foto: Království železnic Žďár /Šukafon, modely vlaků
Vášnivá debata mezi železničními nadšenci na Facebooku se zvrtla v soutěž o nejlepší modely vlaků. Když došlo na Šukafony, jeden z nich nakonec přiznal: „Nejsou moje!“
Jedna nevinná fotka sbírky modelových vlaků odstartovala vášnivou diskuzi mezi železničními nadšenci. V komentářích se rozjelo srovnávání, chlubení i přátelské špičkování.
Diskuze plná sběratelských modelů vlaků a jedné nečekané pravdy
„Když do té vášně, tak nějak "spadneš", každá manželka určitě ocení a podpoří,“ napsal dotyčný ve facebookové skupině a přidal několik fotek impozantní sbírky modelů vlaků. Pod příspěvkem se strhla se lavina. Ostatní se předháněli, kdo má lepší modelovou výbavu vlaků. Ten, kdo ale rozproudil diskusi se ve finále chlubil cizím peřím. „Nejsou ale moje, kdyby byly, tak se asi s nikým nebavím,“ glosoval.
Šukafon: Ikona československé železnice
„Ale na ženy stále platí sbírka motýlů,“ ironizoval další železniční fanda. Ozvala se paní. „Na mě to neplatí,“ pokračovala v nastavené rétorické rovině. A to neměla asi dělat. Dotyčný předeslal, o co přichází. „Preferujete kompletní sbírku všech Šukafonů, nebo jste romantička a trváte na všech sbírce všech 510 Štokrů?“ Otázka, která již zůstala bez odpovědi. Šukafon i Štokr je evidentně hodně oblíbený. „Chci mít do jednoho všechny Šukafony,“ napsal rozhodným tónem Dan.
Šotouši ví, ale laická veřejnost se možná teď podivuje, o čem to hovoříme. „Šukafon“, jinými slovy reálný motorový vůz M152.0. Ten patří k ikonám československé železnice. Navzdory nelichotivým přezdívkám a mnohdy kritizované konstrukci se stal Šukafon neúnavným tahounem na vedlejších tratích. Pamětníci například vzpomínají, jak Šukafon naskočil, když do něho kopl zlostný strojvedoucí.
Přestože byl Šukafon původně navržen pro krátké tratě, nasazení těchto motoráků se rozšířilo na mnohem delší trasy, kde už nebyly ideálním řešením. Přezdívky jako Šukafon, Plevel nebo Skleník naznačují, jak je vnímali cestující. Na druhou stranu, jejich jednoduchost a odolnost z nich učinily nepostradatelné dříče. Nejvíce se ujala přezdívka Orchestrion.
Šukafon, Orchestrion i Plevel: Přezdívky, které znají nejen znalci
Ale když jsme u přezdívek, připomeňme si zde i další originální, s kterými se můžeme v železničním prostředí potkat. Máme zde také Karkulku, Prasátko, Hruvínka, Banány, Bardotku, Ušatou ale také Hašišbednu.
Modely vlaků – koníček, který vás nepustí
Ale pojďme zpět k malým vláčkům, železničním modelům. O vášnivé zálibě své jistě ví Michal Bednář přezdívaný Trainmaniak, který se netají svojí lásku k modelářství. Zájem o železnici mu však neprobudila trať za okny, kterou měl jako dítě, ale ta modelová. „Jako dítě jsem modely vnímal jako hračku. Pak jsem se setkal s kamarádem, který měl blízko k dráze, a začali jsme prozkoumávat železniční svět,“ říká pro Železničář.
Šotouši v akci: Modely vlaků jako životní vášeň
I když to na střední škole vypadalo dle něj nadějně, Michala čekala nečekaná výkolejka. „Studoval jsem výpravčího, ale nakonec jsem se k dráze nedostal. Kytara mě pohltila a dráha šla stranou, včetně modelů vlaků. Vrátil jsem se k nim až po usazení.“
Náhoda mu v tom pomohla. „Jednou jsem hledal něco pod postelí a vytáhl modely vlaků, které jsem uskladnil. Od té chvíle jsem je už nevrátil zpět,“ směje se a vypráví, jak postupně začal zjišťovat, co všechno se v železniční modelařině změnilo. „První zjištění bylo, jak narostly ceny, já žil pořád v relacích z dob NDR. Rychlíkový vagon stával 13 východních marek a najednou jsem zjistil, že lokomotiva stojí 3 tisíce korun, to se mi trochu protočily panenky.“
Na začátku měl k dispozici jen dvě publikace ze 60. let, podle kterých budoval své první kolejiště. „Tehdy jsem měl koleje na dřevotřísce a terén z polystyrenu. V roce 1992 přišla kytara, ale železnice mi nikdy zcela nezmizela z mysli,“ uzavírá své vzpomínky.