Špinavé triky silničních dopravců: Proč se vyplatí porušovat zákon? Trh trpí

Názory a komentáře. Silniční doprava u nás už čtvrt století funguje jako „stát ve státě“. Agresivní lobbing vytvořil prostředí, kde se nedodržování pravidel stalo ekonomickou výhodou a bezpečnostní předpisy jsou jen cárem papíru. Zatímco ostatní musí striktně dodržovat každou tunu i minutu, silniční dopravci těží z děravého systému kontrol a směšných pokut. Jak moc je český dopravní trh pokřivený a proč nás vědomé přetěžování kamionů ohrožuje na životech i peněženkách?

Nerovný boj: Silnice versus ostatní

Silniční doprava se u nás stala něčím, co má už přes 25 let vyšší moc než ministerstvo dopravy, které by mělo udržovat a hlídat dopravní trh, co má na starost. Nicméně až donedávna tomu tak nebylo. Agresivní lobbing pomáhal křivit dopravní trh natolik, že oprava bude na hodně dlouhou trať. Je potřeba být důsledný, protože celkový přístup silniční dopravy k pravidlům, bezpečnosti včetně silničního provozu a životům lidí je zcela lhostejný včetně přístupu k zaměstnancům a řidičům. Existují důležitá pravidla, která jsou pro silnici zásadní.

Ekonomika nepoctivosti: Když se pokuta vyplatí

Díky nastavenému systému pro silniční dopravce a malému počtu kontrol kvůli nízké kapacitě kontrolních orgánů je stále ekonomické nastavená pravidla porušovat. Abychom tomu celému systému porozuměli, je nutné se na to podívat do detailů a zaměřit se na to nejdůležitější. Tedy zvýhodňování silnice vůči ostatním dopravním módům a vůči hlavnímu konkurentovi – tedy železnici. Lodní dopravu v českém měřítku jako přímého konkurenta považovat nelze, protože se soustředí jen na určité komodity a v procentech objemu přeprav nezaujímá ani jedno procento. Tedy zcela zanedbatelné. Ačkoliv samozřejmě svoje místo v rámci dopravní agendy také jistě má a zapomínat se na ni nesmí.

Mezi nejdůležitější nařízení a předpisy patří AETR, (Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě) nyní Nařízení č.561/2006 o povinných přestávkách a době jízdy. ,,Tento rok budeme mít dvacáté výročí zákazu týdenní doby odpočinku v kabinách vozidel. A deváté výročí rozsudku Soudního dvora EU, který to potvrdil. 17 let od schválení pravidel na které taky každý kašle.“  Přitom je to v zájmu všech, aby i pracovní podmínky nebyly ve stylu vykořisťování a dalo se postupovat s dobrým svědomím vůči ostatním.

Pojízdné časované bomby: Když řidič neví, co veze

Bohužel dalším problémem je porušování dohody ADR (Accord Dangereuses Route), což je předpis o přepravě nebezpečných látek po silnici. Stále je problémem situace, kdy například polský dopravce přepravoval nebezpečnou látku, kterou neměl označenou. Při nebezpečné situaci záchranné složky nevěděly, jak látku zlikvidovat a zajistit oblast, protože ani řidič netušil, co vlastně vezl. Toto ohrožuje nejen účastníky provozu, ale také okolní krajinu včetně obyvatel a jejich domovů.

Dalším problémem ohrožování bezpečnosti je přetěžování. Soupravy jsou často vědomě přetížené nad povolený limit. Místo 40 tun až mimořádných 44 tun, které jsou ještě v limitu vědomě vezou víc, než je dovoleno. Soupravu přeloží i o 13 tun, což v prosinci způsobilo smrtelnou nehodu. A to není ojedinělý případ. Dnešní moderní soupravy mají vážení tlaku na nápravách a řidiči ví, kolik mají naloženo. INSID (Inspekce silniční dopravy) jen v minulém roce, za krátké působení, zachytil 304 souprav z 495, které zvládl zkontrolovat. Jde o alarmující číslo. Dopravci v tomto stále mezi sebou soutěží a informují se přes sociální sítě, kde se inspektoři nachází, aby se jim vyhnuli. Nejzávažnější a nejčastější jsou přepravy dřeva-kulatiny.

 

Zmanipulovaný boj o dřevo: Železnice nemá šanci

Je potřeba si uvědomit, že pokud by náklad nevozili přeložený, tak by přepravu vyhrála železnice. Není žádným překvapením, že i železnice se snaží bojovat o každou tunu. Není jí to bohužel adekvátně umožněno. Musí dodržovat pravidla a dopravní trh je výrazně zdeformovaný nastavenými podmínkami. Pokud silniční dopravce plánuje z lesa poslat 40 souprav, které neohrožují bezpečnost, tak má menší šanci, že přepravu získá. Naopak ji získá ten, co pošle 20 přetížených.

Počítají totiž s tím, že ne všechna porušení se podaří odhalit. Navíc pokuty jsou nastavené směšně nízko čili se to vyplatí. Pokud dojde k chycení, tak zaplatí pokutu, zboží se přeloží do dalších 2 souprav a jede se dál. Ve Skandinávii se za porušování podmínek berou licence a tím se defacto ukončí podnikání daného dopravce, což u nás neplatí. Ve Skandinávii, ale není problém s domácími dopravci, nýbrž s východními dopravci, kteří jen Dánsko připravili o miliardu dánských korun a kapacita na pochytání všech nestačí. Křiví trh a likvidují domácí poctivé dopravce.

Tím, že se nehraje fér, tak má železnice menší šanci na získání přepravy kulatiny. Ta je specifický problém, jelikož zde dochází k nejvíce porušování ravidel. Většina souprav je přeložená od pár po desítku tun.  

Nová naděje? Ministerstvo, které se nenechá opít rohlíkem

Závěrem lze říci, že toto je jen úvod do silniční dopravy a toho, jak celý proces funguje nejen u nás. Každá země podmínky po dopravcích vymáhá po svém. Některé důsledně, některé vůbec. To také křiví trh přeprav, ale zároveň, co je horší, ohrožuje bezpečnost nás všech. Pokud se další dekádu silnici dovolí všechno, tak nebude bezpečno a budou tím dále trpět ostatní dopravní módy. Naštěstí díky novému ministrovi dopravy víme, že se obalamutit silnicí nenechá a je jeden z mála lidí, co celé dopravě a logistice, jak funguje rozumí jako málokdo. Zatímco bývalý ministr dopravy se nechal vydírat českou silniční lobby roky, jelikož neměl o dopravě ani základní informace.

Autor: BR2159