„To museli čekat rok?“ Lidé cupují policii. Muže z Ústí nad Orlicí ztotožnil net za pár dní

Dvanáct měsíců marného pátrání vs. pár dní na internetu. Kriminalisté konečně znají totožnost muže, který loni zahynul pod vlakem v Ústí nad Orlicí. Stačila k tomu jedna veřejná výzva. Internet ale místo potlesku posílá policii drsný vzkaz: Proč to trvalo tak dlouho?

Kriminalisté po dvanácti měsících mravenčí práce konečně znají jméno muže, který loni tragicky zahynul pod koly vlaku v Ústí nad Orlicí. Stačila k tomu jedna cílená výzva a pár dní pomoci od veřejnosti. Zatímco policie slaví úspěch, internetová diskuse vře: Jak je možné, že mrtvý muž nikomu nechyběl? A proč policie s prosbou o pomoc čekala tak dlouho?

K tragickému střetu s vlakem došlo téměř přesně před rokem. Oběť u sebe neměla žádné doklady a identifikace se zdála být neřešitelným oříškem. Policie se dlouhé měsíce snažila muže ztotožnit vlastními silami, ale marně. Zlom přišel až počátkem tohoto týdne, kdy vyšetřovatelé zveřejnili detaily, které měly „promluvit“ k paměti svědků, uvedl server Novinky.cz. 

Muže, kterého srazil vlak: Specifické tetování a šatník

Klíčem k identitě bylo především specifické, amatérsky provedené tetování. Kromě něj policie popsala i oblečení, které měl muž v osudný den na sobě – od zelené mikiny značky Bekkin až po trekové boty. „Na základě zveřejněného příspěvku se nám podařilo neznámého muže ztotožnit, děkujeme lidem za pomoc,“ potvrdila v pátek policejní mluvčí Markéta Janovská. Policie však z úcty k rodině i kvůli povaze případu konkrétní jméno nezveřejnila.

Internet v šoku: Nikomu nechyběl?

Pod článkem se okamžitě rozhořela bouřlivá diskuse, která odhaluje mrazivou realitu dnešní společnosti. Lidi nejvíce šokoval fakt, že muž dokázal být „bezejmenný“ celý rok. „Ten člověk rok nikomu nechyběl. Nikdo ho nehledal, nikdo nešel na policii, že se Franta neobjevil doma,“ povzdechla si v diskusi paní Zuzana s tím, že muž zřejmě neměl žádné zázemí. Někteří diskutující byli mnohem ostřejší a naráželi na „kriminálnickou“ vizáž oběti. „Zřejmě nebylo čím se chlubit a pro někoho nejspíše úleva,“ napsal bez obalu pan Radek, čímž vyvolal vlnu kritiky za nedostatek empatie.

Velká část čtenářů se ale pustila do samotných vyšetřovatelů. Padaly otázky, proč policie mrhala penězi daňových poplatníků a rok „pátrala na vlastní pěst“, když veřejnosti stačilo pár dní k rozlousknutí záhady. „To museli čekat rok? Proč se takové výzvy nezveřejní daleko dřív?“ ptali se rozhořčeně lidé v komentářích. „Rok pátrali a nevypátrali a přitom stačilo uveřejnit výzvu. Mohli si ušetřit práci,” píše rozhořčeně další.  „I případní pozůstalí mohli být informováni už dávno,” zlobí se další.

Volání o pomoc, nebo jen nešťastná náhoda?

Případ z Ústí nad Orlicí tak sice končí ztotožněním oběti, ale otevírá mnohem hlubší otázky o tom, jak moc jsme jako společnost propojení a zda si vůbec všimneme, když někdo z našeho okolí prostě „zmizí“.