především kvůli akutnímu nedostatku času se Winton rozhoduje jednat na vlastní pěst a bez oficiálního vládního mandátu. Vzhledem k její vysoké kapacitě se rozhoduje využít pro tyto transporty železnici. To je možné jen díky tomu, že nacisté zatím neznemožnili jízdu těchto transportních vlaků po evropské železniční síti. To se ovšem každým dnem může změnit. Winton tak nezahálí a zřizuje si v Praze ve svém hotelu na Václavském náměstí značně improvizovanou kancelář, kde spolu se svými spolupracovníky přijímá rodiče, kteří přihlašují své děti do transportů. Na základě obdržených informací sestavuje Winton seznamy dětí, které obsahují jejich jména, data narození, fotografie a další základní informace.
Samotné přihlašování dětí do transportů je často velmi emotivní událostí. Není divu, vždyť rodiče přicházejí do Wintonovy kanceláře s vědomím, že pokud vše dobře dopadne, půjdou zanedlouho se svými dětmi na pražské Wilsonovo nádraží, kde uvidí své děti dost možná naposledy. Jen uvědomění si faktu, že to nejlepší, co pro své děti mohou udělat, je poslat je co možná nejdále od sebe, je pro milující rodiče přinejmenším skličující. Po shromáždění žádostí se Winton neprodleně vrací do Londýna, kde jej čeká vyřizování potřebné administrativy a shánění pěstounských rodin. V jeho práci v Praze bude pokračovat nám již známý Trevor Chadwick, který je s Wintonem ve stálém kontaktu.
První transport odjíždí
K hledání pěstounských rodin se rozhodne využít britský tisk, v němž publikuje fotografie jednotlivých dětí. Tento inovativní přístup přinese kýžený úspěch. Neméně důležité je i zajištění financování jednotlivých transportů a obstarání záruky ve výši 50 liber na dítě, kterou požadovala britská vláda na financování případného odjezdu dětí z Velké Británie. V březnu jsou všechny administrativní překážky zdárně zdolány a zbývá už jen jediné, přejít k vlastnímu provedení transportů. Je 14. 3. 1939 a na Wilsonově nádraží se to neobyčejně hemží dětmi doprovázenými rodiči. Atmosféra je místy až nepopsatelná. Radost se mísí se smutkem, úleva se strachem a obava s nadějí. Tváře střídavě zaplavuje úsměv a pláč.
Čas je neúprosný. Děti musí co nejrychleji nastoupit do vlaku a vydat se na cestu. Ještě se rychle nahrnout k okénku a zamávat rodičům, kteří se snaží svůj smutek překrýt nucenými úsměvy. Nepotrvá dlouho a vlak se dá do pohybu. Rodičům nezbývá než jít domů a modlit se za bezpečný a bezproblémový průběh cesty. Je jen dílem náhody nebo možná pouhou shodou okolností, že v tentýž den odpoledne nasedne v Praze do vlaku i prezident Emil Hácha, který vyrazí na cestu do Německa. Jen stěží může tušit, že jej čeká několikahodinová hádka s Hitlerem, během níž ve své marné snaze hájit svou zemi prodělá infarkt, a že jej druhý den bude na Pražském hradu vítat Hitler v nově zřízeném Protektorátu Čechy a Morava.
Zachránce stovek životů
Navzdory tomu bude v následujících měsících z pražského nádraží vypraveno dalších 7 transportů. Celkem tak bude zachráněno 669 dětí. Se stále houstnoucí atmosférou se zájem o transporty bude zvyšovat. Devátý vlak má odjet 1. září 1939. K tomu ale nedojde v důsledku německého útoku na Polsko a následnému vyhlášení války Velkou Británií a Francií Německu. Většina z přibližně 250 dětí, jež měl tento transport dopravit do bezpečí, zahyne v koncentračních táborech. Organizace dalších transportů už nepřipadá v úvahu, a tak Wintonova hrdinská mise dospěje ke svému konci. Bezprostředně po 2. světové válce nebude Winton na svou úžasnou práci nikterak poukazovat.
Do povědomí širší veřejnosti se tento Wintonův hrdinský čin dostane až v roce 1988, kdy dojde v pořadu BBC That’s life k dojemnému setkání Nicholase Wintona s dětmi (pozn.: nyní už dospělými), kterým svým konáním zachránil život. Následně je Wintonova činnost náležitě oceněna. Je povýšen do šlechtického stavu královnou Alžbětou II, je jmenován čestným občanem Prahy, český prezident Václav Havel jej vyznamená řádem T. G. Masaryka, je po něm pojmenována planetka (19384) Winton objevená na jihočeské Observatoři Kleť a na jeho počest je vybudována celá řada památníků včetně sochy na pražském Wilsonově nádraží. Sir Nicholas Winton zemře 1. července 2015 ve věku požehnaných 106 let.
Video: