1-(1)_2.jpg)
foto: Wikimedia Commons / Public Domain /Východní portál Loučského tunelu
Železniční tunely kousek za Tišnovem se za druhé světové války proměnily v přísně utajovaný podzemní komplex Diana. V nelidských podmínkách tam otročilo přes devět tisíc lidí. Pro nacistické Německo se tam montovala letadla a podle pamětníků vyvíjela i tajná zbraň.
„Dovedete si představit, že takové krásné, jemné jméno jako Diana může být synonymem smrti?“ Těmito mrazivými slovy láká moderátor Martin Dejdar k dalšímu dílu ze seriálu Tajemství železnic. Otvírá tím kapitolu plnou temné historie, která se odehrála v podzemí nedaleko Tišnova.
Pokud jste se vydali vlakem z Brna do Havlíčkova Brodu, hned za Tišňovem jste projeli třemi tunely. Když v roce 1885 tato trať vznikala, žádné podzemní tubusy tu ještě nebyly. O jejich vyhloubení a celkové modernizaci dráhy se rozhodlo až koncem 30. let minulého století.
Stavební práce odstartovaly v roce 1938, jenže pak přišla Mnichovská dohoda. „Doslova přes noc přišla spousta stavebních firem o zakázky,“ vzpomínají pamětníci a pojračují: „Protože lidé v pohraničí naráz přišli o práci, byly volné dělnické kapacity nasazeny právě na tišňovskou trať. Ve stavbě se pokračovalo i za okupace, kdy z Berlína dorazil striktní rozkaz vybudovat tunely širší a trať rovnou dvojkolejnou”.
Továrna Diana: Místo vlaků zbrojní výroba Třetí říše
Zlom nastal v roce 1942, kdy nacisté veškeré civilní práce na železnici zastavili ve prospěch válečného průmyslu. Když pak spojenecké nálety v roce 1943 zničily klíčovou německou továrnu Wiener Neustadter Flugzeugwerke, zraky Říše se obrátily k rozestavěné trati u Tišnova. „Ještě tentýž rok se tu objevili muži v německých uniformách, prováděli průzkum a začalo se s budováním továrny Diana v tunelech,“ líčí pamětníci v dokumentu.
Od poloviny roku 1944 už jela podzemní výroba stíhaček Messerschmitt Bf 109 na plné obrátky. Na podzim roku 1944 se dařilo v Dianě vyrobit až 8 stíhaček denně, s blížícím se koncem války produktivita upadala. Poslední letadla opustila továrnu v březnu 1945. V nelidských podmínkách zde bylo nuceně nasazeno přes 9 000 dělníků, kteří pracovali v náročných dvanáctihodinových směnách. Do jednoho tunelu se ke strojům denně mačkaly až dva tisíce lidí najednou.
Diana: Pásová výroba v podzemních patrech
Aby se tisíce dělníků do podzemí vůbec vešly, musel se prostor maximálně využít. „Aby to bylo možné, tak se tam udělalo druhé patro – dřevěnou konstrukcí, dřevěný strop,“ vysvětlují svědci tehdejších událostí. V nejdelším tunelu u Dolních Louček probíhala klasická pásová výroba trupů letadel. „Na začátku byl holý skelet, na konci se kontrolovala vysílačka.“ Druhý tunel naopak dřevěným patrem přepůlen nebyl. Vyráběla se v něm totiž křídla letadel a pro manipulaci s nimi byl zapotřebí maximální volný prostor na výšku, upozorňují dále.
Psali jsme
Dieselový rychlovlak Fliegender Hamburger, který začal jezdit mezi Berlínem a Hamburkem v roce 1933, způsobil v tehdejší Evropě technologický…
Tajná zbraň a tábor na samotě Kutiny
Záhadná a přísně utajovaná činnost probíhala právě v uměle vybudovaném druhém patře tunelu. Mezi dělníky se tehdy „tradovalo, že se tam měla vyvíjet tajná zbraň.“ Podle dochovaných svědectví se v těchto místech „prováděly zkoušky se střelami, které se nápadně podobaly střelám pancéřové munice.“
Lidé, kteří v podzemním komplexu Diana každý den otročili, byli ubytováni v nedalekém pracovním táboře na samotě Kutiny. Po válce se tábor stal internačním pro Němce a pro vojáky Rudé armády, kteří upadli do německého zajetí.
Konec války ale ukázal, že čas začíná opět nahrávat spíše cestování než zbrojení. Výroba stíhaček byla narychlo zastavena a veškeré cenné strojní vybavení z tunelů následně demontovala Rudá armáda, která ho zabavila jako válečnou kořist. Dnes už temnou historii připomínají jen samotné tunely, kterými namísto válečné mašinerie bezstarostně projíždějí běžné vlaky.