Stalinova mrtvá trať: Sibiřské absurdní memento utrpení a zbytečné dřiny

Stalinův sen, vězeňská noční můra. Ano, řeč je o mrtvé trati. Uprostřed nehostinné sibiřské tajgy se nacházejí pozůstatky opuštěné železnice. Vězni gulagů zde budovali téměř 1500 kilometrů dlouhou trať zbytečně. „Mrtvá trať“ mezi Salechardem a Igarkou se nikdy nerozjela, ale její rezavějící koleje a rozpadlé tábory dodnes připomínají hrůzy sovětských pracovních lágrů a absurditu plánů Stalina.

RAILTARGET tentokrát zabrousil do tématu opuštěných železnic. Přenesli jsme se proto v myšlenkách až do daleké Sibiře v Rusku. Do tajgy, do míst, kde se nacházejí pozůstatky opuštěné železnice. U veletoku Jenisej, který ​​je pátým nejdelším říčním systémem na světě, je jen divoká neosídlená tajga, jezírka a nekonečné močály, právě zde se nachází první stopy opuštěné železnice.

Mrtvá trať: Pozůstatky sovětské nesmyslnosti

Jsou to pozůstatky téměř patnáct set kilometrů dlouhé trati z města Salechard na Sibiři do Igarky. Železnici stavěli vězni gulagů v letech 1947 až 1953. Jde o železnici na polárním kruhu na Sibiři, která je zároveň fascinujícím památníkem nesmyslnosti staveb sovětského gulagu. 

Nikdy však nebyla v provozu a dnes se jí neřekne jinak než mrtvá trať. A právě důkladné zmapování pozůstatků železnice a přilehlých táborů gulagů 60. let bylo hlavním cílem našeho článku.

 Problematická Stalinova stavba v podmínkách polární tajgy 

„Na její stavbě se podíleli většinou vězni a vězenkyně sovětských gulagů. Stavbu provázely problémy od samého počátku, zakonzervována a od té doby zůstala netknuta,“ zaznělo v pořadu Mrtvá trať s tím, že v okolí  jsou proto dodnes zachovány zbytky pracovních a kárných táborů, ve kterých byli vězněni lidé, kteří na stavbě železnice pracovali. Utrpení vězňů gulagu na jedné absurdní Stalinově stavbě v podmínkách polární tajgy muselo být obrovské. 

 

"V zimě třeskutý mráz, až minus 50 stupňů, v létě mračna komárů, nedostatek výbavy a potravin, otrocká práce, primitivní technika, násilí, zvůle, smrt. Takové byly každodenní podmínky na této šílené stavbě. V poválečné době bylo již téměř všem ve vedení SSSR jasné, že otrocké práce vězňů ve zkorumpovaném systému  jsou marnotratné a zoufale neefektivní. Jediný Stalin si to neuvědomoval a byl obdobnými stavbami posedlý," konkretizuje autor gulag.online.cz. Otázkou je, co ho vedlo k této touze propojit dvě polární oblasti. Historikové dodnes nevědí. Domnívají se, že mohlo jít o strategické důvody. 

Čili, že se při stavbě používala nejprimitivnější technika je nám už jasné. Tamější stavební atmosféru přibližuje i vyjádření jednoho pamětníka. „Dlouho jsem pracoval ve stavební brigádě. Montovali jsme a ukládali železniční kolej,“ vzpomíná bývalý vězeň Aleksandr Znovský, který dnes žije v Petrohradě tisíce kilometrů. „My jsme to flákali kvůli normám. Celé to byl jeden velký podfuk. Například, aby se zvětšil objem, když se strážní nedíval, házeli jsme do zeminy, kmeny stromů i s větvemi,“ přiznává. „Zkuste ručně ve dvou lidech přepilovat kolejnici. My jsme to tak dělali, strašná práce," vzpomíná na stavbu železnice.

Nemusíme asi zmiňovat, že političtí vězni byli často vystaveni šikaně. „Pracoval jsem v administrativní brigádě, a to je velký rozdíl ve srovnání s brigádami, které pracovaly na trati," pokračuje Lomminadze, který na železnici přišel se šestiletou zkušeností práce v lágrech na železničních stavbách na Dálném východě a v Mongolsku. „Pracovat venku na trase, v podmínkách toho strašného mrazu – půl roku, maximálně rok to může člověk vydržet. Proto ten, kdo zůstal naživu, musel práci nějak „flákat". Dostat se do nemocnice, například. Na společných pracích to bylo moc těžké, a to přesto, že tato stavba ve srovnání s jinými, alespoň dle mých zkušeností, neměla takový vyhlazovací charakter."

Mimořádně těžké podmínky pro stavbu 

Ono ani technické podmínky nebyly příliš přívětivé. Naopak byly mimořádně obtížné, už jen kvůli nedostupnosti a pustotě míst, kudy měla trať vést. Celá trať vede po území trvale zmrzlé půdy, na níž je jasné, že se obtížně buduje cokoli. Díky ní se tedy násep stával nestabilním už v době stavby železnice. Stavělo se narychlo a bez potřebného technického zázemí.  Odborníci proto Stalina už tehdy odrazovali od realizace projektu právě s odkazem na drsné přírodní podmínky. Jak vidíme, moc dobře se jim nevedlo. 

Až po smrti Stalina se stavba železnice přerušila. Ukázalo se totiž, že nemá žádný strategický význam a spojuje jen prakticky neobydlená místa severní Sibiře. Odborníci to zřejmě věděli už za jeho života, ale volné ruce k tomu absurdní stavbu zastavit, měli až po jeho smrti. 

Okolí mrtvé trati je neobydlené

Pro představu trochu informací z místního okolí. Osada Janov Stan je jediné obydlené místo v širokém okolí. Pro lepší představu do nejbližší vesnice je to téměř 200 kilometrů a nutno podotknout, že kdysi to byla jedna z významných zastávek na budované železnici. Dnes je zde pouze meteorologická stanice, která má dva zaměstnance. 

Život uprostřed tajgy na jedné z nejvzdálenějších a nejopuštěnějších meteorologických stanic v Rusku je tvrdý. Zásoby z města se dostávají jen jednou za rok vrtulníkem. Pokud je dostatek vody v řece, občas sem zajde i nějaká loď, říkají. Nestěžují si ale. Ve volném čase chodí prý na lov.

 Člověk je horší než medvěd, zní od místních obyvatel

„Ve městě je život mnohem horší. Nejhorší zvíře je člověk, toho je třeba se bát. Tady není nutné mít strach z medvědů. Vzájemně o sobě víme, my je nerušíme a oni zase neruší nás,“ přiznává Dimitry Ptushkin, vedoucí meterologické stanice a pokračuje ve vyprávění zážitků s medvědy. "Jednou sem jeden medvěd přišel až pod okna. Vylekal ženy a utekl, ale normálně sem neleze. Je to místní medvěd, nestojí, zato ho zabíjet. Přijde místo něj jiný, třeba bláznivý, pomatený a bude to ještě horší. Medvědi jsou jako lidi, každý je jiný a nevíme, co čekat,“ dodal.

Jen pár set metrů od meteorologické stanice stojí pozůstatky rozestaveného mostu přes řeku Turuchanu. Vedle zase rezivějí lokomotivy. Vedle opuštěných lokomotiv, vagónů a kolejí se v tajze nachází třeba i depo a další stavby. 

Zdroj: ČT; Gulag.cz